Promiskuita: Porovnání verzí

(import na produkční server)
 
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
 
Řádek 10: Řádek 10:
 
<span class="section_title">Literatura:</span> viz [[sociologie deviantního chování]].
 
<span class="section_title">Literatura:</span> viz [[sociologie deviantního chování]].
  
-- ''[[:Kategorie:Aut: Markusová Renata|Renata Markusová]]''<br />
+
''[[:Kategorie:Aut: Markusová Renata|Renata Markusová]]''<br />
 
[[Kategorie:Aut: Markusová Renata]]
 
[[Kategorie:Aut: Markusová Renata]]
 
[[Kategorie:Terminologie/pohlaví, rodina, životní cyklus]]
 
[[Kategorie:Terminologie/pohlaví, rodina, životní cyklus]]
 
[[Kategorie:Terminologie/hnutí, problémy, sociální deviace a sociální politika]]
 
[[Kategorie:Terminologie/hnutí, problémy, sociální deviace a sociální politika]]
 
[[Kategorie:VSgS]]
 
[[Kategorie:VSgS]]

Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:03

promiskuita – (z lat. promiscuus = promíchaný) – doslova promíšení, střídání, ale většinou se tímto pojmem rozumí typ sexuálního chování charakterizovaný častým, náhodným, nezávazným střídáním sexuálních partnerů. Převážně se p. chápe jako individ. chování, méně frekventovaně jako střídání partnerů ve skupině (tzv. skupinový sex). Sexuální p. může být: 1. příznakem silné sexuální apetence (viz též sexualita); 2. projevem neurózy nebo specif. komplexu (viz liter. postava Dona Juana, hist. postava Messaliny apod.); 3. výsledkem identifikace s normami určité skupiny, společenství. V konfliktu s normami skupiny se promiskuitně chovají většinou osoby nezdrženlivé a přitom nedostatečně socializované, ale také osoby mentálně retardované. P. lze často nalézt v anamnézách výchovně zanedbávaných dětí jako důsledek disfunkční rodiny. P. nelze ztotožňovat s jakýmkoli mimomanželským sexuálním životem, resp. s předmanželským „hledáním partnera“, není to každý sexuální vztah nesplňující morální kritéria daného společenství. Určení hranic mezi p. a tzv. uvolněným sexuálním chováním je však obtížné. P. je charakteristická pro prostituci, kde je ale motivována často pouze finančně, resp. existenčně. Morální hodnocení p., stupeň jejího tolerování společností se různí podle typu kultury, resp. stadia kult.-hist. vývoje. V kult. prostředí našeho typu je p. považována za marginální, dnes tolerovaný (nesankcionovaný) jev. Z hlediska tradiční křesťanské morálky je však nepřípustná. Neformálně byla a je spol. tolerována spíše u mužů než u žen. Negativní postoje k p. jsou též dědictvím romantismu, kde vyplývají z předpokladu absence citového vztahu, lásky při tomto chování. Programové prvky p. lze nalézt u některých náb. sekt a v některých novodobých hnutích mládeže (též jako určitý efekt sexuální revoluce). V souvislosti s hrozbou AIDS se začíná p. hodnotit jako výrazně negativní, spol. nežádoucí jev. S-gie studuje p. zejm. v souvislosti s problematikou mládeže, kriminality, sociální deviace.

promiscuity promiscuité Promiskuität promiscuità

Literatura: viz sociologie deviantního chování.

Renata Markusová