Venkov (MSgS)

venkov (MSgS). Venkov — venkovský jsou termíny, které se vztahují k určitému typu rozmístění populace v prostoru. Jako venkovské se označují  oblasti nebo lokality s malým počtem a s nízkou hustotou obyvatel. Jde v podstatě o ekologické hledisko, které odpovídá statisticko-demografickému kritériu velikosti lokalit na základě počtu bydlících obyvatel.

Objektivním východiskem je rozdílný vývoj oblastí a lokalit, ke kterému docházelo v důsledku nerovnoměrnosti přírodních a klimatických podmínek a v důsledku rozdílných surovinových a „lidských“ zdrojů. Výsledkem byla diferenciace ve stupni ekonomického, sociálního a kulturního rozvoje uvnitř jedné a téže společnosti. Technický pokrok ve sféře materiální výroby a navazující společenská dělba činností, a to zvláště ve formě oddělování řemesla od zemědělství, postupného vytváření strojové základny pro velkovýrobu v průmyslu a rozvoje tržního hospodářství, byla provázena přesunem obyvatelstva ze zemědělství do průmyslových odvětví a služeb. Obyvatelstvo postupně odcházelo i z venkova (útěk z venkova) a usazovalo se v sídlech, která přijímala funkce hospodářských, správních a kulturních center. Podle vývoje velikostních skupin obcí a podle zastoupení obyvatel v lokalitách různého velikostního typu usuzujeme na koncentraci populace a na dosahovaný stupeň urbanizace (ruralizace).

Jestliže v minulosti venkovské obyvatelstvo bylo vždy buď výlučně, nebo převážně činné v zemědělství, v současné době představuje zemědělsky činné obyvatelstvo už jenom část venkovské populace. Pojem venkovský v průmyslově vyspělých zemích neimplikuje příslušnost k zemědělství jako k ekonomické činnosti. Ruralitu nelze s příslušností k zemědělskému povolání ztotožňovat. Venkov se stává bydlištěm stále většího počtu obyvatel, kteří s činností v zemědělství mají jen málo společného. Venkovská populace se mění v aglomerát jednotlivců, jehož profesionální složení je různorodé. Také v ČSSR — jako ostatně ve všech průmyslově vyspělých zemích — je pro venkovskou populaci typická zemědělsko-průmyslová nebo dokonce průmyslově zemědělská struktura.

K problematice rozdílů města a venkova přistupovala sociologie nejdříve cestou dichotomizujících, polárních typologií. Tak postupovali následující autoři s různou konceptualizací kategorií pro označení společnosti venkovského (ne-městského) nebo městského typu:

Dichotomické chápání rozdílů mezi městem a venkovem ve smyslu polárních typů se ujalo v rurální sociologii zvláště pod vlivem Tönniese a v souvislosti s obsáhlým srovnávacím materiálem, který na počátku 20. let tohoto století nashromáždil P. Sorokin a C. Zimmerman. Nikdy však nebylo dosaženo shody o tom, v čem podstatné rozdíly města a venkova ze sociologického hlediska hledat. Dewey později analyzoval 40 kritérií, kterých bylo k rozlišení města a venkova postupem doby použito. Jen na jednom z nich se shodla většina autorů. Ostatní byla uváděna jen menším počtem autorů nebo jednotlivě. Shoda byla v podstatě jenom v tom, že termín venkovský a městský se vztahuje na variace lokalit z hlediska počtu obyvatelstva a z hlediska jeho hustoty. Tím byl zdůvodňován názor, že sociologický rozbor rozdílů města a venkova lze založit na demograficko-statistickém kritériu rozmístění populace v prostoru. Ostatní znaky se pak od změn ve velikosti lokalit co do počtu obyvatelstva a v hustotě obyvatelstva víceméně odvozovaly. Na této úrovni výkladu se v podstatě pohybuje i L. Wirth, autor klasického článku z roku 1938 Urbanism as a Way of Life. Vychází sice také z velikosti lokality, avšak zároveň bere v úvahu význam dopravy a komunikací, které vliv lokality rozšiřují daleko za dosah jejích fyzických hranic. Výši příjmu, sociální mobilitu, věkové složení, úroveň vzdělání, velikost rodiny a jiné znaky s počtem obyvatelstva a s jeho hustotou v lokalitách různé velikosti srovnával Duncan. Diferenční charakteristiky města a venkova podle sociologických hledisek seřadil Taylor a Jones. (Viz následující tab.)

