Charvát František: Porovnání verzí
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
imported>Admin (Přidána poslední věta František Charvát je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.) |
||
| Řádek 7: | Řádek 7: | ||
Jako absolvent pražské matematicko-fyzikální fakulty [[Karlova univerzita v Praze|Karlovy univerzity v Praze]] se na počátku profesní kariéry věnoval matematice (1962–67 působil jako odborný asistent na [[České vysoké učení technické v Praze|Českém vysokém učení technickém v Praze]]; CSc. 1967), později směřoval k jejím aplikacím ve společenských vědách. V roce 1969 se stal pracovníkem metodologického oddělení [[Sociologický ústav ČSAV|Sociologického ústavu ČSAV]] a roku 1970 po reorganizaci ústavů akademie věd ředitelem sociologické sekce [[Ústav pro filosofii a sociologii ČSAV|Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV]]. V této funkci setrval do konce 80. let (1983–84 jako pověřený ředitel ústavu), ale v letech 1985–90 byl uvolněn pro výkon funkce ředitele Evropského střediska pro výzkum a dokumentaci ve společenských vědách, sídlícího ve Vídni. Na začátku svého působení v ČSAV byl nestraníkem, později vstoupil do KSČ a v období tzv. normalizace osobně a ideově zaštítil dobové směřování české sociologie. Roku 1978 získal docenturu na filosofické fakultě UK, 1979 byl jmenován doktorem věd (DrSc.). Po odchodu z akademického pracoviště, respektive po návratu z Vídně se věnoval podnikatelské činnosti, především jako finanční poradce. Později působil také jako externí vyučující na pražské [[Vysoká škola ekonomická v Praze|Vysoké škole ekonomické v Praze]], Univerzitě Jana Ámose Komenského a [[Vysoká škola finanční a správní v Praze|Vysoké škole finanční a správní v Praze]]. | Jako absolvent pražské matematicko-fyzikální fakulty [[Karlova univerzita v Praze|Karlovy univerzity v Praze]] se na počátku profesní kariéry věnoval matematice (1962–67 působil jako odborný asistent na [[České vysoké učení technické v Praze|Českém vysokém učení technickém v Praze]]; CSc. 1967), později směřoval k jejím aplikacím ve společenských vědách. V roce 1969 se stal pracovníkem metodologického oddělení [[Sociologický ústav ČSAV|Sociologického ústavu ČSAV]] a roku 1970 po reorganizaci ústavů akademie věd ředitelem sociologické sekce [[Ústav pro filosofii a sociologii ČSAV|Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV]]. V této funkci setrval do konce 80. let (1983–84 jako pověřený ředitel ústavu), ale v letech 1985–90 byl uvolněn pro výkon funkce ředitele Evropského střediska pro výzkum a dokumentaci ve společenských vědách, sídlícího ve Vídni. Na začátku svého působení v ČSAV byl nestraníkem, později vstoupil do KSČ a v období tzv. normalizace osobně a ideově zaštítil dobové směřování české sociologie. Roku 1978 získal docenturu na filosofické fakultě UK, 1979 byl jmenován doktorem věd (DrSc.). Po odchodu z akademického pracoviště, respektive po návratu z Vídně se věnoval podnikatelské činnosti, především jako finanční poradce. Později působil také jako externí vyučující na pražské [[Vysoká škola ekonomická v Praze|Vysoké škole ekonomické v Praze]], Univerzitě Jana Ámose Komenského a [[Vysoká škola finanční a správní v Praze|Vysoké škole finanční a správní v Praze]]. | ||
| − | Charvát byl původně matematik, sociologii nevystudoval a zabýval se jí jen jednu etapu svého života (od konce 60. do 80. let); jeho vědecký přínos sociologii je přitom diskutabilní. Spadá zjevně nejvíce do oblasti aplikovaných matematicko-statistických metod v modelování a výzkumu sociální struktury soudobé společnosti, především české. Jeho stěžejní samostatné dílo ''Teorie sociální struktury a struktura sociálních teorií'' (1975) je, jak sám v úvodu zdůrazňuje, metodologické povahy. Kniha není zaměřena na výzkum, má obecnější teoreticko-metodologický charakter a v této poloze prezentuje řadu marxistických proklamací. Dílo tak působí poněkud nesourodě, autorova