Moc

moc – zpravidla označení vyšší pozice ve spol. vztahu, někdy v životním prostředí vůbec. 1. Ve spol. vztahu m. obecně znamená schopnost donutit někoho, aby si počínal jinak, než by chtěl. Podle klasické definice je m. pravděpodobnost, že jeden činitel bude schopen prosadit svou vlastní vůli přes odpor jiných (Max Weber). S-gicky význ. je otázka, zda je m. důsledkem osobních vztahů, nebo zda vyplývá ze struktury dané společnosti. Zdrojem strukturní m. je nejčastěji majetek nebo pozice ve státním nebo jiném aparátě. V moderní společnosti je donucování monopolizováno státem. Kde není možnost donucení, mluví se často jen o vlivu. Ale hranice mezi těmito pojmy bývá plynulá. Závislost jednotlivců nebo skupin na jiných jednotlivcích nebo skupinách vyplývá jak z m., která může uplatnit trestní sankce, tak z vlivu, který má k dispozici ekon. nebo psychol. pobídky a postihy. Pro povahu mocenského monopolu ve společnosti je rozhodující: a) do jaké míry je m. koncentrována v jednom orgánu, či jak je rozdělena mezi více orgánů, které navzájem omezují svou m., což je tzv. soustava brzd a protiváh (viz dělba moci); b) jaký je rozsah působení monopolizované m., tj. které činnosti jednotlivců nebo skupin podléhají schválení (angl. scope nebo range of power); c) jakým způsobem se obsazují místa držitelů (vykonavatelů) této m. (volbou, jmenováním, losem atp.) a jaký okruh osob se rozhodování o tomto obsazování může zúčastnit. 2. Ve vztahu k celkovému prostředí tkví m. člověka v rozsahu jeho schopnosti užít a rozvinout svou kapacitu, lidský potenciál. Měřítkem m. je množství vnějších překážek této schopnosti, které je nutno překonat (C. B. Macpherson). M. je dominantním s-gickým tématem (viz sociologie moci, delegace moci, sociologie politiky aj.).

power pouvoir, puissance Macht potere

Literatura: Weber, M.: The Theory of Social and Economic Organisation. New York, Londýn 1969; Macpherson, C. B.: Democratic Theory. Oxford 1975.

Jaroslav Krejčí

---

Viz též heslo moc v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)