Teorie pohyblivé hranice
teorie pohyblivé hranice – vlivná koncepce am. historiografie, jejíž základ vytvořil F. J. Turner v přednášce The Significence of the Frontier in American History v r. 1893. Proti tradičnímu pojetí kontrapozice zemědělského jihu a průmyslového severu zdůraznil vliv pozvolného osidlování západu. V pohraničních oblastech se podle něho utvářely hlavní rysy am. způsobu života, základy am. demokracie, její typické hodnoty a normy. Význam neosídleného západu vyzdvihl před ním již F. Engels, který poukázal na to, že volné prostory na západě USA umožnily lepší životní podmínky proletariátu, tím ale také ztížily proces formování organizovaného děl. hnutí. Pohyblivá hranice zvýšila šance prostorové i soc. mobility i pravděpodobnost přeměny dělníka v podnikatele apod. S vlivem t.p.h. se setkáme i v díle P. A. Sorokina. V knize Russia and U.S.A., v níž hledal s-gické základy možné spolupráce mezi USA a SSSR v poválečném světě, zdůraznil u obou států i rys osidlování řídce zalidněného území jako důležitý faktor formující jejich soc. a polit. strukturu. Sibiř považoval za analogon západu USA.(Viz též teorie konvergence.)
mobile frontier theory théorie de la frontière mobile Theorie der beweglichen Grenze teoria della frontiera mobile
Literatura: Engels, B.: Spisy, sv. 21.; Turner, F. J.: The Rise of the New West. New York 1906.