Havelka Miloš

Havelka Miloš

29. července 1944 v Brně

Po absolvování střední školy ve Vyškově krátce pracoval jako pomocný dělník. Následně vystudoval filosofii a bohemistiku na filosofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně (dnešní Masarykova univerzita v Brně) (1968). Vědeckou kariéru zahájil jako stipendista brněnského Kabinetu pro filosofii ČSAV, zároveň působil jako kulturní a později sportovní redaktor deníku Rovnost. V roce 1971 nastoupil do Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV, vyučoval rovněž na filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Titul kandidáta věd (CSc.) získal v roce 1981 na základě disertace Ke kritice Maxe Webera a postavení weberiánských problémů v soudobé buržoasní metodologii společenských věd. Po roce 1989 nakrátko přešel do Ústavu pro teorii a dějiny vědy ČSAV a v roce 1993 do Sociologického ústavu AV ČR, kde v letech 1998–2002 vedl oddělení teorie a metodologie vědy, 1994–2001 byl šéfredaktorem Sociologického časopisu (viz Sociologický časopis / Czech Sociological Review). V letech 1994–99 vedl rovněž katedru filosofie na husitské teologické fakultě UK. Habilitoval se z filosofie prostřednictvím práce Myšlení a dílo Maxe Webera v roce 1995 na Masarykově univerzitě v Brně, profesorem byl jmenován v roce 2001. Po odchodu z Akademie věd (2001) začal působit jako profesor fakulty humanitních studií UK, kde byl v letech 2001–07 také proděkanem, v letech 2002 a 2004–05 zároveň vyučoval na Technické univerzitě v Saské Kamenici (Německo). Jeho manželkou je socioložka genderu Hana Havelková (* 1949).

Před rokem 1989 se Havelka věnoval především moderní filosofii, již hodnotil v intencích nezbytné dobové ideologie. Příkladem může být obsahově kvalitní a myšlenkově podněná, avšak ideologicky silně zatížená studie o frankfurtské škole (Filosofický časopis 1973). Již v tomto období se Havelka stal předním znalcem díla Maxe Webera, které v českém akademickém prostředí v 90. letech prezentoval prostřednictvím překladů a důkladných výkladových studií (zejm. úvodní studie v díle M. Weber: Sociologie náboženství, 1998). Obdobně se věnoval myšlení Ernsta Cassirera a dalších německých filosofů a sociálních vědců. Havelkovy překlady a studie měly významný podíl na jejich recepci v českém akademickém prostředí.

V 90. letech Havelka nalezl další badatelské pole ve studiu tzv. sporu o smysl českých dějin; prostřednictvím dvou rozsáhlých svazků (1995, 2006) shrnul všechny významné příspěvky k diskusi o „české otázce“ a doprovodil je důkladnou výkladovou a kontextualizační studií. Ukázal, jak se diskuse posunula od metodologických otázek k filosofii přítomnosti a „symbolickým centrům“ dobové politické kultury. Na tuto tematiku navázal v analyticky pojatém díle Dějiny a smysl (2003), rozebírajícím „symbolická centra“ českých dějin a jejich stereotypizované výkladové linie. Souborem porůznu publikovaných i nově napsaných statí Ideje – dějiny – společnost (2010) Havelka výrazně vstoupil na pole rodící se české historické sociologie, přiblížil její (možné) zahraniční inspirace, teorie a metody a tyto prolegomenální úvahy doplnil o množství konkrétních studií o teoretické sociologii (resp. její absenci v českém prostředí), paradigmatech filosofie dějin, paměti, respektive o historickosociologické tematizace vybraných problémů moderních českých dějin. Havelka má rovněž zásluhu na obnově a systematickém udržování akademických kontaktů s německojazyčným prostředím, především na poli teoretické a historické sociologie a historiografie; v poslední době tak činí prostřednictvím graduačního kolegia Náboženské kultury v Evropě v 19. a 20. století.

Knihy: Spor o smysl českých dějin 1895–1938 (Torst, Praha 1995); Západní, střední a východní Evropa jako kulturní a politické pojmy (Západočeská univerzita, Plzeň 2000; spoluautor L. Cabada); Skupinové mentality (Sociologický ústav AV ČR, Praha 2002; s kolektivem); Dějiny a smysl: Obsahy, posuny a akcenty „české otázky“ 1895–1989 (NLN, Praha 2003); Spor o smysl českých dějin 2: Akcenty a posuny české otázky 1939–1989 (Torst, Praha 2006); Ideje – dějiny – společnost: Studie k historické sociologii vědění (CDK, Brno 2010).