erudice se v něm odráží spíše „mezi řádky“, a z dnešního pohledu není ani informačně zajímavé, ani čtivé. Zabývá se pojmem sociální struktura a zároveň genezí sociálních teorií z logicko-historického hlediska. Kniha začíná pozitivistickým vymezením sociologie v kontrastu k marxistickému pohledu na společnost, přechází k vysvětlení dichotomie „ekonomického“ a „sociálního“ (přiklání se k chápání „sociálního“ jako extenze „ekonomického“), zdůrazňuje přitom úlohu dialektiky. Dostává se k pojmu třídy jako základního strukturujícího společenského prvku, přičemž konfrontuje marxistický a jiné přístupy. Podobně postupuje v další poměrně obsáhlé části nazvané Ke kritice sociologických teorií. Celkově nelze přehlédnout, v jaké době práce vznikala, a co autora skutečně zajímalo, čtenář spíše vytuší. Odmyslíme-li si povinný marxistický balast, jedná se především o letmý pohled na pozitivismus a strukturní funkcionalismus, také ale konfliktualismus, technickou sociologii, tzv. sociologismus aj. Z této perspektivy, s marxisticky laděnými korekcemi, Charvát nakonec pojednává i vývoj české sociologie. Druhá, větší část knihy má výraznější gnoseologicko-metodologický akcent, více oproštěný od ideologie. Zabývá se přesností sociologického poznání (což je tradiční pozitivistický problém), také komunikabilitou sociálních poznatků, což je téma zasahující do sémantických oblastí (autora zajímala např. entropie sémantiky), a v silně matematizující poloze pak problémem kvantity v sociologii. V této souvislosti podává | + | Charvát byl původně matematik, sociologii nevystudoval a zabýval se jí jen jednu etapu svého života (od konce 60. do 80. let); jeho vědecký přínos sociologii je přitom diskutabilní. Spadá zjevně nejvíce do oblasti aplikovaných matematicko-statistických metod v modelování a výzkumu sociální struktury soudobé společnosti, především české. Jeho stěžejní samostatné dílo ''Teorie sociální struktury a struktura sociálních teorií'' (1975) je, jak sám v úvodu zdůrazňuje, metodologické povahy. Kniha není zaměřena na výzkum, má obecnější teoreticko-metodologický charakter a v této poloze prezentuje řadu marxistických proklamací. Dílo tak působí poněkud nesourodě, autorova erudice se v něm odráží spíše „mezi řádky“, a z dnešního pohledu není ani informačně zajímavé, ani čtivé. Zabývá se pojmem sociální struktura a zároveň genezí sociálních teorií z logicko-historického hlediska. Kniha začíná pozitivistickým vymezením sociologie v kontrastu k marxistickému pohledu na společnost, přechází k vysvětlení dichotomie „ekonomického“ a „sociálního“ (přiklání se k chápání „sociálního“ jako extenze „ekonomického“), zdůrazňuje přitom úlohu dialektiky. Dostává se k pojmu třídy jako základního strukturujícího společenského prvku, přičemž konfrontuje marxistický a jiné přístupy. Podobně postupuje v další poměrně obsáhlé části nazvané Ke kritice sociologických teorií. Celkově nelze přehlédnout, v jaké době práce vznikala, a co autora skutečně zajímalo, čtenář spíše vytuší. Odmyslíme-li si povinný marxistický balast, jedná se především o letmý pohled na pozitivismus a strukturní funkcionalismus, také ale konfliktualismus, technickou sociologii, tzv. sociologismus aj. Z této perspektivy, s marxisticky laděnými korekcemi, Charvát nakonec pojednává i vývoj české sociologie. Druhá, větší část knihy má výraznější gnoseologicko-metodologický akcent, více oproštěný od ideologie. Zabývá se přesností sociologického poznání (což je tradiční pozitivistický problém), také komunikabilitou sociálních poznatků, což je téma zasahující do sémantických oblastí (autora zajímala např. entropie sémantiky), a v silně matematizující poloze pak problémem kvantity v sociologii. V této souvislosti podává Charvat vlastní výklad pojmu struktura, který pak vtěluje do vysvětlování funkce sociální statistiky, empirického výzkumu, speciálně pak obsahové analýzy. Poslední, nejobsáhlejší část knihy věnuje vysvětlení