Felicitologie

felicitologie – pokusný název nauky o dosahování štěstí, který byl použit a dosud je používán v kontextu neopozitivismem a na něj navazujícími úvahami o etice a morálce. Zavedl jej ve 30. l. Otto Neurath v jisté vazbě na hedonistické tradice epikurejské a renesanční (viz hédonismus), zejm. však v souvislosti s rozvojem etického emotivismu. Štěstí podle Neuratha a dalších sice není základem morálky, ale je význ. psych. stavem, k němuž člověk přirozeně směřuje. Je důležité vědět, jakými prostředky člověk štěstí dosahuje, již proto, že sám proces dosahování určitých cílů poskytuje lidem pocity štěstí. Z hlediska f. nejsou proto ani tak důležité cíle, k nimž směřujeme, ale to, zda při jejich dosahování jsme, či nejsme šťastni. F. se někdy také vymezuje jako „věda“ o metodách, jak přesvědčit lidi o tom, že mohou být, příp. že jsou, šťastni, dokonce aniž si to uvědomují. To, co v kontextu neopozitivistické etiky mělo věcný i věd. smysl, se v podmínkách rozvinuté masové a konzumní společnosti stalo předmětem reklamy a propagandy. Téma štěstí jako relevantního etického a s-gického problému je však dnes v různých kontextech rehabilitováno.

felicitology felicitologie Felizitologie felicitologia

Literatura: Tatarkiewicz, W.: O szczesciu. Warszawa 1976.

Miloslav Petrusek