Hirner Alexander

Hirner Alexander

13. prosince 1911 ve Smolenicích (Slovensko)
17. listopadu 1987 v Bratislavě (Slovensko)

Hirner trávil dětství s jedenácti vlastními i nevlastními sourozenci, krátce studoval na gymnáziu, poté rok v ústavu salesiánů v Šaštíně, kde mu byla poprvé diagnostikována srdeční vada. Středoškolská studia dokončil maturitou na gymnáziu v Trnavě, potom nějaký čas vykonával pomocné práce dělnické a úřednické, ale brzy nastoupil ke studiu filosofie a slovenské filologie na filosofické fakultě Komenského univerzity v Bratislavě, kterou absolvoval v roce 1937. V tomtéž roce byl povolán k vojenské službě, po návratu na fakultu však nemohl vykonat doktorskou obhajobu, protože po změně profesorského sboru mu nebyla uznána doktorská disertace Filozofická myšlienka od Komenského po Herdera. Odešel proto studovat statistiku do Itálie, což se později pozitivně projevilo v celém jeho díle, a doktorát obhájil v roce 1940 na základě práce Hodnotenie a hodnoty. Roku 1941 byl mobilizován a jako voják Slovenské republiky se krátce účastnil tažení proti SSSR. Po návraty z východní fronty pracoval jako tajemník Matice slovenské v Turčianském Sv. Martině a současně se zapojil do ilegálního boje proti klerofašistickému režimu. Slovenského národního povstání se účastnil nejprve v bojové funkci důstojníka, poté byl jmenován zástupcem velitele armádní osvěty, po porážce povstání, ač těžce nemocen, odešel do hor. Po návratu v roce 1944 se stal šéfem prezídia Povereníctva pre školstvo a osvetu v Košicích. Za svoji válečnou činnost obdržel řadu státních vyznamenání: Československý válečný kříž 1939, medaili Za zásluhy I. stupně, medaili Za chrabrost, řád SNP II. třídy (vše 1946), pamětní medaili ke 30. výročí osvobození (1975); roku 1991 jej Václav Havel in memoriam dekoroval Řádem T. G. Masaryka IV. třídy.

Hirner se v roce 1946 habilitoval ze sociologie na Komenského univerzitě v Bratislavě, kde přednášel do roku 1950. V letech 1946–47 byl současně mimořádným profesorem na Vysoké škole politické a sociální v Praze (zároveň děkan sociální fakulty) a v letech 1945–53 pracovníkem Matice slovenské; do zrušení jejích vědeckých odborů (1949) byl jejich tajemníkem a podílel se zejména na činnosti Sociologického odboru (spolu s Petrem Gulou). V letech 1953–58 pracoval jako redaktor nakladatelství Osveta v Martině, kde se podílel na přípravě slovenského encyklopedického slovníku. Roku 1958 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 13 let vězení, z toho sedm a půl roku ve vězení strávil (Jáchymov, Valdice); propuštěn byl v roce 1966, rehabilitován roku 1969 – bylo zjištěno 18 porušení tehdy platných zákonných norem. Po propuštění pracoval jako úředník (Slovenské vydavateľstvo technickej literatúry v Bratislavě, 1966–67), v roce 1967 nastoupil do Československého výzkumného ústavu práce v Bratislavě (viz Výzkumný ústav sociálního rozvoje a práce) a v roce 1968 do Sociologického ústavu Slovenské akademie věd, kde získal vědeckou hodnost CSc. Roku 1969 byl na základě konkurzu přijat na katedru sociologie filosofické fakulty Komenského univerzity v Bratislavě, na níž působil do roku 1977. V Sociologickém ústavu SAV se věnoval hlavně dějinám československé sociologie do roku 1948, na fakultě přednášel hlavně metody a techniky sociologického výzkumu. Do roku 1970 zároveň pracoval v Sociologickém ústavu SAV a v letech 1970–73 v Československém výzkumném ústavu práce (viz Výzkumný ústav sociálního rozvoje a práce) a později ve Výzkumém ústavu životní úrovně (1977–78) a v Ústavu pedagogických informací (1978–84). Roku 1969 byl zvolen předsedou Slovenské sociologické společnosti.

Hirner má k české sociologii přímý vztah svou účastí na budování Vysoké školy politické a sociální v Praze, ale také svými trvalými osobními kontakty s řadou českých sociologů. I jeho zásluhou mnozí slovenští sociologové našli cestu k českým kolegům a navázali trvalá přátelství (Magda Vášáryová, Soňa Szomolányi, Martin a Zora Bútorovi, Adela Kvasničková, Juraj Schenk aj.). Hirner vyrůstal v intelektuálním prostředí slovenské sociologie silně ovlivněné Antonem Štefánkem, který svou radikálně empirickou koncepcí položil osobité základy studia „slovenského teritoria“, jež bylo koncipováno podle rumunského a maďarského modelu jako „sociografický popis“ všech relevantních stránek sociálního života. Hirner sám sice sdílel leccos z této empirické orientace, sám jsa statisticky vzdělán, nicméně jeho pojetí sociologie bylo „reverzibilní“ – od teorie k empirii, nikoliv „štefánkovsky“ naopak. Sám Hirner vzpomínal, že jej nejvíc ovlivnil Otakar Machotka, který v Bratislavě přednášel v letech 1936–39. Machotkovo pojetí, jež bylo teoreticky fundované, ale současně otevřené k empirii, asi Hirnerovi nejlépe konvenovalo. V jitém smyslu mu byl blízký také slovenský „protosociolog“ Ján Lajčiak, který se pokusil v monografii Slovensko a kultúra (posmrtně 1920) ukázat obrovskou roli kultury, vědění, poznání a vědy pro rozvoj ekonomiky a dosažení reálné – politické i ekonomické – samostatnosti. Hirner sám ale důrazně upozorňoval na nebezpečí „přebeletrizování“ slovenské sociologie.

