Nehněvajsa Jiří
Nehněvajsa Jiří
v Dyjákovicích (okr. Znojmo)
v Pittsburku (USA)
Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně (1944) odešel do Velké Británie, údajně pěšky, kde v letech 1944–45 sloužil v československé exilové armádě. Po návratu do Československa v letech 1945–48 studoval sociologii na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, zároveň pracoval jako redaktor a reportér Svobodných novin (1947 reportér v jihovýchodní Asii). Studium nedokončil kvůli odchodu do emigrace v dubnu 1948. Sociologii dále studoval v Lausanne a Curychu (PhDr. 1950, PhD. 1953), v roce 1951 odešel do Spojených států, kde přednášel na Coloradské univerzitě v Denveru (1951–56) a Kolumbijské univerzitě v New Yorku (1956–61). V roce 1961 byl jmenován profesorem Pittsburské univerzity, na níž působil do konce života, v letech 1973–77 vedl tamní Centrum pro sociální a urbánní výzkum. Navazoval přitom na působení Paula Lazarsfelda. V letech 1959–61 a 1970–71 byl hostujícím profesorem v Pekingu a v Hong Kongu, 1968–69 v Heidelbergu a Mannheimu. Od roku 1986 byl členem Rady svobodného Československa, v letech 1984–88 prezidentem exilové Společnosti pro vědy a umění. Po roce 1989 přednášel na Masarykově univerzitě v Brně a na Slezské univerzitě v Opavě, v roce 1990 obdržel čestný doktorát Masarykovy univerzity.
Nehněvajsa byl uznávaným pedagogem a organizátorem, jeho vlastní sociologické dílo je však poměrně chudé a především roztroušené v řadě drobných, nepříliš významných publikací. S výjimkou ranného díla interpretujícího sociologický odkaz T. G. Masaryka (1953), kterému se nedostalo většího ohlasu, se věnoval především metodám a technikám kvantitativního výzkumu, zejména sociometrii. Nehněvajsův přínos tomuto oboru zhodnotil a do českého prostředí uvedl Miloslav Petrusek. Dlouhodobě budoval databázi výzkumů a literatury z oblasti krizového managementu a bezpečnostního inženýrství, žádnou syntetickou práci na toto téma však nevydal. Byl výlučným (v prvním vydání, ve druhém vydání častým) autorem biografií českých a slovenských sociologů v Bernsdorfově Mezinárodním lexikonu sociologů (1959).
Knihy: T. G. Masaryk: Soziologische Skizze der moderen tschechischen Gesellschaft (St. Margrethen 1953); Cuban Crysis: Meaning and Impact (University of Pittsburgh, Pittsburgh 1962; spoluautor M. I. Berkowitz); Elements of a Theory of Internal War (System Development Corporation, Santa Monica 1967); Žalářovaní, pronásledovaní a zneuznaní: Svědectví ještě žijících obětí stalinismu v českých zemích (Masarykova univerzita, Brno 1997; spoluautor I. Gaďourek).
Příspěvky ve sbornících: Tolerant-Intolerant Attitudes on a University Campus (Proceeings of the S-W Sociological Society. Tulane UP, New Orleans 1956); Sociometry (J. L. More, ed.: Sociometry and the Science of Man. Beacon House, New York 1957); Sociometry, Social Psychiatry (J. Roucek, ed.: Contemporary Sociology. Philosophical Library, New York 1958); Automation of Social Stratification (H. B. Jacobson – J. S. Roucek, eds.: Automation and Society. Philosophical Library, New York 1959; spoluautor A. S. Frances); Analyse von Panel-Bewegungen, Sociometry (R. König, ed.: Handbuch der empirischen Sozialforschung I.-III. F. Enke, Stuttgart 1961–73); Anticipated Changes in Czechoslovakia (M. Rechcigl, ed.: The Czechoslovak Contribution to World Culture. Mouton, The Hague 1964); Basic Characterizations of the Theory of Anticipations (Sociologia y Sociedad en Latinoamerican. ACS, Bogota 1965); Future of Czechoslovakia: Some Alternatives (J. Rechcigl, ed.: Czechoslovakia: Past and Present I. Mouton, The Hague 1969); Methodological Issues in Institution Building Research (J. Eaton, ed.: Institution Building and Development. Sage, San Francisco 1972); Low Probability-High Consequence Risks (V. Covello, ed.: Low Probability-High Consequence Risk Analysis. Plenum Press, New York 1984).
Sborníky: Sociometry Reader (Free Press, Glencoe 1961; spolueditor J. L. Moreno); Organizing for Social Research (Schenkman, Cambridge 1982; spolueditor B. Holzner).
Literatura: Valentína Harmadyová: Jiří Nehněvajsa 1925–1996 (Sociológia 29, 1997, 1: 84–86); Jaroslav Kapr: Za Jiřím Nehněvajsou (Sociologický časopis 32, 1994, 4: 493); Miloslav Petrusek: České sociální vědy v exilu 1948 až 1989 (Sociologické nakladatelství, Praha 2011).
Jiří Nehněvajsa se podílel na některých heslech této encyklopedie.
Jiří Nehněvajsa je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.