Interdisciplinarita

interdisciplinarita – mezioborovost – termín používaný k vyjádření věd. práce, resp. výzk. činnosti uskutečňované za účasti dvou nebo více vědních disciplín. Problematika i. se stává předmětem zájmu teorie vědy, metodologie vědy, příp. také sociologie vědy od 50. l. našeho st., ačkoliv samotný jev i. byl zaregistrován mnohem dříve (zpravidla jsou uváděny první výzkumy biochemie rostlin v 18. st.). Neexistuje obecně přijaté a jednoznačné určení toho, co lze považovat za interdisciplinární výzkum, představy o i. jsou víceméně intuitivní. V dosavadním vývoji zkoumání i. se navíc projevuje určitá jednostrannost spočívající v odkazování jen na příklady z dějin vědy. Jedno z typických pojetí i. nacházíme u sociologa R. Königa: jeho definice nevychází z obecné charakteristiky i., ale z rozlišení dvou principiálně rozdílných typů interdisciplinárních výzkumů, „měkkých“ a „tvrdých“. Měkký typ je charakterizován pomocí tradiční klasifikace vědních disciplín, které jsou rozděleny do dvou skupin podle funkce, na pomocné a zobecňující disciplíny (historie je zobecňující vědou ve vztahu k paleografii, chronologii, diplomatice atd. jako pomocným disciplínám). Tvrdý typ spojuje König nikoliv s hierarchickou klasifikací disciplín, ale s pojetím objektu zkoumání jako sumy aspektů, z nichž každý je zkoumán odpovídající věd. disciplínou. Jiní autoři se pokoušejí vymezit i. sérií definic. Např. G. Berger postupně definoval, co je výzkum disciplinární, multidisciplinární, pluradisciplinární, interdisciplinární a transdisciplinární. Adjektivum interdisciplinární zde označuje vzájemné působení mezi dvěma či více různými disciplínami, přičemž jejich vztah může variovat od prosté výměny idejí až po vzájemnou integraci koncepcí, metodologie, procedur či terminologie. Existují také pokusy spojit problematiku i. s tradičním předmětem metodologie vědy: i. je potom zkoumána v kontextu klasifikace věd. poznání či jako zvláštnost procesu integrace věd a je chápána jako určitý mezistav před ustavením nové disciplíny.

Studium interdisciplinárních výzkumů bylo iniciováno praktickými potřebami organizace vědeckovýzk. činnosti. Jednou z prvních oblastí interdisciplinární spolupráce byla soc. psychologie vědy. Problémy i. jsou i dnes zkoumány především v kontextu organizace vědy a řízení rozsáhlých vědeckovýzk. programů a přípravy věd. kádrů pro interdisciplinární výzk. programy. Relativně novým směrem ve zkoumání i., který se začíná rozvíjet ve filozofii a s-gii vědy zhruba od 70. l., je orientace na i. jako hodnotu. Má výrazně teor. ráz a problém i. je zde pojat jako jeden z ústředních ukazatelů aktuálního vztahu vědy a společnosti. V takto orientovaných výzkumech se pod hlavičkou i. často spojují všechny aspekty s-gického, fil., psychol. a metodol. zkoumání vědy, s nimiž se nevyrovnal pozitivismus. Toto pojetí i. je vlastně i určitou sebekritikou vědy, je alternativou scientismu, má však většinou podobu pouhých výzev k renesanci ztracené věd. harmonie. Na interdisciplinární problematiku jsou orientovány některé obecně metodol. koncepce. Jejich základem jsou koncepce rozpracované původně v jednotlivých konkrétních vědních oborech, jejichž metodol. status je význ. generalizován. Platí to např. o systémovém přístupu a obecné teorii systémů, o pojetí zpětné vazby, o negentropii apod. V s-gii je dnes interdisciplinární výzkum zcela běžný, je tak koncipováno hodně výzk. projektů. Vznikají celé interdisciplinární orientace, např. historická sociologie, politická antropologie aj. Projevem i. je výrazná sociologizace ekologie apod. Za úspěšný čsl. pokus o interdisciplinární přístup byla v 60. l. považována práce týmu R. Richty Civilizace na rozcestí.

interdisciplinarity interdisciplinarité Interdisciplinarität interdiscilinarità

Literatura: Interdisciplinarity. Problems of Teaching and Research in Univerities. Paris 1972; Kocka, J.: Interdisziplinarität. Praxis-Herausforderung-Ideologie. Suhrkamp 1987. Mirskij, E. M.: Meždisciplinarnyje issledovanija i disciplinarnaja organizacija nauki. Moskva 1980.

Časopisy: Internationales Jahrbuch für interdisziplinäre Forschung. 1974.

Alena Miltová