V rámci svých přednášek na VŠPS v Praze Hirner prosazoval toto vymezení sociologie: „Sociologie má být syntézou poznatků o sociálním životě. Ale mnohem vhodnější bude mluvit o sociologii jako o vědě, pracující s vyšším stupněm abstrakce než ostatní sociální vědy. To znamená, že sociologie bude pracovat s pojmy, zahrnujícími mnohem větší úsek reality než např. jazykověda. Tak určitá fonéma je abstrakce, získaná z mnoha konkrétních případů, pojem jazyka je však rozhodně širší a vznikl a ustálil se na základě mnohem širší reality a mnohem bohatších aspektů.“ Po stručném uvedení do metodologie následovaly úvahy o různých typech sdružování atd. Komplexně celé téma zpracoval Hirner v knize Človek a spoločnosť (1945), kde vymezil sociálno jako „sféru životního projevu“ a kladl si otázku záměrnosti, kterou pokládal „za nejdůležitější jev, v němž se projevuje lidská subjektivita ve společnosti“ – dnes mluvíme o intencionalitě. Podobně originálně otevřel téma „teleologie“ sociálního života s akcentem na to, že nelze proti sobě klást individuum a společnost, ale že je třeba vyjít z kategorie (a fenoménu) funkce, který oba póly spojuje. Myšlenka to byla na svou dobu originální, žel dále nerozpracovaná. Hirner se sice pokusil ústřední ideje své monografie rozvinout v několika studiích, současně ale vydal také dvě poměrně neobvyklé studie založené na experimentálním (netoliko) empirickém materiálu.

Po návratu z vězení se Hirner intenzivně vrátil k sociologické práci, tentokrát s větším důrazem na metodologické otázky. Ačkoliv měl velké zkušenosti z empirických výzkumů, pokračoval v nich jen omezeněji (Sociologická analýza Kysúc, 1970, předtím již obecnější studie o „vesnici v přerodě“ z roku 1967) a napsal dvě práce, které silně ovlivnily i metodologické vzdělávání sociologů českých: Ako sociologicky analyzovať (1976) a Primárne dáta v sociologii (1978). Ačkoliv Hirner asi nepatřil mezi „čechoslovakisty“ (jako Štefánek), vychoval řadu slovenských sociologů k aktivní spolupráci s národem jazykově a teritoriálně nejbližším a jeho sociology.

Knihy: Ján Feješ: Jeho dielo a myšlienková sústava (Matica slovenská, Turčiansky Sv. Martin 1942); Matičná myšlienka (Matica slovenská, Turčiansky Sv. Martin 1942; 2. vyd. 1992); Človek a spoločnosť: Metodické poznámky k štúdiu sociálneho života (Matica slovenská, Turčiansky Sv. Martin 1945); Základy sociologie (Spolek posluchačů VŠPS, Praha 1946); Veda a umenie ako konsolidačný činiteľ (Matica slovenská, Turčiansky Sv. Martin 1947); Sociologická analýza Kysúc (Alfa, Bratislava 1970); Sociálna kontrola a problémy jej empirického výskumu (Československý výskumný ústav práce, Bratislava 1972–73); Ako sociologicky analyzovať (Ústav školských informácií, Bratislava 1976); Primárne dáta v sociológii (Pravda, Bratislava 1978); Denníky sociológov I. Alexander Hirner 1953–1955 (Sociologický ústav SAV, Bratislava 2004; eds. Ľ. Turčan a R. Klobucký).

Studie: Sféry osobnosti a spoločenské jednotky (Sociologický sborník 1946); Diferenciácia a ustaľovanie jej výsledkov (Sociologický sborník 1946); Sociologický ruch na Slovensku (Sociální problémy 1947); Hierarchizácia a funkcia elity (Sociologický sborník 1947); Náboženstvo ako diferenciačný činiteľ (Sociologický sborník 1948).

Literatura: Eva Heřmanová: The Issue of Social Differentiation in the Work of Alexander Hirner (Sociológia 32, 2000: 577–593); Robert Klobucký: Alexander Hirner – A Historian of Slovak Sociology (Sociológia 32, 2000: 555–576); Eva Laiferová: Reception on Nation and National Dynamics in the Work of Alexander Hirner (Sociológia 32, 2000: 539–554); Juraj Schenk: Alexander Hirner on Social Systems Problems (Sociológia 32, 2000: 521–538).

Miloslav Petrusek