Stávka
stávka – dočasné kolekt. přerušení práce s cílem dosáhnout zlepšení pracovních i jiných podmínek a s úmyslem opět zahájit práci po dosažení daného cíle. S. vytváří nátlakovou situaci. Z většiny zaměstnanců daného podniku či provozu se stává nátlaková skupina (účast většiny zaměstnanců ve s. je nutnou podmínkou její účinnosti). Základem s. je solidarita a organizovanost. S. je způsobem prosazování zájmů pracujících v případě selhání vyjednávání, je formou boje a měření sil se zaměstnavateli. V tomto boji vítězí ten, kdo může déle vydržet zastavení práce, výroby, obchodu. Ovšem obě strany zpravidla usilují o kompromis. Tento kompromis a forma, kterou se dosahuje, je v literatuře označován jako autonomní, tedy státem nereglementovaná „sociální dialektika kapitalismu“. S. většinou připravují plánovitě a cílevědomě odbory. Existuje ale i spontánní (divoká) s. jako spontánní vystupňování protestu zaměstnanců. V demokr. státech existuje právo na stávku, které ale připadá obvykle jen sdružení pracujících, odborům, nikoliv jednotlivým pracovníkům nebo spontánně vzniklým skupinám. S. může být i prostředkem k posílení pozic pro vyjednávání odborů se zaměstavateli (např. při tarifních sporech, jak je to obvyklé ve SRN), může také směřovat k odvrácení omezení nebo zhoršení pracovních a ekon. podmínek. S. mohou být zaměřeny proti zaměstnavatelům (pracovněprávní s.) anebo proti státním institucím, tj. proti vládě nebo parlamentu (polit. s.). Stávkovat za dosažení polit. cílů je zpravidla protiprávní. V Čes. republice se rozlišují s. v zákoně obsažené a v zákoně neobsažené. S. se dělí také podle toho, z čí iniciativy vznikají, jaký je jejich obsah podle rozhodnutí stávkujících a jakým způsobem se provádějí. Podle druhu iniciativy lze oddělit s. útočné a obranné, podle formy a obsahu s. demonstrační, solidární, sympatizující, protestní, bojové, klíčové, průběžné. V poslední době se do popředí dostaly specif. typy s.: pasivní rezistence, s. zpomalením pracovního tempa a pracovní s. spočívající v obsazení továrny (pracovníci pokračují ve výrobě ve vlastní režii). S. vždy vede k určité soc. dezintegraci, dezorganizaci. Je odmítnutím loajality, revoltou proti stávajícím ekon. a polit. poměrům. Hist. má s. úzkou vazbu s revolucemi. Sověty v Rusku v r. 1905 a 1917 a dělnické rady v Německu v l. 1918–19 vycházely právě ze zkušeností dělníků z organizování s. Generální stávka byla účinným nástrojem čsl. „listopadové revoluce“ v r. 1989.
strike grève Streik; Arbeitsniederlegung sciopero
Literatura: Kahn-Freund, O.: The Right of Strike – Its Scope and Limitations. Strasbourg 1974.