Šrubař Ilja

Šrubař Ilja

6. srpna 1946 v Teplicích

Šrubařovi rodiče pocházeli z Ostravy, ale v souvislosti s poválečným osidlováním pohraničí odborníky začal jeho otec pracovat jako ekonom v Teplicích; v roce 1954 se rodina přestěhovala do Prahy. Od svých středoškolských studií byl Šrubar rozhodnut studovat filosofii, problém byl spíše ve volbě druhého oboru – zvolil dějepis. V roce 1964 začal studovat filosofii na filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze u Ludvíka Svobody, Milana Sobotky, Milana Machovce a Karla Kosíka. V ovzduší fakulty se již tenkrát pod vlivem Jana Patočky pomalu prosazovala i fenomenologie a Kosíkův existencialistický marxismus, který sám měl silný fenomenologický základ; na fakultě se ale „pěstoval“ hlavně Heidegger, zčásti také Husserl (zejména díky Patočkovým skriptům). Po absolutoriu (1969) se Šrubař měl stát filosofickým redaktorem jednoho nakladatelství (pravděpodobně Mladé fronty), rozhodl se však pro emigraci do Západního Německa, konkrétně do Frankfurtu nad Mohanem. Jedním z motivů jeho odchodu přitom byla skutečnost, že frankfurtská škola jako vlivný sociologický směr byla v této době stále ještě živá a lákavá.

Šrubař proto v  roce 1970 začal ve Frankfurtu studovat sociologii, filosofii a dějiny východní Evropy. V té době tam již ale žádná „frankfurtská škola“ nebyla: Adorno zemřel v roce 1969, Marcuse byl v Americe, Habermasovy přednášky Šrubař ještě dva nebo tři semestry poslouchal, ale jejich vazba na klasickou „kritickou teorii“ již byla velmi volná. K celkové intelektuální atmosféře, která tam panovala, Šrubař později poznamenal, že když v roce 1970 seděl na Habermasových přednáškách, připadal si často, jako by jenom změnil budovu: ve Frankfurtu se četly Marxovy Grundrisse, Hegelova Fenomenologie ducha, „panství a rabství“, ale to všechno mu bylo dávno známo z „marxistické Prahy“. Podstatně jinou inspiraci našel Šrubař (jako alternativu k západnímu marxismu) ve fenomenologii, jíž se v Praze začal soustavně věnovat, ale právě ta se ve Frankfurtu nepěstovala. Opřel se tedy o několik docentů, kteří byli ochotni akceptovat disertaci o fenomenologické sociologii, a předložil disertaci na téma Víra a čas: O založení sociální reality ve struktuře sociálního času. Jakkoliv „teologicky“ název práce zní, jednalo se o filosoficko-sociologickou analýzu časové strukturace moderní společnosti. V roce 1974 získal doktorát na frankfurtské universitě. Na různých konferencích se dostal do styku s asistenty Thomase Luckmanna, kteří Šrubaře pozvali do Kostnice, kde od roku 1974 přednášel. Později dostal místo asistenta u prof. Baiera (rodáka z Brna), u kterého ve Frankfurtu psal disertaci a který se mezitím stal profesorem v Kostnici. V roce 1979 přešel do Sociálně-vědního archivu, který se zabýval hlavně dílem německé vědecké emigrace po roce 1933 a formálně patřil ke katedře Thomase Luckmanna, který byl v New Yorku sám žákem významných emigrantů, především Alfreda Schütze.

