Římský klub

Římský klub – mezinár. nevládní organizace vědců nejrůznějších oborů, představitelů tzv. velkého průmyslu a veř. činitelů, zabývající se analýzou a prognózou význ. soc., ekon., polit., ideol., kult. a ekologických problémů současné etapy vývoje lidské společnosti, zejm. tzv. globálních problémů. Přípravou k založení Ř.k. bylo shromáždění 31 vlivných západoevrop. vědců a reprezentantů podnikatelského světa v dubnu 1968 v Accademia dei Lincei v Římě (odtud název organizace). Podnět k setkání a k o něco pozdějšímu vlastnímu založení Ř.k. dal A. Peccei, který se stal také jeho prvním prezidentem. Po jeho smrti v r. 1984 stanul v čele Ř.k. dosavadní člen jeho vedení A. King (dnes je čestným předsedou klubu a jeho prezidentem R. Diez-Hochleitner). Podle původního záměru má být Ř.k. nevýdělečnou nezávislou organizací, nevázanou na žádné polit. strany a ideologie. Jeho členové mají vystupovat jako samostatné osoby, aniž by vyjadřovali a prosazovali zájmy nějaké země či skupiny. Každý rok se koná shromáždění členů klubu, které hodnotí jeho činnost v uplynulém období a stanovuje cíle a záměry pro období příští. Mezi jednotlivými shromážděními jsou vedení, organizace a koordinace svěřeny prezidentovi a výkonnému výboru klubu. Ř.k. nemá pevně stanovený stálý rozpočet. Na financování jeho činnosti se podílejí i význ. koncerny – Fiat, Volkswagen a další. Počet vlastních členů klubu se pohybuje stále okolo jednoho sta, což je hranice, která je považována za optimální (počet spolupracovníků Ř.k. je ovšem mnohem větší). Zpočátku se činnosti Ř.k. účastnili výlučně představitelé vyspělých záp. a některých rozvojových zemí, postupně se zapojili i vědci některých zemí střední a východní Evropy. Postupně také byly zakládány různé pobočky Ř.k. (např. v Tokiu) či jeho obdoby (např. tzv. Bukureštský klub). Od počátku devadesátých let existuje také Česká asociace Římského klubu.

Zákl. zaměřením Ř.k. je zkoumání současných „potíží lidstva“ (Predicament of Mankind), analýza rozhodujících tendencí svět. vývoje v jejich vzájemném působení a jejich možné důsledky. Teoret.-metodol. východiskem je přesvědčení, že lidstvo se v současné době nachází v krizové situaci, která si vynutí dalekosáhlé změny ve společnosti, a že není možné hledat příčiny ani navrhovat řešení tohoto stavu na základě dílčích analýz. Pouze komplexní přístup má zde své oprávnění, protože příčiny nynějšího stavu i možné cesty řešení jsou výsledkem vzájemného působení všech částí. Hlavní cíle a záměry Ř.k.: 1. vytvořit si představu o současném stavu světa v jeho hlavních dimenzích a perspektivách; 2. ukázat možné alternativy vývoje lidstva; 3. stanovit možná východiska z krizových situací a řešení globálních problémů a podporovat přijetí nových přístupů, politiky a institucí, které by vytvořily předpoklady pro přežití lidstva jako celku i pro formování dokonalejší soc.-ekon. organizace z hlediska rozvoje tvořivých schopností člověka. Ř.k. však nemá být výlučně akademickým spolkem, jeho členové chtějí o svém pojetí současných problémů lidstva i o způsobu jejich řešení přesvědčit polit. představitele i širokou veřejnost na celém světě.

'Ř.k. rozšiřuje své ideje především vydáváním tzv. Zpráv pro Římský klub (v masových nákladech v mnoha jazycích). V nich vybraní autoři předkládají oficiálně ostatním členům klubu výsledky svého zkoumání určeného problému. Tyto publikace vytvářejí řadu na sebe víceméně volně navazujících studií různých autorů. Jednotlivé zprávy zpracovává většinou celý tým, i když se někdy uvádí jen jméno jeho vedoucího. Na úrovni celé série zpráv neexistuje jednotná myšlenková koncepce. Studie nereprezentují společný názor členů Ř.k., objevují se zde i vzájemně rozporné teze či rozdílné interpretace. Kromě toho názory členů Ř.k. prošly za dobu jeho trvání dynamickým vývojem. Důraz se klade na rychlost zpracování jednotlivých zpráv (někdy se jim proto vytýká přílišná uspěchanost či nedostatečná propracovanost) a na vyhrocenou formulaci závěrů, což má sloužit k podchycení pozornosti veřejnosti.

