Vysoká škola politická a sociální v Praze
Vysoká škola politická a sociální v Praze (1946–1949)
Vysoká škola politická a sociální (VŠPS) byla zřízena dekretem prezidenta republiky z 26. října 1945 jako čtyřletá státní vysoká škola, první skutečná sociálněvědní vysoká škola v Československu (VŠPS přitom volně navazovala na meziválečnou Svobodnou školu politických nauk v Praze, která však neměla status vysoké školy). Vládní nařízení z 21. prosince 1945 stanovilo její úkoly takto: „a) svobodně bádat a pěstovat vědy politické, sociální a novinářské, b) poskytovat svým posluchačům důkladné teoretické a praktické vědomosti a znalosti politické a novinářské … s cílem naučit žít ve společnosti a pro společnost a tím vychovávat nejen vědecké pracovníky, ale i praktické činovníky pro uvedené obory, c) podávat vládě a národnímu shromáždění dobrozdání a návrhy ve věcech politických, sociálních a novinářských.“ Měla vzdělávat budoucí politiky, novináře a diplomaty, případně úředníky a sociální pracovníky, podstatnou část výuky přitom tvořila teoretická a aplikovaná sociologie; při splnění určitých podmínek bylo školu možné studovat bez dosažení maturity. Zvláštní postavení VŠFS podtrhovala povinnost vypracovávání expertiz pro vládu a národní shromáždění, proto měl být učitelský sbor vybírán paritně ze všech čtyř povolených českých politických stran. Rektorem se stal technik František Rouček.
VŠPS se členila se na tři fakulty: Politickou (zahrnující i studium diplomacie a konzulárních věcí), Novinářskou a Sociální. Na Novinářské fakultě byla v prvních dvou letech studia vyučována obecná sociologie, sociální stratifikace, sociální politika, sociální psychologie a veřejné mínění. Na Sociální fakultě byla v tomtéž období kurikula vyučována obecná sociologie, sociální politika, sociální stratifikace, sociální psychologie s kriminologií, sociologie rodiny, dětství a manželství (včetně poradenství v těchto oblastech) a sociální patologie. V následujících dvou ročnících se vyučovala psychogeneze sociálního případu, metody sociální práce a sociální politika. Kromě toho měla VŠPS brněnskou odbočku, Sociální akademii, z níž v roce 1947 vznikla samostatná Vysoká škola sociální. Výuka na VŠPS začala v roce 1946, převážně v pražském Lobkovickém paláci a dalších dočasných prostorách (včetně cirkusového šapitó). Podle neúplných seznamů vyučujících měla v roce 1947 Sociální fakulta přinejmenším 31 vyučujících, v případě sociologických předmětů ji zajišťovali Antonín Boháč, Alexander Hirner, Otakar Machotka a Zdeněk Ullrich. Na VŠPS dále působili Josef Král či Ladislav Štoll. Většina vyučujících ovšem zároveň působila na jiných univerzitách nebo pracovištích.
Politický charakter VŠPS se stal po únoru 1948 předmětem kritiky ze strany vítězných komunistů, školu museli okamžitě opustit Machotka s Ullrichem (oba záhy emigrovali), stejně jako další vyučující a studenti. Brzy byla zrušena celá Sociální fakulta, formálně proto že „sociální péče v pojetí, jak se podávala, ztrácí svůj význam ve státě socialistickém či k socialismu směřujícím“. Zákonem č. 227/1949 Sb. byla VŠPS postupně, po jednotlivých ročnících, nahrazována „polostranickou“ Vysokou školou hospodářských a politických věd (VŠPHV), na níž byla Politická fakulta nahrazena Politicko-diplomatickou a Novinářská fakulta Fakultou sociálních nauk, vznikla rovněž Hospodářská fakulta. Profesorský sbor byl obměněn a tvořen prakticky výlučně komunisty, rektorem se stal Ladislav Štoll a po něm Jiří Hájek. Studentům – pokud nebyli „vyakčněni“ hned po únoru 1948 – byla ponechána možnost dostudování, absolvovalo ji celkem asi 147 studentů. Na VŠPHV se sociologie již nevyučovala, ze 46 známých disertačních prací z období 1951–52 bylo jen sedm tematicky příbuzných se sociologií; naopak pozdější protagonisté sociologie mezi absolventy – Rudolf Battěk, Blanka Filipcová, Karel Kára, Jaroslav Kohout, Pavel Machonin či Lubomír Vacek – obhajovali práce na jiná témata. VŠPHV se neudržela dlouho, v roce 1953 byla zrušena a rozdělena mezi Vysokou školu stranickou ÚV KSČ (viz Vysoká škola politická ÚV KSČ v Praze), nově zřízenou Vysokou školu ekonomickou v Praze a Filosoficko-historickou fakultu Karlovy univerzity v Praze.
Literatura:
Markéta Devátá: „Vysoká škola politických a hospodářských věd (1949–1953).“ Pp. 421–456 in Práce z dějin vědy 21. Archiv AV ČR, Praha 2009.
Markéta Devátá: „Vysoká škola politická a sociální v systému národní fronty.“ Pp. 52–63 in Východočeské listy historické 27. FF Univerzity Hradec Králové, Hradec Králové 2010.
Zdeněk R. Nešpor: „Studium a studenti sociologie v Československu před nástupem komunistického režimu.“ Sociologický časopis / Czech Sociological Review 48, 2012, 4: 669–696.