Pedagogika sociální

pedagogika sociální – bývá chápána jako určité stadium či směr vývoje pedagogiky, v němž se klade důraz na soc. charakter výchovy, na její cíle, na fakt, že objekty i subjekty výchovy jsou nejen jednotlivci, ale celé soc. skupiny (škola, třída, rodina). P.s. ale byla pojímána i jako péče o vzdělání širokých lidových vrstev, jako součást „sociální“ pomoci. Koncepce p.s. se zformovala v Německu v 2. polovině 19. st. (P. Barth, P. Natorp). V čes. zemích se jí věnoval G. A. Lindner, v Polsku H. Radlinská. Současná p.s. chce integrovat do výchovného procesu vlivy sociokult. prostředí. Celá společnost je jí prostředkem výchovy, což ji staví do blízkosti s-gického pojetí socializace. P.s. ovšem záměrně integruje jen vlivy odpovídající výchovným cílům. Institucemi vytvářejícími výchovné prostředí jsou školy, kluby, zájmové organizace aj. Předpokladem výchovného působení je vztah partnerství a komunikace. Cílem p.s. je usměrňovat vlivy prostředí tak, aby člověku pomohly uvolňovat jeho lidský potenciál a vést odpovědný život. To má zlepšit fungování spol. vztahů, zdokonalit spol. integraci. P.s. je spojena s koncepcí celoživotního vzdělávání a se vzděláváním dospělých. V určitém smyslu je toto pojetí reakcí na liberální individualismus ve výchově. P.s. stojí velmi blízko sociální práci, často se s ní prolíná, ale její přístup vychází z jiných fil. kořenů. Soc. práci charakterizuje větší důraz na subjekt, na řešení jednotlivých případů a častější psychologizace problematiky, p.s. klade důraz spíše na objektivní aspekty soc. problémů. Převládá u ní skup. práce, vyučování, práce, hra, příklad, dohled. P.s. si klade spíše dlouhodobé cíle. Akcentování terapeutických momentů a komplexního rozvoje osobnosti, které má p.s. společné se soc. prací, je výrazem pedagogizace životního prostředí a rostoucí péče o utváření soc. vztahů ve městech, ve větších soc. skupinách, mezi kult. odlišnými skupinami apod. Úzké vztahy p.s. k s-gii plynou z důrazu na vliv sociokult. prostředí ve výchově a z požadavků na analýzu tohoto vlivu (viz též sociologie výchovy).

social pedagogy pédagogie sociale Sozialpädagogik pedagogia sociale

Literatura: Mollenhauer, R.: Einführung in die Sozialpädagogik. Berlin 1964; Schwendtke, A.: Wörterbuch der Sozialarbeit und Sozialpädagogik. Heidelberg 1980; Wroczyński, R.: Sociálna pedagogika. Bratislava 1968.

Jiří Vymazal