Jako reakce na polarizující dichotomie byl zvláště po druhé světové válce propracován koncept „kontinuum město — venkov“. Objevil se pod vlivem změn, které nastaly v průmyslově vyspělých zemích a které přinesly mnoho podnětů k pochybnostem, zda předpoklad vztahu mezi ekologickými znaky lokalit a jejich sociologickými charakteristikami je oprávněný (Stewart, Dewey, Bealer, Willitz, Kuwlesky). Odtud vyplynula snaha vypracovat pro lokality různého druhu sociologické ukazatele a zahrnout je do složené definice, jejíž komponenty by byly teoreticky zdůvodněny, empiricky ověřeny a co do závažnosti vykompenzovány na základě sociologického výzkumu. Podle těchto znaků by pak lokality bylo možno identifikovat vzhledem k místu na kontinuu, na kterém by krajní polohy představoval venkov a město (Nichols). V propracování této problematiky se spatřoval hlavní úkol sociologie vztahů města a venkova (rurban sociology), která se např. v USA v současné době pěstuje vedle sociologie venkova a vedle sociologie města a která rozdíly obou hlavních sfér společnosti, případně konkrétní projevy jejich oslabování nebo prohlubování chápe jako symptom přeměn v makrospolečenském měřítku. V postupu od společnosti s dominující organizací rurálního typu ke společnosti s dominující organizací městského typu se hledá vlastní náplň procesu urbanizace, který se v současné době uplatňuje v průmyslově vyspělých zemích a má za následek postupné vytváření jednotného typu sociální organizace pro celou společnost, jednotné struktury populace, interakce a participace, kultury a hodnot (Taylor, Jones).

Velká pozornost se věnuje průzkumu příměstských oblastí, do kterých proudí obyvatelstvo jak z venkova, tak z měst a kde ke koncentraci populace zemědělského a nezemědělského zaměstnání dochází v těsné blízkosti měst a velkoměst, avšak mimo centrální městské jádro (rural urban fringe, suburbs). Takové oblasti nelze zařadit ani do venkovské, ani do městské kategorie. Je otázka, zda právě zde nedochází ke vzniku lokalit nového typu, charakteristických pro společnost s vysokým stupněm industrializace a urbanizace a s povlovným přeryvem mezi městem a venkovem (Lively, Martin, Stewart, Anderson, Blizzard, v ČSSR před válkou Ullrich ve studii o poměšťování pražského okolí). Patří sem i výzkumy dominance města a velkoměsta a problematika venkovských sídlišť v těsné blízkosti městských center z hlediska tzv. zázemí (Bogue).

Před nebezpečím po „falešných dichotomiích přijímat falešnou kontinuitu“ varuje Pahl, který nové prvky do této problematiky vnesl zejména vystoupením na V. sjezdu evropských sociologů venkova v Dublině a na ně navazující časopiseckou polemikou (Lupri, Benet, Mottura). Ze sociologického hlediska jsou podle Pahla pojmy venkovský a městský „pozoruhodnější pro schopnost budit zmatek než pro sílu vysvětlovat“. Rovněž Kötter soudí, že zde jde „více o sémantický než o věcný problém; pro silně emocionální zabarvení a pro hodnotové představy, se kterými se tyto pojmy pojí, nejsou už k popisu skutečnosti dostačující“. Je proto znovu kladena otázka sociologické relevance takto vyjadřovaných „fyzikálních rozdílů“ ve vysoce vyvinutých společnostech průmyslového typu. Navrhuje se kontinuum město-venkov znovu a důkladně přezkoumat, a to „nikoli jenom na základě ukazatelů geografie, demografie a ekonomiky, ale na základě sociologické teorie systému, kategorie sociální role a sítě sociálních vztahů“. Je třeba objasnit, zda „venkovský—městský je typologie nebo proces“. V minulosti byly prvky typologie zdůrazňovány na úkor prvků procesu. Existuje-li zde kontinuum, má – podle Pahla – „spíše časový než prostorový základ“. Ať už jde o proces, kterému dáme jméno urbanizace, diferenciace nebo modernizace, nejde při něm ani tak o „působení na lokality, jako o působení na sociální skupiny a na jednotlivce na různých místech sociální struktury.“ Ekonomické, geografické a demografické ukazatele je proto třeba aplikovat ve specifickém sociologickém kontextu. V termínech sociální role a sítě rolí se sociologické rozdíly lokalit pokouší interpretovat Southall.

