Dezorganizace sociální

dezorganizace sociální – v obecném a poněkud tautologickém významu podstatné narušení soc. organizace, sociálního řádu; ve specifičtějším významu oslabení, narušení nebo rozklad konkrétního normativního řádu a vzorů chování v dané společnosti nebo větší soc. skupině. Úplná d.s. rozkládá sice soc. systém jako celek, ale nerozkládá nutně všechny jeho jednotlivé složky. Pod pojmem d.s. se rozumí nejen výsledek procesu rozkladu soc. řádu, ale také proces sám. Jak ukazuje A. K. Cohen, d.s. se týká dvou tříd soc. objektů: sociálních činností, které se vykonávají podle pravidel, jež tvoří nějaký celek, řád, organizaci, a společenských skupin, které mohou existovat pouze potud, pokud lze vysledovat jejich vlastní identitu (vědomí „my“) a pokud jsou schopny vykonávat společné činnosti. D.s. pak znamená jednak rozklad pravidel společných činností, jednak ztrátu identity skupiny a nezpůsobilost skupiny vykonávat společné činnosti. V umírněnějším významu a pravděpodobně také jako první pojem d.s. použili W. I. Thomas a F. W. Znaniecki ve 4. svazku klasické práce The Polish Peasant in Europe and America (1920), kde d.s. rozumějí pokles vlivu existujících pravidel soc. chování na jednotlivé členy skupiny. V podobném významu používá pojem d.s. také J. C. Herzler (1946). Jiní autoři spojují d.s. především s procesy soc. změny na jedné straně a individ. deviacemi na straně druhé.

Vlastní, svébytnou koncepci d.s. vypracovala chicagská škola, která řešila zajímavé dilema, když byla nucena empir. konstatovat značnou diverzitu kult. vzorců a reálného chování v am. společnosti, současně však sdílela teor. představu, že základem existence řádu a rovnováhy ve společnosti je konsensus, který je založen na konformním chování. Reálná diverzita kult. vzorců a soc. chování potom nutně ohrožuje řád, a je proto chicagskou školou pokládána dokonce za projev či produkt sociální patologie. D.s. podle představitelů chicagské školy vyvolává deviantní chování, a to především proto, že normativní řád nutný pro „normativní“ chování neprostupuje všemi úrovněmi společnosti, zejm. nevstupuje do jejích nejnižších úrovní. Chicagská škola empir. i teor. rozpracovala zejm. souvislost mezi d.s. a teritoriální organizací společnosti a prokázala některé souvislosti mezi prostorovou lokalizací soc. skupin, jejich pohybem v soc. prostoru a stupněm delikvence, narkomanie, sexuálních deviací a jiných soc. patologických jevů, které indikují d.s. (C. R. Shaw a H. Mackay, 1929 a 1942). Jistá archaičnost pojmu d.s. a zejm. jeho definiční vágnost a obsahová nejednoznačnost vedou k tomu, že je tento pojem postupně vytlačován přesnějšími termíny, jak tradičními (např. anomie), tak novějšími (např. sociální deviace, delikvence), ačkoliv samozřejmě nejde o synonyma. Na systémové úrovni bývá d.s. provázena sociální dezintegrací; někdy oba pojmy významově splývají.

social disorganization désorganisation sociale soziale Desorganisation disorganizzazione sociale

Literatura: Cohen, A. K.: The Study of Social Disorganization. In: Merton, R. K. ed.: Sociology Today. New York 1965; Rock, P. – Mclntosh, M. eds.: Deviance and Social Control. London 1974; Shaw, C. R. – Mackay, H.: Juvenile Delinquency and Urban Areas. Chicago 1942; Turk, A.: Criminality and Legal Order. London 1969.

Miloslav Petrusek