Tazatel

tazatel – dobrovolný nebo profesionalizovaný spolupracovník výzk. týmu, který vede s-gické interview nejrůznějších typů. Při běžném empir. výzkumu spočívá úloha t. v tom, že vyhledá podle předepsaného výběrového pravidla respondenty (viz též šetření výběrové) a provede s nimi rozhovor, rovněž podle stanovených pravidel. Většinou klade předepsané nebo orientačně naznačené otázky a zaznamenává odpovědi dotazovaných. Může být pověřen dalšími spec. úkoly (např. zaznamenáním reakce respondentů). T. může být sám výzkumník, nejčastěji sociolog nebo psycholog (zejm. v případě náročných hloubkových interview), nebo laik absolvující instruktáže tazatelů. Pro běžná standardizovaná interview se vytvářejí tazatelské sítě, pro specif. náročnější potřeby tzv. elitní tazatelské sítě. Svým nevhodným chování může t. ovlivnit výpovědi dotazovaných i situaci rozhovoru, vytvořit negativní soc. klima. Proto je důležitý výběr osob vhodných pro roli t. a nezbytná je také kvalitní instruktáž a kontrola práce t. Při výběru t. se má vycházet také z charakteru zkoumané populace, aby se zjistila optimální komunikace mezi t. a respondenty. Mezi často zkoumané metodol. problémy patří tzv. efekt tazatele, který se zjišťuje tím, že se analyzuje vliv různých charakteristik t. a jeho chování na získávaná empir. data. Běžně se vyžaduje, aby t. byl osobou pečlivou, schopnou aktivní soc. komunikace, zajímající se o názory druhých, schopnou trpělivě naslouchat, nepodléhat pokušení mentorovat respondenty apod. Využití t. pro dotazování umožňuje vysokou návratnost dotazníků, omezení vlivu „třetích osob“ na dotazování, zvýšení přesnosti záznamu odpovědí, zachycení složitých výpovědí apod. Mezi nevýhody patří kromě zmíněného efektu tazatele možnost subjektivního ovlivnění výběru respondentů, zejm. v případě aplikace kvótního výběru, i vědomé či nevědomé zkreslování výsledků.

questioner, inquirer enquêteur Interviewer intervistatore

Literatura: viz dotazování; interview; techniky sběru informací.

Pavel Dvořák