Sociologický ústav ČSAV: Porovnání verzí

Aktuální verze z 15. 1. 2025, 09:47

Sociologický ústav ČSAV (1965–1970)

Nejviditelnějším svědectvím obnovy a nového rozvoje sociologie v Československu v šedesátých letech 20. století bylo zřízení Sociologického ústavu ČSAV k 1. dubnu 1965 (původně plánované lednové datum se nestihlo), který se měl stát ústředním oborovým pracovištěm. Přípravnou komisi v rámci Vědeckého kolegia filosofie a sociologie ČSAV vedl Pavel Machonin, který zpracoval i klíčové programové dokumenty. Prezidium ČSAV schválilo zřízení ústavu v červnu 1964. Ředitelem nového ústavu byl jmenován Miloš Kaláb (zůstal v této pozici až do zrušení ústavu v roce 1970), jeho zástupcem Zdeněk Strmiska. Do ústavu přešli někteří pracovníci Filosofického ústavu (Irena Dubská, Dragoslav Slejška, Erika Kadlecová s většinou svého oddělení pro výzkum náboženství), další byli získáni konkurzem; až na výjimky (Václav Lamser) se však nejednalo o sociology starší generace, nýbrž o absolventy jiných oborů z padesátých a šedesátých let. Na konci roku 1968 měl Sociologický ústav 67 zaměstnanců, 23 aspirantů a 6 pracovníků na studijním pobytu, počítalo se přitom s dalším rozšiřováním. Ústav zprvu sídlil ve stísněných prostorách v Praze Na příkopech, v roce 1967 se přestěhoval do nově zřízeného areálu Akademie věd v rekonstruovaných prostorách v Jilské ulici.

K ustálení organizační struktury ústavu došlo v roce 1967, kdy se dělil na pět vědeckých oddělení: obecné sociologické teorie (vedoucí Miroslav Jodl, dalšími pracovníky byli například Lubomír Brokl, Karel Jiruška nebo Jan Vláčil; oddělení zahrnovalo i dřívější skupinu sociologie kapitalistických společností), sociologické metodologie (vedoucí Václav Lamser, dále Jan Řehák a Michal Illner), sociologie pracovních skupin (vedoucí Dragoslav Slejška, dále například Rudolf Battěk, Jiří Blucha, Ivan Fišera, Libuše Háková a Oto Sedláček), sociologie volného času (vedoucí Blanka Filipcová, mezi dalšími pracovníky byli Vlasta Fišerová, Ladislav Hrdý, Marie Huláková, Hana Malá a Blanka Vaváková) a teorie a sociologie náboženství (vedoucí Erika Kadlecová, dále Peluška Bendlová, Jaroslav Hranička, Ladislav Prokůpek a Estera Sládková), později přibylo oddělení srovnávací sociologie. V lednu 1968 bylo jakožto přidružená organizace zřízeno Evropské středisko pro volný čas a výchovu, jehož ředitelem se stal Bedřich Weiner, dále se uvažovalo o zřízení brněnské pobočky ústavu (k tomu už nedošlo). Sociologický ústav a jeho pracovníci se v různé míře profilovali ve všech těchto subdisciplínách, výrazná byla především výzkumná činnost v oblasti sociologie průmyslu (Slejška), náboženství (Kadlecová) a výzkumu volného času (Filipcová). Pracovníci ústavu reprezentovali československou sociologii v zahraničí, s klíčovým referátem na sociologickém kongresu v Evianu v roce 1966 vystoupili Miloš Kaláb a Zdeněk Strmiska.

Ústavu se stala osudnou výrazná angažovanost některých pracovníků v reformistickém hnutí roku 1968 (Rudolf Battěk, Miroslav Jodl, Erika Kadlecová, Radoslav Selucký), jímž byl v určité míře prodchnut celý. Schůze pracovníků – členů KSČ Sociologického ústavu 28. srpna 1968 odsoudila invazi vojsk Varšavské smlouvy a přihlásila se k reformnímu programu pražského jara. I když se ředitel Kaláb snažil ústav zachránit, koncem roku 1969 bylo vedení ČSAV donuceno k rozhodnutí o zrušení ústavu prostřednictvím sloučení s dalšími pracovišti Akademie. K tomu došlo na počátku roku 1970, kdy vznikl Ústav pro filosofii a sociologii ČSAV; ústav přitom musela opustit téměř polovina dosavadních pracovníků Sociologického ústavu.

Literatura:

Ladislav Prokůpek: „Normalizace Ústavu po filosofii a sociologii ČSAV.“ Pp. 201–217 in Antonín Kostlán (ed.): Věda v Československu v období normalizace (1970–1975). Výzkumné centrum pro dějiny vědy, Praha 2002.

Marek Skovajsa et al. [Marie Čermáková, Pavel Machonin, Jiří Musil, Michal Illner, Magdalena Piscová, Otto Sedláček, Miloslav Petrusek]: Blok textů ke 40. výročí založení Sociologického ústavu AV ČR. Sociologický časopis/Czech Sociological Review 42, 2006, 1: 175-202.

