„nová levice“

„nová levice“ – označení pro social., hlavně marx. orientované skupiny, zavedené Ch. Wrightem Millsem. „N.l.“ se stala v polovině 60. l. předmětem polit. diskuse, a to ve dvojím významu: jednak jako sociální hnutí, jednak jako určitý polit. směr. V té době vzniká v celé řadě západoevrop. zemí a v USA. Jako protestní hnutí byla nesena hlavně intelektuály a studenty. Označení „n.l.“ bylo používáno k charakteristice celého spektra nejednotných, často se měnících tendencí, jejichž dynamiku jim propůjčila legitimační krize záp. společností 60. l. Jako soc. hnutí má „n.l.“ svůj původ ve studentských revoltách, v jejich protestu proti vysokoškolské politice i proti převládajícímu konzervativismu. I když se představitelům „n.l.“ nepodařilo vytvořit společnou teorii a polit. program, byli zajedno v odmítnutí kap. konzumní společnosti a v kritice tržně koncipované industriální společnosti: pouze zdánlivá svoboda pracujících, útisk prostřednictvím výkonové společnosti, reklamou vynucený konzum, zbožní charakter masové kultury vedou k totální represi a k potlačení přirozených schopností individua. Studentská revolta propůjčila spol. význam teoriím kritickým vůči kapitalismu (např. frankfurtské škole). I když vliv těchto teorií na hnutí „n.l.“ trval krátce, zůstal pro spol. vědy trvalým impulsem pěstovat je jako kritiku společnosti ve službách emancipace všech lidí. Ideovým východiskem byly kromě frankfurtské školy revol. teorie rozvojových zemí (Mao Ce-tungova, Castrova, Che Guevarova, ale i anarchistická teorie M. A. Bakunina). Akademická „n.l.“ se postavila proti normativně-ontologické tradici spol. věd, proti jejich afirmativnímu charakteru, který byl zaměřen na obhajování statu quo, ale i proti z am. s-gie převzatému empirismu a vyústila ve fundamentální kritiku kap. spol. řádu. Zároveň se distancovala jak od tradiční marx. kritiky kapitalismu, tak i od praxe v kom. zemích. Hlavními směry „n.l.“ byly: 1. analýza politiky v rámci teorie pozdního kapitalismu (nejvýzn. představitelem je frankfurtská škola); 2. teorie zakládající se na pojetí státu jako antagonistické třídní společnosti (marburská škola); 3. teorie založené na Marxově polit. ekonomii. Vliv obou posledních zanikl v podstatě na konci 70. l., zatímco teorie pozdního kapitalismu se např. v pojetí Habermasově nebo Offeho stala vlivným s-gickým směrem. Určitou roli v kritice hlavního ekon. proudu hraje ekon. teorie „n.l.“ (viz ekonomie politická radikální).

V USA se „n.l.“ vyvinula v rámci liberálního hnutí proti rasové diskriminaci, proti válce ve Vietnamu a proti chudobě ve společnosti blahobytu a brzy přerostla v boj proti spol. řádu jako takovému. Toto protestní hnutí přerostlo do Evropy, zvl. do SRN, kde se díky polit. konstelaci (tzv. velké koalici) rychle vytvořila vněparlamentní opozice a antiautoritativní hnutí, a do Francie, kde v r. 1968 v důsledku květnových studentských nepokojů dochází ke státní krizi. Reakcí na neúspěšnost původního hnutí je přijetí a adaptace m.-l. koncepcí, čímž dochází k reorganizaci „n.l.“, k jejímu roztříštění na rivalizující kom. a social. skupiny a ke ztrátě jejich významu a vlivu. Část představitelů „n.l.“ začala hledat své uplatnění v tradičních stranách, mnoho z přívrženců se organizovalo v ekologických hnutích, menšina se organizovala jako různé teroristické skupiny. Celkový význam „n.l.“ spočívá v jejím vlivu na rychlou modernizaci společnosti, na změnu spol. klimatu.

New Left Nouvelle gauche neue Linke nuova sinistra

Ivo Bayer