Síla pracovní

síla pracovní – v kvantitativním, ekon.-statist. chápání představuje ekon. aktivní obyv. nebo jeho část pracující v některé složce nár. hospodářství. Toto použití pojmu je předmětem kritiky jako pozůstatek průmyslové revoluce, protože klade archaizující důraz na člověka jako zdroj fyzické síly. K. Marx definoval s.p. jako hlavní výrobní sílu. V tomto pojetí představuje s.p. energii přenesenou do organismu pomocí výživných látek a souhrn fyzických a duševních schopností existujících v tělesnosti, v živé osobnosti člověka, který se dostává do pohybu při výrobě užitkové hodnoty jakéhokoliv druhu. S.p. tvoří a její druhy dovoluje rozlišovat především vyškolení (Ausbildung), zácvik (Übung), kvalifikace (Geschick), vzdělání (Bildung) a výchova (Erziehung), tedy nejen vlastnosti těla a psychiky jako darů přírody nebo spontánního působení spol. života. Je to spol. reprodukovaná schopnost člověka. Zásadní důležitost K. Marx připisoval rozdílu mezi člověkem, s.p. a prací. Jako teor. kategorie je s.p. východiskem k marx. chápání vzniku hodnoty v ekon. smyslu a k pojetí spol. třídy. S.p. je vlastnictvím dělníků za kapitalismu, přičemž existují skupiny obyv., které s.p. nemají, jako lumpenproletariát, buržoazie, rentiéři, nepracující ženy dělníků. V současných záp. ekon. teoriích se věnuje pozornost spíše koncepci lidského kapitálu, jehož sociologizujícím rozšířením na oblast soc. vztahů je pojem sociální kapitál. V čes. zemích se rozpracovávala koncepce lidského potenciálu. Všechny tyto pojmy potlačují na rozdíl od pojmu s.p. práci jako zákl. vysvětlující ekon. a soc. kategorii.

labour force main-d'oeuvre, force de travail Arbeitskraft forza-lavoro, manodopera

Literatura: Kapeljušnikov, R. I. : Sovremennyje buržoaznyje koncepcii formirovanija rabočej sily. Moskva 1981; Marx, K.: Kapitál, zv. I. Bratislava 1979.

Jan Bunčák

---

Viz též heslo společnost volného času v Petruskových Společnostech (2006)