pojmu sociální struktura, a to opět v matematizující poloze. Zabývá se problémem její empirické podchytitelnosti. Pak v kritické poloze pojednává pojmy sociální stratifikace a mobility a zabývá se dělnickou třídou a inteligencí jako součástmi sociální struktury. Končí vysvětlením principu plánovitosti a prognózování v sociální sféře. Celá práce odráží složité postavení autora, který má vlastní, matematizující pojetí sociální struktury (odpovídající zřejmě požadavkům tehdy prudce se rozvíjející matematické sociologie) a zároveň se z pozice své funkce musí vejít do určitých ideologických bariér. |
Poněkud odlišný charakter má publikace ''Sociálně třídní struktura Československa'' (1980), napsaná spolu s Jířím [[Večerník Jiří|Večerníkem]] a Jiřím [[Linhart Jiří|Linhartem]]. Z ní je patrné, že Charvát sice zůstal věrný tématu sociální struktury, ale prostřednictvím spoluautorů se více posunul do empirické polohy, k interpretaci výzkumných dat. Indikuje to jeho sklon k verifikaci teorie empirií i původní matematicko-statistické zaměření. Po odchodu z akademie věd a opětovném návratu k vědecké a pedagogické činnosti se už ale zabýval úplně jinými tématy, hlavně etikou v podnikání a hospodářském životě a sociologií peněz. V tomto období svého života napsal také básnické sbírky (první publikovaná vznikla po tragické smrti syna v roce 1998). Vrátil se i ke knihám pro děti, které začal psát už v 80. letech 20. století. | Poněkud odlišný charakter má publikace ''Sociálně třídní struktura Československa'' (1980), napsaná spolu s Jířím [[Večerník Jiří|Večerníkem]] a Jiřím [[Linhart Jiří|Linhartem]]. Z ní je patrné, že Charvát sice zůstal věrný tématu sociální struktury, ale prostřednictvím spoluautorů se více posunul do empirické polohy, k interpretaci výzkumných dat. Indikuje to jeho sklon k verifikaci teorie empirií i původní matematicko-statistické zaměření. Po odchodu z akademie věd a opětovném návratu k vědecké a pedagogické činnosti se už ale zabýval úplně jinými tématy, hlavně etikou v podnikání a hospodářském životě a sociologií peněz. V tomto období svého života napsal také básnické sbírky (první publikovaná vznikla po tragické smrti syna v roce 1998). Vrátil se i ke knihám pro děti, které začal psát už v 80. letech 20. století. | ||
| Řádek 18: | Řádek 18: | ||
[[Kategorie:Aut: Vodáková Olga]] | [[Kategorie:Aut: Vodáková Olga]] | ||
[[Kategorie:SCSg]] | [[Kategorie:SCSg]] | ||
| + | ---- | ||
| + | František Charvát je autorem [[KBCSg:Charvát František|některých publikací]] v [[KBCSg|Knižní bibliografii české sociologie]]. | ||
Aktuální verze z 8. 12. 2018, 21:59
Charvát František
v Praze
v Praze
Jako absolvent pražské matematicko-fyzikální fakulty Karlovy univerzity v Praze se na počátku profesní kariéry věnoval matematice (1962–67 působil jako odborný asistent na Českém vysokém učení technickém v Praze; CSc. 1967), později směřoval k jejím aplikacím ve společenských vědách. V roce 1969 se stal pracovníkem metodologického oddělení Sociologického ústavu ČSAV a roku 1970 po reorganizaci ústavů akademie věd ředitelem sociologické sekce Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV. V této funkci setrval do konce 80. let (1983–84 jako pověřený ředitel ústavu), ale v letech 1985–90 byl uvolněn pro výkon funkce ředitele Evropského střediska pro výzkum a dokumentaci ve společenských vědách, sídlícího ve Vídni. Na začátku svého působení v ČSAV byl nestraníkem, později vstoupil do KSČ a v období tzv. normalizace osobně a ideově zaštítil dobové směřování české sociologie. Roku 1978 získal docenturu na filosofické fakultě UK, 1979 byl jmenován doktorem věd (DrSc.). Po odchodu z akademického pracoviště, respektive po návratu z Vídně se věnoval podnikatelské činnosti, především jako finanční poradce. Později působil také jako externí vyučující na pražské Vysoké škole ekonomické v Praze, Univerzitě Jana Ámose Komenského a Vysoké škole finanční a správní v Praze.
