Instinkt

instinkt – (z lat. instinctus = pud, to z instinguere = podněcovat, bodat) – vrozené, druhově specif. adaptivní chování živočichů, v některých svých složkách modifikovatelné učením, individ. zkušeností. Koncept i. byl zaveden v 19. st. v psychologii a jeho uplatnění vrcholilo v instinktivismu v klasické psychoanalýze. Nyní je doménou etologie, resp. komparativní psychologie. V teoriích chování je i. stavěn do protikladu k pojmu učení, resp. pojmu individ. zkušenost. V behaviorismu někdy splývá s termínem „popud“ (angl. drive). Ve filozofii (např. u H. Bergsona aj.) je stavěn do protikladu k pojmu inteligence (viz intelekt a inteligence). V současné psychologii trvá spor o instinktivní základ některých druhů chování u člověka. U tzv. biogenních potřeb člověka (hlad, sex a další) je instinktivní základ nepochybný. I. je významově ekvivalentní pojmu pud, který byl však užíván spíše ve starší psychol. literatuře. Biol. smyslem i. je účelová adaptace organismu stálým životním podmínkám. Při změnách, zejm. uměle navozených, selhává. Každý živočich je vybaven jakousi druhovou pamětí a příslušným preformovaným (vrozeným) chováním (které I. P. Pavlov interpretoval jako řetěz nepodmíněných reflexů). Geneticky je i. chápán jako vývojově nejnižší (nejstarší) úroveň motivace, neboť vychází z určitých vrozených potřeb. U vývojově výše postavených živočichů je jejich instinktivní chování méně rigidní, tj. více modifikovatelné učením.

V. G. Dethier a E. Stellar (1961) formulovali následující tři kritéria instinktivního chování: 1. je nenaučené, tj. vrozené; 2. je typické pro daný živočišný druh; 3. je adaptivní. V. B. Droscher (1965) označuje i. velmi případně jako životní kategorický imperativ stojící za vůlí a vědomím. I. jako účelné reakce organismu na význ. životní situace jsou uvolňovány tzv. vrozenými spouštěcími schématy („angeborenes auslosendes Schema“ podle K. Lorenze) nebo tzv. uvolňovačem („releaser“ podle N. Tinbergena), přičemž se (např. u sexuálního chování) uplatňuje určité vnitřní neurohumorální vyladění (v daném případě pohlavní zralost a určitá úroveň pohlavních hormonů v krvi organismu, která je u volně žijících zvířat sezónní). Důležitou vlastností i. je, že vychází z potřeby určitého druhu činnosti, která je sama sobě cílem (např. hra). Protože má povahu automatické reakce vyvolané klíčovými podněty, nemusí být za jistých okolností účelný. Jedná-li se o instinktivní aktivity soc. typu, jako je např. sexuální chování, používá Tinbergen termín „social releaser“. Lorenz je přesvědčen o instinktivní podstatě lidské agrese (čemuž jiní oponují) a přisuzuje člověku interindivid. různý agresivní potenciál, který musí být odreagováván. Obvykle se to děje formou spol. aprobovaných činností, jako jsou např. určité druhy sportu a činnosti vyžadující vydávání energie. Předmětem diskuse je jednak otázka, které druhy soc. interakcí u zvířat lze vysvětlit tzv. soc. instinkty a které spíše jako produkty sociálního učení, a ovšem i otázka, které i. se mohou uplatňovat i v chování dospělého kultivovaného člověka. Za i. je pokládáno panické chování, vyvolávané v situacích náhlého hromadného ohrožení při požárech, katastrofách apod. E. Kretschmer (1956) pokládá za i. hysterické reakce. Vedle W. McDougalla a psychoanalytiků zašel v instinktivistickém pojetí člověka nejdále K. Leonhard (1961), který i. dělí do šesti kategorií: i. udržování života, i. egoistické, i. altruistické, i. seskupovací, i. společenské a i. sexuální. Každému i. přidružuje specif. emoci. Jeho koncepce lidských i. však byla ostře kritizována. Energetické pojetí i. uvádí jako specif. jev tzv. „běh na prázdno“ (odreagování energie i., nesetká-li se vyladěný jedinec s příslušným uvolňovačem), „náhradní chování“ (při potlačené realizaci i.) a „přeskakující chování“ (záměna potlačeného i. jiným i.).

instinct instinct Instinkt istinto

Literatura: Fletcher, R.: Instinct in Man. London 1968; Tinbergen, N.: The Study of Instinct. London 1951; Thorpe, W. H.: Learning and Instinct in Animals. London 1963; Viaud, G.: Les Instincts. Paris 1959.

Milan Nakonečný

---

Viz též heslo instinkt v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)