Vůle k moci

vůle k moci – pojem, který zavedl do evrop. kultury F. Nietzsche a postavil jej do protikladu k Darwinovu principu „boje o život“. Avšak již před Nietzschem se úvahami o v.k m. zabýval F. Bacon, který rozlišoval 3 stupně v.k m.: na prvním usiluje člověk o rozšíření vlastní moci ve své zemi, na druhém prosazuje velikost a moc své vlasti v rámci celého lidstva, na třetím se snaží rozšířit moc lidstva nad univerzem věcí. Základem je prosazování principu vůle, který vrcholí ve v.k m. Nejvyšší míry moci může být dosaženo jen společnou vůlí a synergií lidstva jako kult. celku, dokonalým člověkem v dokonalém státě, ve spojení s přírodou, která bude dotvořena poznáním jí imanentních zákonů. V protikladu k tomuto renesančně humanistickému pojetí nepostrádajícímu typické rysy utopie pracuje Nietzsche s jinou perspektivou – antropologizující, která má blízko k teoriím motivace a jednání a je základem iracionalistické kritiky moderní civilizace, křesťanství, tradičního racionalismu. Pro Nietzscheho není základem pokroku, předpokladem dosažení vyššího vývojového stupně udržení vlastního života, ale vůle chtít, být silnějším, být pánem, vlastnit. Kde chybí v.k m., začíná zánik. Teorie v.k m. byla pro F. Nietzscheho základem filozofie života. Úsilím veškerého života je udržet se, uchovat se, což lze jen v neustálém, nevyčerpatelném puzení ke stále vyššímu, silnějšímu, vnitřně bohatšímu životu, tedy v.k m.. Pro Nietzscheho je konzervování dosaženého, které patří k ideálům křesťanství i tradičního racionalismu, znakem úpadku a zániku. Ve společnosti dochází k neustálému boji, který vyhrávají silnější. Silnější vůle řídí slabší. Ideálem je vytvoření nové „panské společnosti“ s aristokratickou morálkou a kulturou. Koncepce v.k m. přispěla k rozšíření iracionalistické filozofie, ale i sociální filozofie J. Ortegy y Gasseta, O. Spenglera aj. v 1. polovině 20. st. Stala se také význ. součástí rasové teorie nacismu (A. Rosenberg). Obecně se stala základem formování směrů vysoce oceňujících iracionální síly ukryté v člověku. Proti humanistickým a demokr. idejím jde o kult síly (co je dobré, je silné), oslavu válečnických pudů a válek vůbec, uznávání moci a bezohlednosti, opovrhování soucitem a tolerancí (co je slabé, je špatné).

will to power volonté de puissance, aspiration au pouvoir Wille zur Macht volontà di potenza

Literatura: Lukács, G.: Zerstörung der Vernunft. Berlin; Nietzsche, F.: Der Wille zur Macht. Leipzig 1930; Ortega y Gasset, J.: Vzpoura davů. Praha 1933; Spengler, O.: Untergang des Abendlandes. 1922; Štúr, S.: Nemecká vôľa k moci. Bratislava 1967.

Ivan Mucha