Antropologie kognitivní

antropologie kognitivní – (lat. cognitus = poznaný, známý, osvědčený) – směr v am. kult. antropologii zařaditelný do rámce nové etnografie, který se orientuje na studium vztahů jazyka a kultury prostřednictvím výzkumu kognitivních systémů, především modelů lidského vnímání a myšlení v různých společnostech. Představitelé a.k. předpokládají, že jazykové struktury každé společnosti přímo odrážejí principy, na nichž jsou založena specifika zkoumané kultury. Věnují proto pozornost sémantické analýze nativních terminologických systémů a studiu klasifikačních pravidel a operací, na jejichž základě budují členové dané kultury své osobité systémy znalostí (folk taxonomie). Snaží se zejm. identifikovat materiální jevy, které jsou pro určitou společnost signifikantní, a zjistit, jakým způsobem jsou organizovány v sémantické oblasti. Charakteristickým rysem a.k. je snaha o studium sociokult. reality z perspektivy příslušníků zkoumané společnosti a zúžení pojmu kultura na kognitivní systém, tj. souhrn znalostí, zkušeností, víry a hodnot, sdílený členy určité společnosti. Základy kognitivní teorie kultury položil v průběhu 60. l. W. H. Goodenough teorií „dvou řádů reality“. První, „jevový řád“, zahrnuje materiální systém společnosti, lidské chování a jeho produkty. Druhý, „ideační řád“, představuje systém idejí, názorů, norem a principů. Tím, že antropologové směšují tyto dva odlišné řády reality do pojmu kultura, oslabují jeho gnozeologickou funkci. Goodenough proto požaduje, aby byla zavedena distinkce mezi ideačním a jevovým řádem reality a pojem kultura zúžen pouze na systémy sdílených myšlenek, na pojmové modely, které jsou podkladem pro utváření životního způsobu. Podle Goodenougha se kultura společnosti skládá z toho, co člověk musí vědět nebo v co musí věřit, aby mohl jednat způsobem přijatelným pro členy své společnosti. Kultura není materiální jev, neskládá se ze situací, osob, chování nebo citů, ale je organizací a formou těchto věcí tak, jak existují v myslích lidí. Je modelem pro jejich vnímání, uvědomění, spojování a interpretaci. S. A. Tyler, další význ. představitel a.k., nepovažuje za kulturu materiální jevy, ale způsob, jakým jsou organizovány ve vědomí lidí. Goodenoughovo zúžení pojmu kultura na znalosti, kódy a pravidla, které jsou spol. získány a jako takové determinují lidské chování a prožívání, ve svých výzkumech akceptovali a dále rozpracovali M. H. Agar, Ch. O. Frake, W. Metzger, A. K. Romney, R. G. D'Andrade, J. P. Spradley, F. M. Keesing aj. Studium lokálních kultur jako jedinečných systémů vnímání a organizování materiálních jevů, věcí, událostí, chování a prožívání přitom směřovalo k vytvoření konkrétní „kulturní gramatiky“ každé společnosti. Ve svých výzkumech se a.k. opírá o poznatky etnovědy a etnosémantiky, se kterými ji kromě společného pole zájmů spojuje i využití lingvistických metod (zejm. komponentní analýzy) při studiu kultury. V průběhu 70. a 80. l. vzrostl zájem o výzkum kognitivních procesů také v ostatních spol. vědách. Tato tendence se odrazila zejm. ve vzniku kognitivní psychologie (U. Neisser), kognitivní sociologie (A. Cicourel), kognitivní lingvistiky (G. Lakoff, M. Johnson). V současné době se toto sbližování výzk. zájmů projevilo v budování tzv. kognitivní vědy, která stále více vystupuje jako potenciální báze pro integraci kognitivních výzkumů v antropologii, s-gii, psychologii a lingvistice.

cognitive anthropology anthropologie cognitive kognitive Anthropologie antropologia cognitiva

Literatura: Goodenough, W. H.: Desription and Comparison in Cultural Anthropology. Chicago 1970; Loflin, M. D. – Silverberg, J.: Discourse and Inference in Cognitive Anthropology. Hague 1978; Renner, E.: Die kognitive Anthropologie. Berlin 1980; Spradley, J. P.: Culture and Cognition: Rules, Maps and Plans. San Francisco 1972; Tyler, S. A.: Cognitive Anthropology. New York 1969.

Václav Soukup