Charvát byl původně matematik, sociologii nevystudoval a zabýval se jí jen jednu etapu svého života (od konce 60. do 80. let); jeho vědecký přínos sociologii je přitom diskutabilní. Spadá zjevně nejvíce do oblasti aplikovaných matematicko-statistických metod v modelování a výzkumu sociální struktury soudobé společnosti, především české. Jeho stěžejní samostatné dílo Teorie sociální struktury a struktura sociálních teorií (1975) je, jak sám v úvodu zdůrazňuje, metodologické povahy. Kniha není zaměřena na výzkum, má obecnější teoreticko-metodologický charakter a v této poloze prezentuje řadu marxistických proklamací. Dílo tak působí poněkud nesourodě, autorova erudice se v něm odráží spíše „mezi řádky“, a z dnešního pohledu není ani informačně zajímavé, ani čtivé. Zabývá se pojmem sociální struktura a zároveň genezí sociálních teorií z logicko-historického hlediska. Kniha začíná pozitivistickým vymezením sociologie v kontrastu k marxistickému pohledu na společnost, přechází k vysvětlení dichotomie „ekonomického“ a „sociálního“ (přiklání se k chápání „sociálního“ jako extenze „ekonomického“), zdůrazňuje přitom úlohu dialektiky. Dostává se k pojmu třídy jako základního strukturujícího společenského prvku, přičemž konfrontuje marxistický a jiné přístupy. Podobně postupuje v další poměrně obsáhlé části nazvané Ke kritice sociologických teorií. Celkově nelze přehlédnout, v jaké době práce vznikala, a co autora skutečně zajímalo, čtenář spíše vytuší. Odmyslíme-li si povinný marxistický balast, jedná se především o letmý pohled na pozitivismus a strukturní funkcionalismus, také ale konfliktualismus, technickou sociologii, tzv. sociologismus aj. Z této perspektivy, s marxisticky laděnými korekcemi, Charvát nakonec pojednává i vývoj české sociologie. Druhá, větší část knihy má výraznější gnoseologicko-metodologický akcent, více oproštěný od ideologie. Zabývá se přesností sociologického poznání (což je tradiční pozitivistický problém), také komunikabilitou sociálních poznatků, což je téma zasahující do sémantických oblastí (autora zajímala např. entropie sémantiky), a v silně matematizující poloze pak problémem kvantity v sociologii. V této souvislosti podává Charvat vlastní výklad pojmu struktura, který pak vtěluje do vysvětlování funkce sociální statistiky, empirického výzkumu, speciálně pak obsahové analýzy. Poslední, nejobsáhlejší část knihy věnuje vysvětlení pojmu sociální struktura, a to opět v matematizující poloze. Zabývá se problémem její empirické podchytitelnosti. Pak v kritické poloze pojednává pojmy sociální stratifikace a mobility a zabývá se dělnickou třídou a inteligencí jako součástmi sociální struktury. Končí vysvětlením principu plánovitosti a prognózování v sociální sféře. Celá práce odráží složité postavení autora, který má vlastní, matematizující pojetí sociální struktury (odpovídající zřejmě požadavkům tehdy prudce se rozvíjející matematické sociologie) a zároveň se z pozice své funkce musí vejít do určitých ideologických bariér.
Poněkud odlišný charakter má publikace Sociálně třídní struktura Československa (1980), napsaná spolu s Jířím Večerníkem a Jiřím Linhartem. Z ní je patrné, že Charvát sice zůstal věrný tématu sociální struktury, ale prostřednictvím spoluautorů se více posunul do empirické polohy, k interpretaci výzkumných dat. Indikuje to jeho sklon k verifikaci teorie empirií i původní matematicko-statistické zaměření. Po odchodu z akademie věd a opětovném návratu k vědecké a pedagogické činnosti se už ale zabýval úplně jinými tématy, hlavně etikou v podnikání a hospodářském životě a sociologií peněz. V tomto období svého života napsal také básnické sbírky (první publikovaná vznikla po tragické smrti syna v roce 1998). Vrátil se i ke knihám pro děti, které začal psát už v 80. letech 20. století.
Knihy: Sociální struktura ČSSR a její vývoj v 60. letech (Academia, Praha 1972); Some Theoretical Remarks to the Scanning of the Principles and Results of the Studies on Status Inconsistency Effects (Toronto 1974; se spoluautory); Teorie sociální struktury a struktura sociálních teorií: K vybraným problémům teorie a empirie výzkumu sociální struktury (Svoboda, Praha 1975); Třídy a vrstvy v buržoazní sociologii (Svoboda, Praha 1978; spoluautor J. Večerník); Sociálně třídní struktura Československa: Vývoj, data, srovnání (Horizont, Praha 1978; spoluautoři J. Linhart a J. Večerník); Sociální struktura socialistické společnosti a její vývoj v Československu: Srovnávací analýza, reprodukce, perspektivy (Academia, Praha 1980); Hospodářská a veřejnoprávní etika (VŠFS, Praha 2006).
Mimo sociologii: Světla a nářky (Pragoline, Praha 2001); Marnopisy (Petrklíč 2003); Na cestách je plno značek (Albatros, Praha 1981); Říkačky a pusolamy (Petrklíč 2003); Pusolamy (Fragment, Praha 2004).
František Charvát je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.