Sociologie komparativní

sociologie komparativní – (z lat. comparare = srovnávat, stavět k sobě) – zaměření sociologie na preferenci a systematické využívání srovnávací metody k řešení s-gicky obsažných problémů. Někdy je pojem s.k. ztotožňován s pojmem s-gický komparativní výzkum nebo sociální komparatistika, někdy vyjadřuje užší orientaci na porovnávání dvou nebo více společností, států, spol. zřízení, resp. kultur. S.k. nelze vymezit jako samostatnou s-gickou disciplínu, s-gický směr nebo s-gickou školu, neboť nemá specif. předmět zkoumání, nedisponuje jednotnými teor. základy a nemá ani výjimečné, jinde neužívané metody a techniky výzkumu. Je spíše určitým programově výzkumným zaměřením a také typem profesní orientace sociologa, předpokládající zvládnutí specif. okruhu problémů věcných, metodických a často i soc. (včetně schopnosti komunikace v kult. a jazykově odlišných prostředích). Původním metodol. cílem s.k., který se v jejích dějinách stále aktualizuje, bylo rozpracování klasifikačních, analytických postupů, později pak široce založených transkult., vývojových či hist. generalizací.

Za předchůdce s.k. se považuje první úspěšné využití srovnávací metody pro typologii polit. systémů a jevů Aristotelem. Hist. inspirací s.k. byly také úspěchy srovnávací jazykovědy 18. st., která hledala společné charakteristiky jazyků, řadila je do jazykových souborů („rodin“) a pátrala po jejich společném původu, a práce komparativní religionistiky (srovnávání různých náb. systémů s cílem odhalit jejich invariantní jádro) z téže doby. Ch. Montesquieu a G. Vico již vyhledávali společné a rozdílné znaky jednotlivých společností, podobně jako později A. Comte, který chtěl tímto způsobem dospět k poznání zákonitostí koexistence soc. jevů. Hledal korelace mezi kult. jevy různého řádu (např. mezi příbuzeneckými charakteristikami a příbuzeneckou terminologií), mezi modelovými a reálnými případy. Za jeden z hlavních cílů aplikace srovnávací metody pokládal (podobně jako E. B. Tylor) odhalení kult. adheze. Vlivný vzor aplikace srovnávací metody ve spol. vědách vytvořil i K. Marx. V Kapitálu rozpracoval princip porovnávání jednotlivých zemí, který byl od té doby mnohokrát použit, mnohdy již bez znalosti původního inspiračního zdroje. Rovněž stoupenci evolucionismu, počínaje H. Spencerem, srovnávali zvyky a soc. instituce a hledali jejich vývojový trend. Na počátku 20. st. se pokoušeli L. T. Hobhouse, Wheeler a M. Ginsberg zkonstruovat empir. schéma spol. evoluce pomocí vývojově orientovaných komparací. Tak jako mnoho jejich následovníků i oni vytvořili nejprve škálu tech. vyspělosti, do níž zařadili jednotlivé společnosti, a pak korelovali každou její úroveň s partikulárními formami spol. života, s morálními normami a pravidly, s typy duševního života apod. Ačkoliv nebezpečí tohoto přístupu byla velmi rychle rozpoznána, v konkrétních výzk. programech je výše uvedené schéma komparace dosud živé, zvl. pak u sociologů a u kult. antropologů neoevolucionistického zaměření. Obdobný přístup aplikovali např. S. M. Lipset a R. Bendixová, kteří srovnávali soc. mobilitu ve vztahu ke stupni industrializace.

Odpor vůči evolucionisticky orientovaným komparacím byl silný zvl. ve funkcionalistické antropologii, strukturálním funkcionalismu a konfiguracionismu. Kritickou vlnu vyvolal přístup ke komparaci J. G. Frazera, který srovnával klasickou mytologii, bibli a výsledky soudobé etnografie ve snaze najít původ mýtů, víry i lidského myšlení (viz The Golden Bough, 1890, čes. překlad Zlatá ratolest naposledy 1994, a další díla). Bylo mu vytýkáno vytrhávání kult. jevů z jejich kontextu, překrucování jejich smyslu. Radikální kult. antropologové nejdříve zavrhli srovnávací metodu jako takovou, později ji v omezeném rozsahu akceptovali bez aspirací na široké generalizace a s cílem odhalit a zkoumat klasifikační systémy. Tato tendence v kult. antropologii v podstatě trvá dodnes. Příkladem takto orientované studie, která si nicméně zachovává generalizační ambice (pro které je také kritizována) je známé dílo G. P. Murdocka: Social Structure z r. 1949 (viz rodina).

Pozitivní přehodnocení komparativní metody v s-gii je spojeno se jmény É. Durkheima a M. Webera. Durkheim přejímá původní generalizační cíle a začíná komparací právních systémů různých společností ve stejných a rozdílných vývojových etapách; právní normy používá jako index k měření morálního charakteru společnosti. Ve své studii o sebevraždě, kde srovnává její výskyt ve dvou společnostech a zároveň ve dvou skupinách lidí jedné a téže společnosti, dospěl k závěru, že tento jev je v obráceném poměru vůči stupni spol. koheze a stabilitě morálních norem. Později komparoval vybrané ukazatele a determinanty soc. koheze a normativní stability a vyvozoval z toho typy náb. organizace, formy spol. života, polit. a ekon. stadia vývoje apod. (údajně tak předznamenal metody multivariační analýzy). M. Weber srovnával a analyzoval spec. institucionální a organizační formy a rysy jednotlivých společností, např. byrokratismus, v různých hist. konfiguracích a pak abstrakcí od hist. vlivů vytvořil čisté formy jevů neboli ideální typy, které se staly standardními pro další komparativní analýzy. Jejich průběh se podle něho řídí dvěma vzory: a) srovnávání různých konkrétních případů s jedním ideálním typem (např. byrokracie něm. a byrokracie angl. s prototypem byrokracie) za účelem popisu a vysvětlení vnitřních variací, b) srovnávání různých ideálních typů mezi sebou (např. fatalismu protestantského a hinduistického) a hledání korespondencí s příslušnými hodnotovými systémy. Weber spojoval komparaci institucí s konceptuální analýzou a odvozoval kauzální vývojové faktory (např. rozšiřování protestantské etiky považoval za kauzální faktor vývoje kapitalismu). Na Durkheima a částečně i Webera navazoval A. R. Radcliffe-Brown, kterého především zajímalo, jaké jsou podmínky a důsledky soc. integrace a solidarity. Kladl důraz na ideální normy a vzory a směřoval k „univerzálním“ s-gickým zákonům. Jeho vliv zejm. na angl. a amer. antropology a sociology byl silný v l. 1930–50. V zásadě se až dodnes udržely v s.k. oba hist. vzory a přístupy ke komparaci: Durkheimův, založený na extenzívních šetřeních a směřující ke generalizacím, a Weberův, postavený na typologizaci.

comparative sociology sociologie comparative komparative Soziologie sociologia comparata

Literatura: Grew, R.: Comaprative Studies in Society and History. Cambridge 1993; viz též metoda srovnávací, výzkum komparativní.

Alena Vodáková
Jiří Linhart