Sociologie kvalitativní: Porovnání verzí
(import na produkční server) |
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
||
Řádek 12: | Řádek 12: | ||
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Schwartz, H.'' – ''Jacobs, J.'': Qualitative Sociology. A Method to the Madness. London 1979; ''Petrusek, M.'': Kvantitativní, nebo kvalitativní metody? ''Sociologický'' časopis, ''26'', 1990, č. 1, 2. | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Schwartz, H.'' – ''Jacobs, J.'': Qualitative Sociology. A Method to the Madness. London 1979; ''Petrusek, M.'': Kvantitativní, nebo kvalitativní metody? ''Sociologický'' časopis, ''26'', 1990, č. 1, 2. | ||
− | + | ''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br /> | |
[[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]] | [[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]] | ||
[[Kategorie:Směry, školy, teorie a koncepce sociologického a sociálního myšlení]] | [[Kategorie:Směry, školy, teorie a koncepce sociologického a sociálního myšlení]] | ||
[[Kategorie:VSgS]] | [[Kategorie:VSgS]] |
Verze z 11. 12. 2017, 17:03
sociologie kvalitativní – souhrné označení pro všechny směry s-gie 70. až 90. l. 20. st., které za hlavní úkol s-gie pokládají pochopení životního světa (Lebenswelt) a pravidel každodenních činností jiných individuí (soc. aktérů), včetně jejich motivací, dešifrování významů, které přikládají věcem, procesům, aktivitám a symbolům. Toto vědění se vyjadřuje důsledně v běžném, přirozeném jazyce, byť s použitím specifické, někdy dokonce málo srozumitelné terminologie. Proti s.k. stojí kvantitativní sociologie, která přikládá velký význam čítání, měření a kvant. a formalizovanému vyjadřování souvislostí, protože z hlediska s.k. usiluje nikoliv o rekonstrukci životního světa soc. aktérů, ale o výstavbu tzv. pozitivní vědy, většinou podle modelu věd experimentálních (viz sociologie pozitivistická). Oba tyto přístupy se však fakticky nevylučují, jak se původně zdálo, dnes jsou mezi nimi jasně viditelné styčné oblasti problémové i metodologické.
Za předchůdce s.k. je pokládán G. Simmel se svou koncepcí formální sociologie a do jisté míry i Max Weber; s.k. navazuje na tradice chicagské školy, na Thomasův koncept definice situace, na symbolický interakcionismus G. H. Meada. Konkrétně se k s.k. řadí fenomenologická sociologie Schutzova, etnometodologie Garfinkelova, kognitivní sociologie Cicourelova, teorie labellingu Howarda Beckera a konverzační analýza Harveye Sackse. S.k. klade důraz na použití tzv. neintervenujících, nereaktivních nebo nevtíravých (nonobtrusive) technik a metod s-gického výzkumu, při jejichž aplikaci se jen min. mění přirozená soc. situace, která je předmětem studia. Někdy se pojem s.k. používá zúženě a specif. pro označení metodol. orientace, která zdůrazňuje nebo dokonce až absolutizuje význam kvalitativních metod a kritizuje tradiční kvantitativní postupy, zejm. dotazníková šetření, jejichž zákl. metodol. vadu spatřuje v tom, že soc. situaci nerekonstruují, ale konstruují v tom smyslu, že předurčují způsobem a obsahem tázání, co a jak má soc. aktér (navíc proměněný v pouhého respondenta) v sociální realitě vidět, vnímat a posuzovat (tzv. prestrukturace soc. reality).
qualitative sociology sociologie qualitative qualitative Soziologie sociologia qualitativa
Literatura: Schwartz, H. – Jacobs, J.: Qualitative Sociology. A Method to the Madness. London 1979; Petrusek, M.: Kvantitativní, nebo kvalitativní metody? Sociologický časopis, 26, 1990, č. 1, 2.