Rolnictvo (MSgS)
rolnictvo (MSgS). Pokud se v rurální sociologii na Západě používá termínu rolnictvo, je většinou spojován s představou tradičního způsobu hospodaření, provozovaného rolníkem spolu s rodinnými příslušníky. Rodina přitom představuje nejenom jednotku, soběstačnou z výrobně ekonomického a z pracovního hlediska; pro své příslušníky zároveň splňuje socializační a jiné společenské funkce v návaznosti na sociální a kulturní společenství lokálních komunit. Pokud se týká aspektů rolníkovy situace ze sociálně ekonomického a z třídního hlediska, tyto pojmy blíže propracovány nejsou. Rolnictvo se podle místa bydliště zařazuje mezi venkovské obyvatelstvo. Zemědělsky činné obyvatelstvo venkova se pak zkoumá z hlediska celkového počtu, demografických znaků, sociální mobility, úrovně vzdělání, sociální participace, aspirací a hodnot.
Teprve v posledních letech pod vlivem jiných sociologických disciplín — zvláště sociologie práce a sociologie povolání (Caplow, Gross) — přejímá rurální sociologie hlediska, která se vztahují k otázkám zemědělské práce, k vývoji zemědělských profesí, k prohlubující se profesionální heterogenitě venkovského obyvatelstva a k sociologii jednotlivých profesionálních skupin (Slocum, Fuguitt, Donahue). Nejnovějšího data je velký zájem o sociologické objasnění úlohy zemědělského výrobce jako jedné ze složek ve vertikálně integrované struktuře pro výrobu, zpracování a odbyt potravin a zemědělských surovin, a to zvláště se zřetelem k úloze vědeckých pracovníků a zemědělských odborníků jako skupiny, která relativně nejrychleji roste a nejvýznamněji se uplatňuje při rozvíjení materiální a technické základny zemědělské výroby a potravinářského průmyslu na velkovýrobním a na vědeckém základě (Taylor, Jones).
Mezi zemědělské obyvatelstvo zahrnuje většina sociologů na Západě vlastníky půdy, nájemce, rodinné příslušníky, pomáhající v zemědělském podniku, avšak nepobírající mzdu, stálé zemědělské pracovníky v námezdním poměru a sezónní zemědělské dělníky na špičkové a jiné příležitostné práce. Kategorie vlastníků a nájemců se často označuje úhrnným názvem „ekonomičtí operátoři“. Na podkladě statistické kategorizace se tak zastírá sociálně třídní skladba, jako by takováto diferenciace v průmyslově vyspělých státech v zemědělství neexistovala. Poměrně velký zájem je o problematiku drobných držitelů půdy, kteří však své hlavní zaměstnání mají mimo zemědělství (part-time farmers). Jejich počet ve většině průmyslově vyspělých zemí stoupá. Otázkami jejich sociálního postavení a jejich ekonomickou funkcí v industrializované společnosti se v současné době zabývají mezinárodní srovnávací výzkumy (Cépéde).
V marxistické sociologii se termínu rolnictvo obvykle používá k označení té části zemědělského obyvatelstva, která půdu vlastní individuálně a hospodaří na ní malovýrobně. Pozornost se soustřeďuje především na sociální, ekonomické a třídní aspekty. Tato tematika tvoří velmi podrobně propracovanou součást marxistické politické ekonomie, zemědělské ekonomiky a zemědělské historie, jejíž poznatky se staly jádrem agrární politiky socialistických a komunistických stran a teoretickým vodítkem agrárních přeměn v jednotlivých socialistických zemích.
Za třídu v socialistické společnosti se považuje družstevní rolnictvo, jehož vznik a vývoj je spojen s kolektivizací zemědělství.
Sociologie zemědělství zkoumá problematiku sociálního a ekonomického postavení družstevního rolnictva, jeho vývoje a jeho vnitřního složení. Tyto otázky spojuje s vývojem charakteru zemědělské práce na základě zvyšování materiální a technické úrovně zemědělské výroby a na základě posilování velkovýrobních rysů družstevních podniků. Považuje je za podstatné nejenom pro další formování družstevního rolnictva jako společenské třídy a jako významného nositele výrobních sil v zemědělství, ale i pro celkový vývoj společnosti. V této souvislosti se proto dostává na pořad nejenom obecná problematika sociálních a agrárních přeměn, v jejichž průběhu družstevní rolnictvo jako společenská třída vzniklo, problematika jejich zahájení, tempa a způsobu jejich provádění, jejich postupu, rozsahu, etap. Zároveň se řeší problematika zvláštních skupin, které existují uvnitř družstevního rolnictva — především problematika zemědělské mládeže se zřetelem k poměru mladých lidí k práci v zemědělství, k zemědělskému povolání a k životu na vesnici a problematika zemědělských žen v souvislosti s postavením žen v zemědělské velkovýrobě a k rozporům, které vznikají ze dvojí sociální role ženy-hospodyně a matky a ženy-pracovní síly.
Předpokládá se další pokles celkového počtu zemědělských pracovníků, a to hlavně na úkor nekvalifikovaných manuálních pracovníků v rostlinné a v živočišné výrobě, kteří dnes vykonávají namáhavé ruční práce. Podíl pracovníků s inženýrskou, technickou a ekonomickou kvalifikací naproti tomu se bude postupně zvyšovat. I přes svou specifičnost bude zemědělská výroba a ti, kdo v ní pracují, stále více vtahováni do celku národního hospodářství a společnosti, bude s nimi stále více integrována a svou technickou úrovní, organizací práce a výroby a sociálními a ekonomickými znaky svých pracovníků se ostatním odvětvím národního hospodářství a ostatním sférám společnosti bude stále více přibližovat. Tento proces má základní význam pro řešení všech dalších rozdílů uvnitř společnosti. Jeho úspěšný průběh je předpokladem pro další společenský rozvoj.
Literatura: Gałęski B., Społeczna struktura wsi, Warszawa, 1962; Mendras H., Etudes de Sociologie Rurale, Paris, 1953; Sborník prací sociologie venkova a sociologie zemědělství, Praha, 1969; Sociologie a historie zemědělství, Ústav vědeckotechnických informací, roč. 1—4, Praha, 1965—1968; Taylor L., Jones A., Rural Life and Urbanised Society, New York, 1964; Tauber J., Kdo žije na vesnici, České Budějovice, 1965.
Viz též heslo rolnictvo ve Velkém sociologickém slovníku (1996)