Strategie sociologického výzkumu (MSgS)

strategie sociologického výzkumu (MSgS). Strategii sociologického výzkumu tvoří: a) volba pracovníků, kteří se zúčastní řešení výzkumného úkolu; b) volba organizační struktury pracovního týmu; c) volba vhodné následnosti a souvislosti jednotlivých etap výzkumného úkolu.

Cílem strategie je ekonomická optimalizace, tj. dosažení maximálních meritorních výsledků s minimálními náklady. Celkový výsledek výzkumného úkolu můžeme hodnotit podle tří základních kritérií: a) podle validity výzkumu, tj., velmi volně řečeno, podle shody výsledků výzkumného úkolu s popisovanou skutečností; b) podle relevance výzkumu, tj. podle toho, do jaké míry jsou vyšetřené výsledky dále použitelné; c) podle ekonomičnosti výzkumu, tj. podle toho, zda náklady spotřebované na provedení výzkumného úkolu jsou co nejmenší.

K jednotlivým otázkám lze stručně uvést:

Pracovní tým se skládá z výkonných pracovníků a z konzultantů. Za výkonné pracovníky považujeme obvykle ty, pro které je řešení výzkumného úkolu alespoň po určitou, relativně dosti dlouhou dobu, hlavní prací. Úkolem konzultantů je radit výkonným pracovníkům. Přitom se předpokládá, že výkonní pracovníci jsou schopni sami úkol řešit na podkladě rad, které jim konzultanti dávají. Právě tento bod bývá jedním z častých problémů a jeho nepřesné řešení jednou z příčin neúspěchu i dobře připravených výzkumných úkolů.

Jinou otázkou, spojenou s volbou pracovního týmu, je otázka růstu pracovníků i týmu samotného. Jako při mnoha podobných činnostech rozhodují zde i zkušenosti, které nelze nahradit ani sebepečlivějším teoretickým studiem. Předpokládá se tedy, že své problémy v rámci týmu může zvládnout ten pracovník, který v minulosti řešil podobné problémy, o stupeň jednodušší. Pracovník bez praktických zkušeností může provádět pouze práce dosti jednoduché. To, co platí o odborných zkušenostech v jednotlivých specializacích, platí i o zkušenosti s vedením pracovního týmu. Vedoucím pracovního týmu může být ten, kdo řídil už v minulosti s určitým úspěchem pracovní tým menší.

Kromě toho se musí vyvíjet určitý konkrétní pracovní tým i sám o sobě. Ze začátku dochází i při dobré vůli při koordinaci práce k problémům, které se v případě správné volby pracovníků a správné volby organizace postupně zlepšují.

Základem organizační struktury týmu je přesné vymezení úloh pracovníků, kteří tým tvoří. Přitom se předpokládá, že každá výměna úloh během řešení úkolu se jednoznačně a dostatečně přesně specifikuje. Podstatný je rozsah kompetence a samostatnosti, kterou je vhodné udělit jednotlivým pracovníkům. Rozsah samostatnosti rozhodování je dán dvěma základními faktory: vlastnostmi pracovníka a množstvím času vedoucího týmu. V rozsahu přidělené samostatnosti jsou nebezpečné oba extrémy.

V každé výzkumné akci lze rozlišit pět základních etap: zadání, návrh metodiky, přípravu, provedení a zhodnocení. Nejobtížnější problémy z hlediska strategie se obvykle jeví při návrhu metodiky a přípravě; samotné provedení je tím lehčí, čím pečlivěji byly provedeny etapy předchozí.

Práce na výzkumné akci začíná sestavením zadání akce, které obvykle obsahuje určení jedince, rozsahu populace, sledovaných jevů, současných znalostí o problematice, finančních a časových omezení a konečně i předpokládaného způsobu využití výsledků úkolu. Následuje obvykle sestavení předběžného projektu.

Postup řešení výzkumné akce se liší podle toho, zda jde o akci kvalitativní nebo kvantitativní. Sledujme příklad návrhu metodiky kvantitativní akce s použitím dotazníku.

Nejprve je třeba přesně stylizovat hypotézy o sledovaných jevech a otázky souvislosti mezi nimi. Tato část práce rozhoduje do značné míry o úspěchu celého výzkumu a je výhodné ji po stylizaci dostatečně široce konzultovat. Dalším krokem je předběžný návrh způsobu kvantitativního zpracování. K jednotlivým hypotézám a otázkám o souvislostech se navrhnou nejprve techniky statistického ověření; v některých případech se rozhodne, že stačí výpočet relativních četností, jindy se navrhnou testy statistických hypotéz nebo měření statistických souvislostí. Dále je třeba přesně vymezit znaky, které mají být kvantitativně zpracovány a navrhnout jejich třídění tak, aby umožňovalo požadované statistické operace. Teprve nyní přichází na řadu předběžný návrh dotazníku. V některých případech otázky dotazníku přímo odpovídají jednotlivým znakům. Jindy je třeba vytvořit nové znaky shrnutím dvou nebo více otázek dotazníku, nebo přiřadit jedné nebo více otázkám více znaků (viz šetření dotazníkové). Tento postup se nazývá obvykle (podle účelu a techniky provedení) kategorizace, typologie, škálování, kvantifikace apod.

Podle navrženého třídění se sestaví návrh strojového zpracování, a to předběžně pro hlavní výzkum i předvýzkum. Podobně se sestaví návrh organizačního zabezpečení. Po ukončení těchto předběžných kroků je třeba provést řadu kontrol a systematického křížového porovnání jednotlivých dílčích kroků.

Ověřuje se, nakolik navržené techniky statistického zpracování skutečně ověřují předpokládané hypotézy a odpovídají na otázky o souvislostech; zda otázky v dotazníku lze dostatečně převést na znaky; zda požadované třídění a další předpokládané etapy provedení jsou časově a ekonomicky únosné.

Konečnou kontrolou provedení všech dílčích změn je kontrola validity celého poznávacího řetězce.

Výzkumný úkol se skládá obvykle z několika výzkumných akcí, které se provádějí postupně nebo částečně paralelně po sestavení zadání úkolu a návrhu metodiky úkolu.

Nejsou-li současné znalosti o problematice a populaci dostatečné, je první akcí obvykle pilotní výzkum. Jeho cílem je získat potřebné doplňující informace jednodušší technikou, než jaká se užije při hlavním výzkumu. Vzhledem k nedostatku znalostí o sledované problematice se užívá málo formalizovaných, nejčastěji kvalitativních technik. Závěry pilotního výzkumu slouží hlavně pro přípravu zadání další etapy (viz pilotáž).

Pokud pilotní výzkum pomohl dostatečně proniknout do sledované problematiky, následuje předvýzkum, prováděný technikou hlavního výzkumu. Na rozdíl od výzkumu hlavního není jeho cílem jen získání meritorních informací o sledovaných jevech, ale hlavně prověření technik pro hlavní výzkum.

Výsledkem hlavního výzkumu a zároveň výsledky celého výzkumného úkolu jsou shrnuty v závěrečné zprávě, která obsahuje dvě podstatné části: meritorní závěry a zhodnocení metod a technik.

Helena Janišová
Zuzana Perglerová


Viz též heslo strategie výzkumná ve Velkém sociologickém slovníku (1996)