Šrubař citlivě vnímal rozpor mezi vlastní zkušeností se socialistickým systémem, který německým kolegům připadal jako možné žádoucí východisko z  problémů kapitalismu, a jejich zkušeností s kapitalismem, kdy navíc měli stále před očima jeho německou nacistickou verzi a nedovedli pochopit, že se nám demokratická forma kapitalismu zdá být daleko menším zlem než její socialistické popření. Díky své „československé kvalifikaci“ Šrubař nicméně v Kostnici učil i marxismus. V období své práce v Sociálně-vědním archivu (a paralelního přednášení) se začal intenzivně zabývat tím, co mu bylo i biograficky blízké – shromažďováním a studiem vědeckých pozůstalostí německých sociologů, kteří po roce 1933 a 1938 museli prchnout před fašisty. Tak vznikl pro Šrubaře prostor pro podrobnou kritickou analýzu fenomenologické sociologie. Začal vydávat materiály z pozůstalosti Alfreda Schütze – dosud nepublikované spisy z vídeňského i amerického období; Schütz se později stal rovněž tématem jeho habilitace (1987 u Thomase Luckmanna). Začátkem 80. let se na Šrubaře obrátil Walter Biemel, který patřil k první generaci Husserlových žáků (stejně jako Jan Patočka). Chtěl totiž prosadit vydání některých podstatných Patočkových spisů v Německu, což se do značné míry ve spolupráci s vídeňským Institut für die Wissenschaften vom Menschen a s Klausem Nellenem podařilo. Náročná práce na překladech Patočkových textů zavedla Šrubaře k bližším kontaktům se členy československého disentu, zejména s Ivanem Chvatíkem, Jiřím Němcem, Miroslavem Petříčkem a dalšími. V zahraničí udržoval osobní styky s Václavem Bělohradským, zatímco o většině „sociologických exulantů“ věděl spíše z textů – patřili ostatně i k jiné věkové kohortě (Zdeněk Strmiska ve Francii, Václav Lamser v Bielefeldu, Jiří Nehněvajsa a Zdeněk Suda ve Spojaných státech, Miroslav Disman v Kanadě).

Po roce 1989 Šrubař konečně mohl obnovit styky s českou sociologií – se Sociologickým ústavem AV ČR, fakultou sociálních věd Karlovy univerzity v Praze a částečně i s fakultou filosofickou. Tématem společných konferencí a dalších podniků bylo například rozšíření Evropské unie na východ a s ním spojené problémy. Šrubař ovšem nikdy neaspiroval na trvalý návrat do České republiky. Podle jeho názoru „ je česká akademická komunita malá a spousta mladých lidí má oprávněný zájem, aby se v českých vědeckých institucích něčím stali. Blokovat tato místa emigrací není rozumné. Mělo to možná smysl během prvních pěti let, aby fungoval přenos informací a znalostí. Naděje české vědy nespočívá v emigrantech, ale v mladých lidech, kteří se naučí to, co emigranti umí, a budou to moci aplikovat ve svém vlastním prostředí, podle vlastních potřeb, které znají samozřejmě lépe.“

Knihy: Glaube und Zeit: Über die Begründung der Metaentwürfe der sozialen Welt in der Struktur der sozialen Zeit (Frankfurt am Main 1974); A Bergsonian Bridge to Phenomenological Psychology (University Press of America, Washington 1984; spoluautor H. R. Wagner); Kosmion: Die Genese der pragmatischen Lebenswelttheorie von Alfred Schütz und ihr anthropologischer Hintergrund (Suhrkamp, Frank­furt am Main 1988).

Studie: Kultura víry (Orientace 1969); Diskursive und dialektische Vernunft: Das Konzept der gesell­schaftlichen Rationalisierung bei Marx und Weber (Zeit­schrift für Soziologie 1983); On the Origin of “Phenomenological Sociology” (Human Studies 1984); Vom begründeten Leben: Zu Jan Patockas praktischer Philoso­phie (Phänomenologische Forschungen 1985); Emigrierte Sozialwissenschaftler und Deutschland (Konstanzer Blätter für Hochschulfragen 1990); Phänomenologie in Widerstreit (Nova Revija 1992); Grenzen des „Rational Choice“‑Ansatzes (Zeitschrift für Soziologie 1992); On the Limits of “Rational Choice” (Rationality and Society 1993); Sociální jednání a sociální řád (S-OBZOR 1993); Variants of the Transformation Process in Central Europe: A Comparative Assesment (Zeitschrift für Soziologie 1994); Die Entdeckung des Alltags durch die Sozialwissenschaften (Das Parlament 1995); Neoliberalismus, transformace a občanská společnost (Sociologický časopis 1996); Neoliberalism, Transformation and Civil Society (Thesis Eleven 1996); Zyklus und Wende: Zur Verortung der Transformation postsozialistischer Länder im Prozeß europäischer Modernisierung (Soziologische Revue 1996); Longue durée, cyklicita a sociální transformace (Sociologický časopis 2001).

