Zákonodárce
zákonodárce – personifikované označení právotvorného subjektu, toho, kdo tvoří zákony a jiné právní normy, resp. právo vůbec. Nejde o fyzickou osobu schopnou něco chtít, vyjadřovat svou vůli atd., i když v odborné literatuře se často píše: „Zákonodárce měl v úmyslu…,“ „záměrem zákonodárce bylo …“ S-gicky lze na z. pohlížet jako na organizovaný, vnitřně strukturovaný kolektiv lidí (zákonodárný sbor), nebo jako na instituci. Tvorba práva (legislativní proces) se zpravidla uskutečňuje ve složité interakci a spolupráci četných státních orgánů, polit. stran, zájmových uskupení, popř. i věd. institucí, a dovršuje se v orgánu s legislativní pravomocí. Jednodušší právní normy nižší právní síly, konkrétně resortní podzákonné normy, se někdy tvoří přímo v legislativním orgánu, ale i v tomto případě jsou výsledkem koordinovaného působení více lidí. Z toho samozřejmě vyplývá, že činnost z. zahrnuje střety individ., skup. či resortních zájmů a že to ovlivňuje výsledek – právní řád, resp. jeho úplnost a bezrozpornost. Ovšem právní teorie i praxe (zejm. praxe aplikace práva) vycházejí z předpokladu dokonalosti z., z toho, že se nikdy nemýlí. Nanejvýš se připouští, že někdy vyjádří svou vůli ne zcela přesně, čehož důsledkem jsou zdánlivé rozpory v právním řádu (zcela se vylučuje, že by mohl usilovat o to, aby orgány aplikující právo vydávaly rozhodnutí neúčelná, nespravedlivá či dokonce nesprávná). Umělá konstrukce „dokonalého zákonodárce“ je jedním z předmětů kritiky platného práva, která je pramenem zdokonalování práva. V souvislosti s tvorbou práva je vhodné operovat konstrukcí „racionálního zákonodárce“, řešícího problémy, jež před ním reálně vyvstávají.
legislator législateur Gesetzgeber legislatore
Literatura: Bobbio, N.: Le bon legislateur. Logique et Analyse. 1971; Ost, F.: L'interpretation logique et systematique et le postulat rationnalité de legislateur. In: Kerchove, van de, M. ed.: L'interpretation en droit. Approche pluridisciplinaire. Bruxelles 1978.