Oportunismus

oportunismus – (z lat. opportunus = výhodný, příhodný) – obecně je to přizpůsobivost poměrům podle očekávaných výhod. O. je charakterizován opatrnickým, ústupčivým, bezzásadovým a prospěchářským chováním. Polit. o. využívá výhody daného stavu, mění se podle potřeby k udržení těchto výhod, jde jen za dosažitelnými cíli a přizpůsobuje se okolnostem ve volbě mezi podílem na moci a morálkou. Zpravidla pro okamžitý prospěch opouští přijaté zásady, odmítá přímočarost v politice apod. Svým přizpůsobováním daným poměrům je o. v přímém protikladu k doktrinářství, nepřizpůsobenému, lpějícímu příliš na poučkách bez ohledu na reálný stav a možnosti realizace, příp. k tzv. dogmatismu, opírajícímu se o neměnné ideol. premisy. Hist. vznikl pojem o. podobně jako dogmatismus současně s organizovaným dělnickým hnutím. Byl klasifikován jako směr či zásada, že socialismus se musí uskutečňovat v rámci kap. řádu cestou postupných kompromisů, bez revol. třídního boje. Za druh o. je považován reformismus, revizionismus, ale i sektářství a dogmatismus. V militantním ideol. arzenálu marxismu-leninismu se užívají pojmy o. pravý a o. levý, přičemž oba znamenají odklon od hlavních pouček marxismu-leninismu. Na obranu proti všem formám o. byl deklarován „boj za čistotu ideologie“. Později se o. ve výše uvedeném obecném vymezení stal charakteristickým rysem kom. režimů, resp. tzv. reálného socialismu. Zastíral skutečné mocenské zájmy vládnoucí stranicko-státní byrokratické garnitury a pomáhal jí v manipulaci vědomím lidí s cílem udržení výsadní pozice a nekontrolovatelné moci. V trestním řízení se používá termín „oportunní“ pro vyjádření zásady zvažování okolností při rozhodování o stíhání či nestíhání nějakého trestného činu.

timeserving, opportunism opportunisme Opportunismus opportunismo

Literatura: Lenin, V. I.: Co dělat? Vybrané spisy. Praha 1954; Scruton, R.: Slovník politického myšlení. Praha 1990.

Eduard Entler