Zdravotnictví

zdravotnictví – souhrn specializovaných zařízení poskytujících profesionální služby v oblasti péče o zdraví, které vyvíjejí činnost v příslušném legislativním, ekon. a soc. rámci. Zásady a regulace zdravotnické soustavy jsou vytvářeny tzv. zdravotní politikou, která se utváří v rámci soc. politiky. Z. jako spol. instituce vznikalo postupně, v závislosti na vývoji lékařských věd a na ekon. možnostech společnosti. V současné době zaznamenává ve vyspělých zemích světa nebývalý rozvoj, související zvl. s diagnostickými a léčebnými možnostmi moderní medicíny. Z. je odvětvovým profesionálním segmentem širší sféry péče o zdraví, která dále zahrnuje dobrovolné iniciativy zaměřené na ozdravění různých aspektů životního stylu, sféru péče o životní prostředí, služby osobní hygieny, přírodní léčitelství aj. Soustava zdravotnických institucí se skládá z ambulantních zařízení primární péče, nemocnic, specializovaných léčebných a rehabilitačních ústavů, útvarů vykonávajících dozor nad veř. zdravím, výzk. a výukových institucí atd. Vlastníky a (nebo) provozovateli zdravotnických institucí mohou být stát, obce, církve, fyzické či právnické osoby. Činnosti zdravotnických zařízení bývají funkčně členěny na podporu a ochranu zdraví, prevenci vzniku onemocnění, diagnostiku, léčení a rehabilitaci.

Tradičně se zdravotní péče soustřeďovala na léčení v nemocnicích. V současné době sílí tendence přesouvat těžiště zdravotnických služeb do oblasti ochrany a podpory zdraví (viz program sociální), prevence nemocí a ambulantní primární péče. Ve vyspělých společnostech dnes existují v zásadě 3 různé systémy řízení a financování z.: 1. systém založený na dobrovolném soukromém zdravotním pojištění, doplněný soustavami péče o vybrané ohrožené skupiny populace, které jsou financovány ze státního rozpočtu (USA); 2. systém povinného zdravotního pojištění (Německo, Rakousko, Francie); 3. systém nár. zdravotního systému financovaného ze státního rozpočtu (Velká Británie, Španělsko, Itálie). Jednotlivé zdravotnické soustavy lze posuzovat podle toho, jak se jim daří zabezpečit teritoriální dostupnost zdravotní péče, rovnost přístupu občanů ke standardním službám a efektivnost v činnosti zdravotnických zařízení. Československo mělo do r. 1948 z. založeno na principech zdravotního pojištění. Ty byly posléze opuštěny a nahrazeny jednotnou státní soustavou zdravotnických zařízení. Po r. 1989 se v rámci reformy zdravotní péče přešlo k povinnému zdravotnímu pojištění financovanému z fondů zdravotního pojištění (viz zabezpečení sociální). Zdravotnickou soustavou, problémy jejího profesionalismu se zabývá sociální lékařství a s-gie zdraví a zdravotnictví vydělující se ze sociologie medicíny; soc. mikrosvětu zdravotnického zařízení, vztahům mezi lékaři a pacienty apod. věnuje pozornost spíše klinická sociologie.

health care system, health services services de santé Gesundheitswesen sanità, assistenza sanitaria

Martin Potůček