Konfucianismus: Porovnání verzí
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">konfucianismus</span> – vlivný směr staročínské [[filozofie]], založený ''Konfuciem'' (''Kchung-C''', 552 až 479 př. n. l.), později prohlášený za státní učení. Ve spojení s mýtoepickými prvky je to též čínské [[náboženství]]. Hlavní obsah ''k.'' tvoří soc. [[etika]] a státotvorná teorie. Podle ''k.'' zaujímá každý jedinec pevné místo ve spol. hierarchii, z čehož pro každého vyplývají určité povinnosti. Jejich plnění je prvořadým úkolem, stejně jako projevování lidskosti (žen). ''K.'' přesně stanovil vztahy podřízenosti a nadřízenosti a stal se trvalým stabilizujícím faktorem čínského spol. života. Kromě ''Konfucia'' rozvíjeli toto učení ''Mencius'' (''Meng-c'' | + | <span id="entry">konfucianismus</span> – vlivný směr staročínské [[filozofie]], založený ''Konfuciem'' (''Kchung-C''', 552 až 479 př. n. l.), později prohlášený za státní učení. Ve spojení s mýtoepickými prvky je to též čínské [[náboženství]]. Hlavní obsah ''k.'' tvoří soc. [[etika]] a státotvorná teorie. Podle ''k.'' zaujímá každý jedinec pevné místo ve spol. hierarchii, z čehož pro každého vyplývají určité povinnosti. Jejich plnění je prvořadým úkolem, stejně jako projevování lidskosti (žen). ''K.'' přesně stanovil vztahy podřízenosti a nadřízenosti a stal se trvalým stabilizujícím faktorem čínského spol. života. Kromě ''Konfucia'' rozvíjeli toto učení ''Mencius'' (''Meng-c'') a ''Sun-c''. ''K.'' i přes výsadní postavení neodolal působení [[taoismus|taoismu]] a [[buddhismus|buddhismu]]. Ve 3.–4. st. ustoupil do pozadí. K novému oživení došlo v 10. st. v podobě neokonfucianismu, který navázal na etiku ''k.'' a udržel si vliv až do současnosti. |
<div class="translations"> | <div class="translations"> | ||
| Řádek 8: | Řádek 8: | ||
</div> | </div> | ||
| − | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Etika | + | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Etika i ritual v tradicionnom Kitaje''. Moskva 1988; ''So sprach der Weise. Chinesisches Gedankengut aus drei Jahrtausenden''. Berlin 1986. |
''[[:Kategorie:Aut: Hubík Stanislav|Stanislav Hubík]]''<br /> | ''[[:Kategorie:Aut: Hubík Stanislav|Stanislav Hubík]]''<br /> | ||
Aktuální verze z 1. 2. 2018, 17:08
konfucianismus – vlivný směr staročínské filozofie, založený Konfuciem (Kchung-C', 552 až 479 př. n. l.), později prohlášený za státní učení. Ve spojení s mýtoepickými prvky je to též čínské náboženství. Hlavní obsah k. tvoří soc. etika a státotvorná teorie. Podle k. zaujímá každý jedinec pevné místo ve spol. hierarchii, z čehož pro každého vyplývají určité povinnosti. Jejich plnění je prvořadým úkolem, stejně jako projevování lidskosti (žen). K. přesně stanovil vztahy podřízenosti a nadřízenosti a stal se trvalým stabilizujícím faktorem čínského spol. života. Kromě Konfucia rozvíjeli toto učení Mencius (Meng-c) a Sun-c. K. i přes výsadní postavení neodolal působení taoismu a buddhismu. Ve 3.–4. st. ustoupil do pozadí. K novému oživení došlo v 10. st. v podobě neokonfucianismu, který navázal na etiku k. a udržel si vliv až do současnosti.
Confucianism confucianisme Konfuzianismus confucianesimo
Literatura: Etika i ritual v tradicionnom Kitaje. Moskva 1988; So sprach der Weise. Chinesisches Gedankengut aus drei Jahrtausenden. Berlin 1986.