Spolek pro založení a vydržování soukromého institutu věd sociologických a filosofických
Spolek pro založení a vydržování soukromého institutu věd sociologických a filosofických (1937–1952)
Spolek pro založení a vydržování soukromého institutu je jedinou společností přímo spojenou s tradicí české (římskokatolické) křesťanské sociologie; vedle toho samozřejmě existovaly církví schválené obecnější spolky, na jejichž činnosti se církevní sociologové podíleli (především Katolická akce, v níž hrál významnou úlohu Bedřich Vašek). Spolek, který vznikl 13. května 1937 z podnětu skupiny pražských katolických intelektuálů, byl nadací, která měla shromáždit prostředky na vznik a provoz vyšší filosofické a sociologické školy, kde by se „vyučovalo těmto vědám podle křesťanských zásad a ve shodě s naukami katolické církve“. Jinou činnost nepodnikal. Členství bylo omezeno na římské katolíky, valná hromada se scházela jednou za tři roky. Prvním starostou Spolku se stal Zikmund Halka-Lechódowski (1937–40), následovaný Františkem Vaňkem (od ledna 1940); ve výboru se dále vystřídali A. Bruner, M. Ježil, J. Maxa, B. Restel, K. Řezníček, J. Smrž, J. Svoboda, F. Šilhan. Během druhé světové války spolek patrně nevyvíjel žádnou činnost, nová valná hromada v říjnu 1946 byla označena jako první. Byl na ní zvolen nový výbor ve složení F. Vaněk (starosta), J. Čermák, V. Hájek, A. Kašpárek, A. Koláček, A. Matoušek, V. Pešek, J. Smrž, A. Sochor, F. Šilhan a F. Zvoníček. V březnu 1948 zasedal akční výbor spolku (V. Miškovský, J. Novotný, V. Pešek a F. Zvoníček), nevyslovil však žádné námitky ani proti spolku, ani proti jeho vedení. Pražský národní výbor nicméně požadoval další informace o spolku, který proto v prosinci 1949 konal novou valnou hromadu, jež potvrdila stávající vedení. V lednu 1950 staronový starosta Vaněk podával zprávu, že spolkového účelu, tedy akumulace prostředků umožňující vznik soukromé školy, doposavad zdaleka nebylo dosaženo, spolek však chtěl – od roku 1951 – započít s další činností, pořádat „aktuální přednášky z oboru sociologie“. Nic takového jeho protagonistům ovšem nebylo povoleno, někteří byli na počátku padesátých let internováni v souvislosti s procesy proti činovníkům katolické církve. Výbor se proto na mimořádné schůzi v prosinci 1951 rozhodl ukončit činnost a majetek, především polovinu činžovního domu na Vyšehradě, předat české katolické charitě. Žádost o likvidaci byla podána 18. dubna 1952, Státní úřad pro věci církevní a pražský národní výbor ji odsouhlasily, avšak s tím, že nemovitý majetek spolku přešel do „lidosprávy“. Spolek jako takový zanikl sloučením s katolickou charitou.