Studie: Frankfurtská škola a tzv. „nová levice“ (Filosofický časopis 1973); Kritické poznámky ke koncepci racionality a svobody u Maxe Webera (Sociologický časopis 1976); Mythos und Rationalität (Wiener Jahrbuch für Philosophie 1983); Ke kritice neohistorismu v soudobé západoněmecké buržoazní metodologii společenských věd (Filosofický časopis 1986); Rousseau a Nietzsche – dva typy pojetí přírody (Filosofický časopis 1987; spoluautor P Horák); „Smrt subjektu“ a přežívání individua (Filosofický časopis 1988); J. Ritter a Velká francouzská revoluce (Filosofický časopis 1989); Carnap in Prag 1931–36 (Teorie vědy 1991); Do jaké míry je možné číst Maxe Webera novokantovskýma očima? (Sociologický časopis 1992); A Hundred Years of the „Czech Question“ and the Czech Question a Hundred Yers on (Czech Sociological Review 1995); Tschechische Soziologie im gesellschaftlichen Wandel: Zur Sozial- und Geistesgeschichte der tschechischen Soziologie (Jahrbuch für Soziologiegeschichte 1995); Procesy transformace a teorie modernizace (Sociologický časopis 1996; spoluautor K. Müller); Nepolitická politika: Kontexty a tradice (Sociologický časopis 1998); Gedächtnis und Geschichte: Zusammenleben und Vertreibung (Zeitschrift für Geschichtswisswenschaft 2003); Vergleich des Unvergleibaren, oder: Gab es in der neuesten tschechischen Geschichte eine Epoche des Totalitarismus (Bohemia 2009); Ke dvěma intencím procesu sekularizace v 19. a 20. století (Lidé města 2009).

Příspěvky ve sbornících: T. G. M. a český liberalismus (E. Broklová, ed.: Sto let Masarykovy české otázky. Ústav T. G. Masaryka, Praha 1997); Von der Geschichte des Sinns zum Sinn der Geschichte (Truth and History: A Dialogue with Paul Tillich. W. de Gruyter, Berlin – New York 1998); Masaryk, Kaizl et Peroutka (C. Delsol – M. Maslowski, eds.: Histoire des idées politiques de l‘Europe centrale (PUF, Paris 1998); Der gesellschaftliche Wandel in der Tschechischen Republik (H. Süssmuth, ed.: Transformationsprozesse in den Staaten Ostmitteleuropas 1989 – 1995. Nomos, Baden-Baden 1998); Institutional Tensions of Radicalized Transformation: An Assesment in the Modernisation Perspective (W. W. Adamski – J. Bunčák – P. Machonin – D. Martin, eds.: System Change and Modernization: East-West in Comparative Perspective. IFiS, Warsaw 1999; spoluautor K. Müller); Demokracie – humanita – odpovědnost, Proměny české otázky (J. Lakosilová, ed.: Cesta a odkaz T. G. Masaryka. NLN, Praha 2002); Mitteleuropäische Mitteleuropakonstruktionen oder: Wo liegt also die Mitte und wer sind die Mitteleuropäer? (A. Goltz – H. Leppin – H. Schlange-Schöningen, eds.: Jenseits von Grenzen. W. de Gruyter, Berlin 2007); Réflexions des autour des notions de cognition, identité, ethnicité (L‘Europe et ses répresentations du passé. Les tourments de la mémoire. Harmattan, Paris 2008); Kontinuität und Diskontinuität, Universalität und Partikularität in Transformationsprozessen: Tschechischer Fall 1989–2003 (E. Dinas, ed.: Hypertransformation. P. Lang, Frankfurt am Main 2008).

Překlady: M. Weber: Metodologie, sociologie a politika (Oikoymenh, Praha 1998; 2. vyd. 2005); R. von Weizsäcker: Čtvero zastavení: Vzpomínky politika (Prostor, Praha 2000); R. Dahrendorf: Hledání nového řádu: Přednášky o politice svobody v 21. století (Paseka, Praha – Litomyšl 2007).

Zdeněk R. Nešpor
Miloslav Petrusek

---

Miloš Havelka se podílel na některých heslech této encyklopedie.
Miloš Havelka je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.