Sexualita: Porovnání verzí

(import na produkční server)
 
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
 
Řádek 10: Řádek 10:
 
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Money, J.'' – ''Musaph, H.'' ed.: Handbook of Sexology. Amsterdam, London, New York 1977; ''Pondělíček, I.'' – ''Pondělíčková, J.'': Lidská sexualita jako projev přirozenosti a kultury. Praha 1971; ''Raboch, J.'' a kol.: Lékařská sexuologie. Praha 1984; viz též [[revoluce sexuální]], [[sociologie sexuality]].
 
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Money, J.'' – ''Musaph, H.'' ed.: Handbook of Sexology. Amsterdam, London, New York 1977; ''Pondělíček, I.'' – ''Pondělíčková, J.'': Lidská sexualita jako projev přirozenosti a kultury. Praha 1971; ''Raboch, J.'' a kol.: Lékařská sexuologie. Praha 1984; viz též [[revoluce sexuální]], [[sociologie sexuality]].
  
-- ''[[:Kategorie:Aut: Burešová (Žourková) Alexandra|Alexandra Burešová (Žourková)]]''<br />
+
''[[:Kategorie:Aut: Burešová (Žourková) Alexandra|Alexandra Burešová (Žourková)]]''<br />
 
[[Kategorie:Aut: Burešová (Žourková) Alexandra]]
 
[[Kategorie:Aut: Burešová (Žourková) Alexandra]]
 
[[Kategorie:Terminologie/pohlaví, rodina, životní cyklus]]
 
[[Kategorie:Terminologie/pohlaví, rodina, životní cyklus]]
 
[[Kategorie:VSgS]]
 
[[Kategorie:VSgS]]

Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:03

sexualita – (z lat. sexus = pohlaví) – jedna ze zákl. vlastností a potřeb člověka, která zajišťuje reprodukci lidského rodu, má fyziologické i psych. komponenty a promítá se do tzv. sexuálního chování. S. je integrální součástí lidské osobnosti a je výsledkem dlouhodobého evolučního procesu. Podle definice WHO je s. zákl. potřebou každého člověka, nemá ale pro každého stejný obsah; má však všem umožňovat individ. prožitky a pocity plného štěstí. S. se realizuje ve 3 zákl. složkách: psychofyziologické, kognitivní a behaviorální. Sexuální motivace má rovněž 3 zákl. složky: 1. sexuální identifikaci (včetně osvojení sexuální role); 2. sexuální orientaci (zaměření na eroticky preferovaný objekt); 3. sexuální reakci a chování. Protože není jen jedno pohlaví, neexistuje ani jediná sexualita, jediný univerzální pohlavní pud. Odlišnost s. mužů a žen je dána již rozdílnou organizací příslušných mozkových center během fetálního vývoje jedince. Hormonální faktor vede k rozvoji orgánů potřebných pro sexuální akt a zvyšuje stimulací jejich citlivost. U mužů dosahuje sexuální aktivita svého vrcholu v 18 letech a od tohoto kulminačního bodu velmi pozvolna, ale plynule klesá. U žen naproti tomu stoupá až do 30 let a na dosažené výši setrvává téměř beze změny až do klimakteria, kdy klesá. Člověk se od zvířete, s nímž má společný pudový základ, liší mj. svými antropol. základy s. Lidská bytost je na rozdíl od zvířete trvale sexualizovaná a lidská s. je trvale aktuální a neomezeně tvárná. Člověk navíc dokáže požitek sexuální slasti osamostatnit a učinit jej nezávislým na biol. funkci rozmnožování. Mimo funkce prokreační plní lidská s. i funkci rekreační. V hominizaci s. a v přestavbě pohlavních vztahů spočívají primární formy veškerého sociálního chování. Pohlavní role a sexuální chování jsou vytvářeny spíše kulturou než přírodou a sama s. se transformuje v erotiku, resp. lásku. Mravní normy s. jsou relativní, a proto i sama s. má dobový charakter, mění se v čase. (Viz též revoluce sexuální, sociologie sexuality.)

sexuality sexualité Sexualität sessualità

Literatura: Money, J.Musaph, H. ed.: Handbook of Sexology. Amsterdam, London, New York 1977; Pondělíček, I.Pondělíčková, J.: Lidská sexualita jako projev přirozenosti a kultury. Praha 1971; Raboch, J. a kol.: Lékařská sexuologie. Praha 1984; viz též revoluce sexuální, sociologie sexuality.

Alexandra Burešová (Žourková)