První dvě zprávy byly založeny vysloveně na matem. modelech, v dalších zprávách se důraz přesunuje na kval. analýzu. Ř.k. navázal na systémovou dynamiku a počítačový model Svět 2 J. W. Forrestera z r. 1970 (viz jeho práci Word Dynamics). Upravený Forresterův model se stal východiskem první etapy vývoje Ř.k. a první zprávy o „mezích růstu“ z r. 1972 (D. L. Meadows, D. H. Meadows, J. Randers, W. U. Behrens: The Limits to Growth. A Report for the Club of Rome's Project on the Predicament of Mankind). Vzbudila bouřlivý a rozporný ohlas na veřejnosti i mezi odborníky a vyvolala široké diskuse o problému tzv. nulového ekon. růstu. Konstatovala pravděpodobnost světové katastrofy, pokud lidstvo nezmění tendence svého vývoje, nepřijme opatření k vytvoření podmínek ekologické a ekon. stability, které by umožnily dosáhnout stavu globální rovnováhy ve světě. Některé závěry první zprávy byly doplněny či pozměněny ve zprávě druhé z r. 1974 (M. D. Mesarovic, E. Pestel: Mankind at the Turning Point. The Second Report to the Club of Rome), která zahájila druhé období ve vývoji Ř.k. Za hlavní princip „strategie přežití“ zde byl označen organický růst, tj. diferencovaný vývoj různých částí svět. systému, jehož výsledkem by měl být vyrovnaný růst celého lidstva. Třetí zpráva z r. 1976 (J. Tinbergen: Reshaping the International Order. A Report to the Club of Rome) usilovala již nejen o kvant., ale i o kval. analýzu perspektiv lidstva a doporučovala vytvoření „nového mezinárodního řádu“ v zájmu zachování životního prostředí, dosažení všeobecné rovnosti a osvojení a přepracování kult. hodnot lidstva. Do třetí etapy zahájené touto třetí zprávou patří dále práce D. Gabora z r. 1976 Oltro l'eta delle spreco. Quarto rapporto al Club di Roma (výzkum věd.tech. potenciálu světa a možnosti jeho využití pro řešení energetických, surovinových a potravinových problémů); E. Laszla z r. 1977 Goals for Mankind. A Report to the Club of Rome on the New Horizons of a Global Community (výzkum cílů různých zemí, spol. institucí, oranizací apod., zejm. ve vztahu ke „globálním cílům“); T. Montbriala z r. 1978 L'énergie: le compte à rebours. Rapport au Club de Rome (otázky řešení energetického problému); J. W. Botkina, M. Elmandjry a M. Malitzy z r. 1979 No Limits to Learning. Bridging the Human Gap. A Report to the Club of Rome (problematika vzdělávání v širokém slova smyslu); M. Guerniera z r. 1980 Tiers monde: trois quarts du monde (dosavadní vývoj a perspektivy rozvojových zemí); O. Giariniho z r. 1980 Dialogue on Wealth and Welfare: An Alternative View of World Capital Formation. A Report to the Club of Rome („bohatství“ a „blahobyt“ založené na syntéze ekologických a ekon. hodnot života). Čtvrtá etapa ve vývoji Ř.k. je charakterizována přechodem k analýze soc.-polit. institucí existujících ve spol. systémech. Patří sem práce B. Hawrylyshyna z r. 1980 Road Maps to the Future. Towards More Effective Societies. A Report to the Club of Rome (cesty k vytvoření soc., ekon., polit. a kult. nejefektivnější společnosti); A. Schaffa a G. Friedrichse z r. 1982 Microelectronics and Society: For Better or Worse (spol. souvislosti masového nasazování mikroelektroniky ve vyspělých zemích); B. Schneidera z r. 1985 La révolution aux pieds nus. Rapport au Club de Rome (postavení rolníků v rozvojových zemích); kolekt. projekt z r. 1985 orientovaný na mládež Forum Humanum (cílem je vypracování alternativních cest rozvoje civilizace). Jako celkově 19. zpráva vyšla v r. 1991 publikace A. Kinga a B. Schneidera The First Global Revolution (sumarizace současných problémů lidstva a inventura možných řešení celkové situace lidstva).

Vzhledem k některým opakovaným hlavním idejím a východiskům i vzhledem k problémům, na které je kladen zvýšený důraz, bývá zaměření Ř.k. nejčastěji řazeno k soc.-ekologickému pesimismu, k teoriím tzv. třetí cesty, ke globálnímu modelování. Hodnocení činnosti Ř.k. a zejm. jednotlivých zpráv pro Ř.k. odbornými kruhy i veřejností není jednotné a jednoznačné. K nesporným a uznávaným obecným přednostem se většinou řadí samotný výběr sledovaných problémů, vysoká odborná erudovanost věd. týmů zpracovajících zprávy, samotné analýzy jednotlivých oblastí a problémů, rozvoj různých spec. metod zkoumání, obecně humanistické zaměření, včetně podporování mírových idejí, snaha o rozvoj mezinár. spolupráce, zejm. v oblasti vědy. Celkově se Ř.k. za dobu své existence stal v mezinár. měřítku uznávaným činitelem v oblasti věd., soc.i polit. a má nesporný vliv na formování veř. mínění v řadě zemí světa.

Club of Rome Club de Rome Romer Klub Club di Roma

Literatura: King, A. – Schneider, B.: (1991) První globální revoluce. Svět na prahu nového tisíciletí. Bratislava 1991; Lejbin, V. M.: (1982) Římský klub a jeho ideje (Kritická analýza). Praha 1985; Peccei, A.: The Human Quality. Oxford 1977; The Salzburg Statement the Club of Rome. In: Technological Forecasting and Social Change, 1974, č. 3.

Petr Duffek