Stereotyp

stereotyp – (z řec. stereos = pevný; typos = ráz) – velmi stabilní prvek ve vědomí, resp. psychický a přeneseně i soc. mechanismus, regulující vnímání a hodnocení určitých skupin jevů, ovlivňující názory, mínění, postoje i chování. Pojem zavedl am. novinář W. Lippman v r. 1922, když upozornil na existenci určitých ustrnulých představ ve vědomí lidí, obvykle, i když ne výhradně, přejímaných z jiných zdrojů, než je vlastní soc. zkušenost. Tyto představy hrají význ. úlohu jako předem daná schémata vnímání, uvažování a hodnocení nových jevů. S. jsou vytvářeny především rodinnou výchovou, vzorem rodičů, jsou přejímány od nejbližšího soc. okolí, od uznávaných autorit. Na jejich utváření se dále podílí přenos skupinových norem a poznatků, veřejné mínění, někdy i škola, sdělovací prostředky. S., které vznikají a jsou utvrzovány na základě vlastních zkušeností, často souvisí s přeceněním jednotlivé, třeba i nahodilé události. S. mají spíše iracionální charakter, a obtížně se proto mění čistě logickými argumenty. Ani jim odporující osobní zkušenost nemusí změnit s., protože ty výrazně ovlivňují selektivitu vnímání a umožňují vyložit nový jev „po staru“ i tehdy, když jeho objektivní podstata je se s. v rozporu. S. obvykle realitu výrazně zjednodušují, potlačují komplexnost a složitost objektivní skutečnosti a usnadňují tak přijetí nového. Pojem s. je v s-gii obvykle používán pro označení ustrnulého vztahu k soc., rasovým, národnostním apod. skupinám. Rozlišují se autostereotypy a heterostereotypy. Pro s. je typické nediferencované, paušální přisuzování určitých vlastností všem členům dané skupiny (každý Němec je pořádný, Čech pracovitý apod.).

Zmíněné charakteristiky s., jako je emocionálnost a iracionalita, a zjednodušený výklad jevů jej činí velmi vhodným pro využití či spíše zneužití v propagandě. Klasickým příkladem využití stávajících a vnesení nových s. do vědomí nejširších skupin populace může být rasistická antisemitská propaganda v nacistickém Německu (obraz nosatého, špinavého, ziskuchtivého atd. Žida byl jedním z nejvýraznějších s. té doby). W. Buchanan a H. Cantrill v r. 1953 ukazují, jak se pod vlivem studené války v USA zásadně změnily představy prostých občanů USA o sov. lidech ve srovnání s obdobím 2. svět. války, kdy obě země byly spojenci. S. jsou typickou složkou tzv. falešných obrazů nepřátel, které jsou vytvářeny výchovou, výukou i propagandou s cílem prezentovat vnějšího či vnitřního „nepřítele“ jako totální, nediferencovanou masu s převážně negativními, odpudivými charakteristikami. S. však nemají jen negativní charakter (i když u heterostereotypů je to častější případ), mohou vyjadřovat i kladný vztah. Některé s. jsou typické či výrazné jen v určitém sociokult. klimatu, jen v některých zemích, jiné se vyskytují v širším měřítku (např. představa nepraktického vědce, hloupého venkovana aj.). S. mají značnou setrvačnost a mění se jen pomalu, nejsou ale zcela neměnné. Odhalování s. je důležité při výzkumech postojů i veř. mínění, protože mají výrazný, ale málo zjevný vliv na vědomí; i jejich iracionální prvky nemusí být reflektovány a data mohou svádět k mylnému výkladu.

stereotype stéréotype Stereotype stereotipo

Literatura: Buchanan, W. – Cantrill, H.: How nations see each other. Urbana 1953; Lippman, W.: Public Opinion. New York 1922.

Ivan Tomek

---

Viz též heslo stereotyp v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)