Sionismus
sionismus – (odvozeno od názvu Sion, což je biblická říše Boha a druhotně název pahorku v Jeruzalémě) – od konce 19. st. ideologie a politika části Židů a jejich organizací ve světě, která byla zaměřena původně na utváření státu Izrael a dnes směřuje k jeho všestrannému upevnění a jejímž trvalým cílem je posilování nár. a náb. vědomí Židů žijících v diaspoře. Celkově lze cíle s. jako určujícího směru ve svět. hnutí Židů specifikovat takto: 1. bránit židovství před soustavným pronásledováním, odnárodňováním pokřesťanšťováním a příp. fyzickou likvidací; 2. dosáhnout pozitivního řešení vztahu mezi křesťanstvím a judaismem, Židy a arabským světem; 3. napomáhat propojování Židů jako národnostně-náb. skupin či menšin v jednotlivých zemích, kde žijí v diaspoře. S. jako výraz nár.osvobozeneckého a emancipačního hnutí Židů se opírá o judaismus jako židovské nár. náboženství, resp. o rekonstrukcionismus, který vznikl v rámci judaismu začátkem 20. st. právě jako snaha o užší propojení národnostních a náb. prvků v životě Židů. Jako polit. hnutí se s. konstituoval na I. sionistickém kongresu v r. 1897 v Basileji. Vytvořila se World Zionist Organisation neboli WZO (Světová sionistická organizace), která sdružuje židovské organizace a strany, působící téměř na celém světě. Nejvyšším orgánem WZO je Jewish Agency (Židovská agentura). K vzniku polit. programu WZO přispěla publikace rak. teoretika T. Herzla s názvem Židovský stát (1896). Tato organizace aktivně podporuje rozvoj státu Izrael, spojení židovství s judaismem a na celém světě působí proti snahám Židy odnárodnit a pokřesťanštit, resp. ateizovat (v bývalých social. zemích) a asimilovat. Význ. úlohu sehrál s. při záchraně Židů a odhalování holocaustu v nacistických koncentračních táborech i proti podobným akcím satelitů fašistického Německa během 2. svět. války a po válce v odhalení zdrojů a potrestání části viníků tohoto masakru. Díky činnosti s. se zásadně změnil postoj Vatikánu k židovství a judaismu. Jan Pavel II. v r. 1986 jako první papež vůbec navštívil Velkou synagogu v Římě. Židovská víra byla uznána jako přirozený vnitřní prvek a zdroj křesťanství, které přijalo svoji spoluzodpovědnost za holocaust a téměř dvě tisíciletí trvající náb. tažení proti Židům. Chování křesťanů vůči Židům v jednotlivých zemích se ovšem mění jen pomalu. Prvky rasismu, zaměřeného proti Židům, resp. antisemitismu, přetrvávají. S. jako svět. hnutí není možné přímo ztotožňovat s politikou státu Izrael vzniklého r. 1948, která je odvozena z poměrů a rozporů v oblasti, kde se tento stát nachází. V kom. Československu byl s. ovšem považován za „nástroj imperialistické politiky“ Izraele a každý výraznější projev snah k národnostní anebo náb. emancipaci Židů byl v té době označován právě jako sionismus.
Zionism sionisme Zionismus sionismo