Studium lokálních společností patří k poměrně velmi rozvinutým odvětvím sociologie. Zaměřuje se buď na sociální procesy uvnitř lokalit, nebo na strukturu lokality a na její typické znaky. Vyúsťuje i v praktické úsilí o vypracování komplexního návodu pro rozvoj lokalit (community development). Těmito otázkami se zabýval Sanderson, C. Taylor, Hollingshead, Hoffer, Ford, Sutten, Arensberg, Warner, Hillery, Polson, Mendras aj. Světového uznání si získalo monografické zkoumání venkovských obcí podle etnograficko-sociologické metody rumunské sociologické školy D. Gustiho v období mezi oběma světovými válkami. U nás sociologické monografie venkovských obcí zpracovali nebo k jejich metodickému propracováni přispěli zejména Galla, Bláha, Ullrich, Šmakalová a jiní.

Problematika sociologických rozdílů města a venkova má praktický význam při plánování struktury osídlení, které směřuje k vytvoření stejného prostředí pro materiální a kulturní rozvoj každého obyvatele bez ohledu na místo bydliště. Jde o to, jak civilizační vymoženosti rozmístit rovnoměrně po celém území v souladu s optimálním vývojem struktury osídlení, v jejímž rámci každá lokalita má své místo v návaznosti na systém sídlišť a na výrobně ekonomické a společenské poslání. V tomto pojetí nejde proto už jenom o vyrovnání venkova na úroveň města. Cílem je racionální uspořádání prostředí, ve kterém obyvatelstvo žije a pracuje a jeho utváření na základě vědecké koncepce, která zahrnuje jak vhodné využití přírodních podmínek, tak i účelné rozmístění a utváření sídlišť z hlediska ekonomické a sociální integrace (Tauber, Viklický, Kadlec). Podobná problematika se v kapitalistických zemích řeší v rámci tzv. physical planning (ménagement du territoire, Raumplanung). Vychází se z představy o neustálém vzájemném působení mezi společností a prostředím. Rozvoj ekonomiky, sociálních vztahů a kultury klade stále větší požadavky na plánování prostředí; na kontrolu prostředí a na usměrňování jeho vývoje podle potřeb člověka na základě syntézy fyzikálních prvků, ekonomických sil a sociálních cílů (Prillewitz).

Literatura: Duncan O. D., Reiss J., Social Characteristics of Urban and Rural Communities, New York, 1956; Friedman G., Villes et Campagnes, Paris, 1952; Hauser P. M., Observations on the Urban-Folk and Urban-Rural Dichotomies as Forms of Western Ethnocentrism, v: Hauser P. M., Schnore L., The Study of Urbanisation, London, 1965; Mottura C., Considerazioni sulla genesi e sulla crisi del concetto di „rural-urban“ continuum, Quaderni di Sociologia, č. 2, 1967; Pahl R. E., The Rural-Urban Continuum, Sociologia Ruralis, Vol. VI, čís. 3—4, 1966; Sborník prací sociologie venkova a sociologie zemědělství, Socialistická akademie, Praha, 1969.

Eva Horáková

---

Viz též heslo venkov ve Velkém sociologickém slovníku (1996)