Společnost kolektivistická (PSpol)
Společnost kolektivistická
Všude tam, nebo alespoň téměř všude tam, kde nelze použít označení „masová společnost“, ať již proto, že se nehodí (kolektiv není přece jen totéž co „masa“, zejména pojme-li se pojem masa pejorativně, jak je tomu zejména ve francouzské sociologické tradici od dob Le Bonových), nebo proto, že ještě nebyl k dispozici (v době např. meziválečné, kdy se pojmu „masová společnost“ neužívalo, dokonce ani v textech navazujících na Ortegu y Gasseta), se používá neutrálnějšího označení „kolektivistická společnost“. Kromě substituce masové společnosti ale kolektivistická společnost může nahrazovat koncept „totalitní“ či „totalitářská“ společnost z těchže důvodů, jaké jsou uvedeny výše.
Brilantně s pojmem kolektivistická společnost pracoval J. L. Fischer, jehož charakteristika marxistické koncepce kolektivistického státu je zcela pregnantní: všude tam, kde v kapitalismu přebujely ekonomické zřetele na úkor individuálních (personálních), sociálních a kulturních, tam v komunismu dochází k přebujení ekonomicky fundovaných zřetelů sociálních na úkor osobnostních a kulturních. Kolektivistická společnost, ať již komunistického či fašizoidního (korporativního) typu, přestává být souborem interagujících svéprávných individuí. Ta jsou nahrazena homogenní masou (v marxismu „proletariátem“, v nacionálněsocialistické ideologii explicite „masou“), která je určována především zřeteli hmotnými a nikoliv duchovními, kulturními, spirituálními. Kultura sama je v kolektivistických společnostech zbavena svéprávnosti a svébytnosti jako důsledek toho, že je svébytnosti a samostatnosti, tvůrčí svobody zbaven umělec či obecněji každá kreativní lidská bytost. J. L. Fischer jako jeden z mála podal sociologicky závažný rozbor ambivalentního postoje inteligence („intelektuálů“) k demokracii: ti jsou si vědomi toho, že demokracie je „v krizi“, ale tuto krizi přičítají jejímu „tocquevillovskému závaží“, jímž je fakt, že každý hlas má v demokracii tutéž váhu. Proto nezřídka inklinují k tomu, aby hlasy byly váženy, a nebezpečně se mohou přiblížit pozicím až autoritářským.
Kolektivistické společnosti mohou za jistých podmínek mít značný regenerační potenciál. Nakonec se však hroutí právě proto, že nedisponují dostatečným kreativním potenciálem, který vyžaduje existenci společnosti svobodných lidí s podobnými či „rovnými“ šancemi sociálního vzestupu. Z tohoto hlediska nemohou být kolektivistické společnosti alternativou žádné, ani nejvíce degenerované, formy kapitalismu: jsou nebezpečné politicky a kulturně a v posledku také ekonomicky.
Literatura:
Fischer, J. L. 1932. Třetí říše: Úvodem do současného politického stavu. Brno: Sociologická revue
Viz též heslo kolektiv ve Velkém sociologickém slovníku (1996)