Příspěvky ve sbornících: Konstruktion sozialer Lebens‑Welten bei Marx (B. Walden­fels, ed.: Phänomenologie und Marxismus III. Suhrkamp, Frank­furt am Main 1978; 2. vyd. 1980); Die Theorie der Typenbildung bei A. Schütz. Ihre Bedeutung und ihre Grenzen (R. Grathoff – W. M. Sprondel, eds.: A. Schütz und die Idee des Alltags. Enke, Stuttgart 1979); Die Ebene der Lebens‑Welt im Aufbau der Marxschen Theorie (B. Waldenfels, ed.: Phänomenologie und Marxismus IV. Suhrkamp, Frankfurt am Main 1979); Die Rekonstruktion von Bedeutsamkeit im Alltagshandeln. Über­legungen zu einer Schütz‘schen Lösung eines Weber‘schen Problems (W. M. Sprondel – C. Seyfarth, eds.: Max Weber und die Rationalisierung sozialen Handelns. Enke, Stuttgart 1981); Abkehr von der transzendentalen Philosophie: Zur philosophi­schen Position des späten Schütz (R. Grathoff – B. Walden­fels, eds.: Sozialität und Intersubjektivität. Fink, München 1983); Vom Milieu zu Autopoiesis: Zum Beitrag der Phänomenologie zur soziologischen Theoriebildung (C. Jamme – O. Pöge­ler, eds.: Phänomenologie in Widerstreit. Suhrkamp, Frank­furt am Main 1989); „Phänomenologische Soziologie“ als Theorie und Forschung (C. F. Graumann – M. Herzog, eds.: Sinn und Erfahrung. Assanger, Heidelberg 1991); Świat przezywany i totalność: Dwa typy ugruntowania myśli socjologicznej (Z. Krasnodebski – K. Nellen, eds.: Swiat przczywany: Fenomenologia i nauki spoleczne. Paustwowy Instytut Wydawniczy, Warszawa 1993); Lob der Angst vorm Fliegen: Zur Autogenese sozialer Ordnung (W. M. Sprondel, ed.: Die Objektivität der Ordnungen und ihre kommunikative Konstruktion: Für Thomas Luckmann. Suhrkamp, Frankfurt am Main 1994); Ist Phänomenologie aktuell? Zur praktischen Philosophie Jan Patockas (W. Orth, ed.: Die Freiburger Phänomenologie XXX. K. Alber, Freiburg – München 1995); Geschichtlichkeit und Geschichte in der phänomenologischen Theorie (J. Sedláček – J. Šubrt, eds.: Sborník k 65. narozeninám doc. PhDr. Eduarda Urbanka, CSc. Katedra sociologie FF UK, Praha 1996); Max Weber und Thomas Garrigue Masaryk: Zwei Diagnosen europäischer Gesellschaft am Anfang des 20. Jahrhunderts (A. Sterbling – H. Zipprian, eds.: Max Weber und Osteuropa. Krämer, Hamburg 1997); The Construction of Social Reality and the Structure of Literary Work (L. Embree, ed.: Alfred Schutz's “Sociological Aspects of Literature”. Kluwer, Dordrecht 1998); Heidegger und die Grundfragen der Sozialtheorie (J. Weiß, ed.: Die Jemeinigkeit des Mitseins. UVK, Konstanz 2001); Sorokins Theorie soziokultureller Dynamik (I. Srubar, ed.: Pitirim Sorokin. Kramer, Hamburg 2002).

Sborníky: Alfred Schütz: Theorie der Lebensformen (Suhrkamp, Frankfurt am Main 1981); Jan Patocka: Kunst und Zeit (Klett‑Cotta, Stuttgart 1987; spolueditor K. Nellen); Exil – Wissenschaft – Identität: Die Emigration deutscher Sozialwissenschaftler 1933–1945 (Suhrkamp, Frankfurt am Main 1988); Jan Patocka: Phänomenologische Schriften II. (Klett‑Cotta, Stuttgart 1991; spolueditoři K. Nellen a J. Němev); Alfred Schütz Werkausgabe I.-XII. (UVK, Konstanz).

Literatura: Miloslav Petrusek: České sociální vědy v exilu 1948 až 1989 (Sociologické nakladatelství, Praha 2011).

Miloslav Petrusek

---

Ilja Šrubař je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.