Ekonomie politická nová

ekonomie politická nová – v užším pojetí pokus vysvětlit polit. jednání prostředky ekon. teorie („ekonomická teorie politiky“), v širším pojetí pokus o integraci politiky a ekonomie analýzou jejich vzájemné závislosti za použití ekon. metod.

1. E.p.n. v užším pojetí analyzuje na rozdíl od tradiční ekon. teorie, která se orientuje na zkoumání koordinace prostřednictvím trhu, i koordinaci prostřednictvím demokracie (volebního chování), byrokracie, vyjednávání se zájmovými skupinami atd. Základem této analýzy je metodol. individualismus, tj. hypotéza, že průběh koordinačních, resp. rozhodovacích procesů je vysvětlitelný racionálním jednáním jedince, který sleduje v těchto procesech své soukromé výhody a volí vždy takové chování, které mu přináší max. užitek. Základem soc. vztahů je sociální směna, která tvoří most mezi individuem a soc. prostředím. Pojetí sociální směny je odvozeno z teorií ekon. směny na trhu, proto i zde platí zásadní omezenost nabízeného zboží. Rámcovým prostředím pro soc. směnu jsou soc. diferenciace, nerovnost, moc a konflikty. K dosažení libovolného cíle musí individuum vynaložit určité náklady (čas, peníze). E.p.n. pracuje po vzoru ekonomie s pojmem „oportunní náklady“, vyjadřujícím míru ztráty alternativních možností individua kvůli dosažení určitého jím preferovaného cíle. Na základě analýzy nákladů a užitku volí individuum vždy takové chování, které max. odpovídá jeho preferencím. Důležitou roli v e.p.n. hrají náklady na informace, které jsou spojeny s každou volbou, zákon ustupujícího hraničního užitku a rozlišování mezi soukromými a veř. nebo také kolekt. statky. E.p.n. došla k pojetí role státu redukované do velké míry na rozhodování jednotlivých aktérů ve vládě a členů byrokratického aparátu. Tím se otevírá možnost pro ekon. zkoumání soukromých zájmů jednotlivců a zkoumání mechanismů jejich vytváření a prosazování. Hledisko celospol. optimálnosti hosp.-polit. rozhodnutí ustupuje do pozadí. Zásluha e.p.n. spočívá v realističtějším pohledu ekonomů na procesy polit. rozhodování.

2. E.p.n. analyzuje nejen různé spol. procesy polit. a ekon. rozhodování, ale ve zmíněném širším pojetí se pokouší vysvětlit i jejich současnou existenci a vzájemné působení, a to tím, že každá koordinace prokazuje určité nevýhody, které vedou k různým alternativním postupům, na druhé straně se ale mohou různé postupy navzájem blokovat. Analýza těchto postupů vede k tomu, že se e.p.n. stává naukou o spol. institucích. Proto je často nazývána institucionální ekonomií (nebo ekonomií institucí), přestože zahrnuje i ekonomickou analýzu nepolitických institucí. V e.p.n. je kontroverzně diskutována otázka „správného postupu“, protože vedle různých teor. a metodol. přístupů zasahují do sporu různé světonázorové postoje. Mezi hlavní předměty zkoumání e.p.n. (a její nejvýzn. představitele) patří: ekon. teorie demokracie (A. Downs a B. S. Frey), individ. preference a kolekt. rozhodování (K. J. Arrow, J. Buchanan, G. Tullock a W. Riker), kolekt. jednání a polit. organizace (M. L. Olson, J. Wilson a A. O. Hirschman), ekon. teorie byrokracie (W. A. Niskanen a A. Downs), polit. ekonomie kapitalismu (J. A. Schumpeter a J. K. Galbraith).

new political economy économie politique nouvelle neue politische Ökonomie economia politica nuova

Nataša Bayerová