Eschatologie

eschatologie – (z řec. eschaton = místně a časově to poslední, krajní; ve Starém Zákoně hebr. „'ach a rít“ zahrnuje i představy budoucího, nového) – výpovědi o budoucnosti, o nových jevech, které ale zároveň platí za konečné a poslední. Nejde tedy pouze o odkaz novému věku, nové epoše uprostřed dějin, ale o jejich završení, o odkaz novému bytí navazujícímu diskontinuálně na staré. Eschatologické dění není mimodějinné, ale po-dějinné. E. obracela pozornost k panství božímu nad dějinami a sloužila i jako kritické zrcadlo nár. izraelských dějin. Myšlenka konečné vlády boží nad světem byla spjata s vizí posledního soudu, „dne Jahve“. Ti, kdo obstojí u soudu, budou podílníky budování říše Boží, která bude mít nad sebou vládce pověřeného Bohem. Jde o překonání veškerého hříchu a o vytvoření základu nového bytí. Že obstojí u soudu, může předpokládat jen ten, kdo činí dobro, nenávidí zlo, zachovává právo a vyhledává Boha. Poexilové židovstvo začíná chápat postupně „den Jahve“ jako den kosmické zkázy, tj. interpretuje jej apokalypticky. Po tomto zvratu bude ale následovat mimodějinný a časovosti prostý věk míru na zemi a „věčného života“. První křesťané chápou svou dobu jako čas nástupu spásy, jako konec dějin, tedy eschatologicky. Raní křesťané spojovali očekávání konce se zmrtvýchvstáním Krista, interpretovaným jako eschatologické znamení. Eschatologicky vyznívá i křest a „večeře Páně“. Sv. Pavel se brání prostorovosti u pojmového ztvárnění eschatologických představ, řec. živel ji naopak posiloval. Nový Zákon operuje s časovým momentem druhého příchodu Krista a v prvokřesťanské době je konec světa očekáván každým dnem, což sv. Pavel modifikuje: poslední věk již začal, v Kristu se království Boží vlomilo do světa, zatím ještě v prolnutí se starými dějinami, které mají doběhnout, a pak teprve bude ustanoveno v plnosti. Uvolnění vypjatého očekávání se časem měnilo i v jeho odsunutí a vedlo pak dokonce k soustředění víry na církev jako předstadium eschatologické říše, jako majitelku spásných prostředků, ale také k zvýšenému zájmu o etické tvárnění přítomného řádu světa, jakkoliv je chápán jako něco, co bude překonáno.

Výrazný eschatologický akcent se objevuje v době krizí, u středověkých sekt, kde dostává apokalypticky konkrétních forem masivních rozměrů v tzv. chiliasmu, očekávajícím bezprostřední konec světských dějin a nástup pozemské „tisícileté říše“ Kristovy. Vize chiliasmu vedly k náb. výstřelkům, k fanatismu, k extatickým projevům. Oživení e. se objevuje v době reformace, počínaje čes. reformací, kde má různé vyústění, včetně rekonstrukce společnosti zdola, pomocí revoluce. M. Luther a jiní reformátoři odmítali navozování završení dějin násilnými vnějšími prostředky, tlak skonávajícího času podle nich vyzývá k obnově víry, která jedince i společnost proměňuje především spirituálně-etickou cestou (což ovšem znamená i aktivní občanské jednání, zejm. v kalvinismu). Pro T. Müntzera a tzv. radikální křídlo reformace je naopak eschatologické vědomí popudem k revol. mesianismu. U Luthera a zvl. u Kalvína se e. spojuje i s učením o predestinaci. V současné teologii je e. velmi akcentovanou složkou. Individ. e. se zabývá naplněním poslání jednotlivce v smrti a zmrtvýchvstání, dějinná e. učením o říši Boží naplněním dějin, všeobecná e. skonáním světa, kosmu (consummatio mundi). Řada současných koncepcí se odvrací od katastrofických vizí konce světa jako základu posledního soudu (na který v provizorním stavu čekají duše zemřelých) i od ideje onoho světa jako protipólu světa našeho. Od doby Schleiermacherovy usilují některé teologické školy o interpretaci e. ve smyslu vnitrosvět. transcendence. Má vyjádřit nedovršenost světa s ohledem na skutečnosti hříchu a viny. Eschatologično je pojímáno jako odsvětštění a příklon k budoucímu konání Božímu; víra a z ní plynoucí skutky se orientují vpřed, k dějinné a naddějinné naději. Učení o skonání světa se dnes spojuje s učením o znacích konce a s otázkami po mezích lidského žití. Meze lidského pobytu na zemi určují ohledy přír. a lidská vina, která lidský prostor narušuje.

eschatology eschatologie Eschatologie escatologia

Literatura: Bultman, R.: Dějiny a eschatologie. Praha 1994.

Miroslav Ransdorf