Zdeněk R. Nešpor

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">Sociologický ústav ČSAV</span> (1965–1970)
-Nejviditelnějším svědectvím obnovy a nového rozvoje sociologie v Československu v šedesátých letech 20. století bylo zřízení Sociologického ústavu ČSAV k 1. lednu 1965, který se měl stát ústředním oborovým pracovištěm. Přípravnou komisi v rámci [[Vědecké kolegium filosofie a sociologie ČSAV|Vědeckého kolegia filosofie a sociologie ČSAV]] vedl Pavel [[Machonin Pavel|Machonin]], který zpracoval i klíčové programové dokumenty. Prezidium ČSAV schválilo zřízení ústavu v červnu 1964. Ředitelem nového ústavu byl jmenován Miloš [[Kaláb Miloš|Kaláb]] (zůstal v této pozici až do zrušení ústavu v roce 1970), jeho zástupcem Zdeněk [[Strmiska Zdeněk|Strmiska]]. Do ústavu přešli někteří pracovníci Filosofického ústavu (Irena [[Dubská Irena|Dubská]], Dragoslav [[Slejška Dragoslav|Slejška]], Erika [[Kadlecová Erika|Kadlecová]] s většinou svého oddělení pro výzkum náboženství), další byli získáni konkurzem; až na výjimky (Václav [[Lamser Václav|Lamser]]) se však nejednalo o sociology starší generace, nýbrž o absolventy jiných oborů z padesátých a šedesátých let. Na konci roku 1968 měl Sociologický ústav 67 zaměstnanců, 23 aspirantů a 6 pracovníků na studijním pobytu, počítalo se přitom s dalším rozšiřováním. Ústav zprvu sídlil ve stísněných prostorách v Praze Na příkopech, v roce 1967 se přestěhoval do nově zřízeného areálu Akademie věd v rekonstruovaných prostorách v Jilské ulici.
+Nejviditelnějším svědectvím obnovy a nového rozvoje sociologie v Československu v šedesátých letech 20. století bylo zřízení Sociologického ústavu ČSAV k 1. dubnu 1965 (původně plánované lednové datum se nestihlo), který se měl stát ústředním oborovým pracovištěm. Přípravnou komisi v rámci [[Vědecké kolegium filosofie a sociologie ČSAV|Vědeckého kolegia filosofie a sociologie ČSAV]] vedl Pavel [[Machonin Pavel|Machonin]], který zpracoval i klíčové programové dokumenty. Prezidium ČSAV schválilo zřízení ústavu v červnu 1964. Ředitelem nového ústavu byl jmenován Miloš [[Kaláb Miloš|Kaláb]] (zůstal v této pozici až do zrušení ústavu v roce 1970), jeho zástupcem Zdeněk [[Strmiska Zdeněk|Strmiska]]. Do ústavu přešli někteří pracovníci Filosofického ústavu (Irena [[Dubská Irena|Dubská]], Dragoslav [[Slejška Dragoslav|Slejška]], Erika [[Kadlecová Erika|Kadlecová]] s většinou svého oddělení pro výzkum náboženství), další byli získáni konkurzem; až na výjimky (Václav [[Lamser Václav|Lamser]]) se však nejednalo o sociology starší generace, nýbrž o absolventy jiných oborů z padesátých a šedesátých let. Na konci roku 1968 měl Sociologický ústav 67 zaměstnanců, 23 aspirantů a 6 pracovníků na studijním pobytu, počítalo se přitom s dalším rozšiřováním. Ústav zprvu sídlil ve stísněných prostorách v Praze Na příkopech, v roce 1967 se přestěhoval do nově zřízeného areálu Akademie věd v rekonstruovaných prostorách v Jilské ulici.
 K ustálení organizační struktury ústavu došlo v roce 1967, kdy se dělil na pět vědeckých oddělení: obecné sociologické teorie (vedoucí Miroslav [[Jodl Miroslav|Jodl]], dalšími pracovníky byli například Lubomír [[Brokl Lubomír|Brokl]], Karel Jiruška nebo Jan Vláčil; oddělení zahrnovalo i dřívější skupinu sociologie kapitalistických společností), sociologické metodologie (vedoucí Václav [[Lamser Václav|Lamser]], dále Jan [[Řehák Jan|Řehák]] a Michal [[Illner Michal|Illner]]), sociologie pracovních skupin (vedoucí Dragoslav [[Slejška Dragoslav|Slejška]], dále například Rudolf Battěk, Jiří Blucha, Ivan Fišera, Libuše Háková a [[Sedláček Oto|Oto Sedláček]]), sociologie volného času (vedoucí Blanka [[Filipcová Blanka|Filipcová]], mezi dalšími pracovníky byli Vlasta Fišerová, Ladislav Hrdý, Marie [[Huláková Marie|Huláková]], Hana Malá a Blanka Vaváková) a teorie a sociologie náboženství (vedoucí Erika [[Kadlecová Erika|Kadlecová]], dále Peluška Bendlová, Jaroslav Hranička, Ladislav Prokůpek a Estera Sládková), později přibylo oddělení srovnávací sociologie. V lednu 1968 bylo jakožto přidružená organizace zřízeno Evropské středisko pro volný čas a výchovu, jehož ředitelem se stal Bedřich Weiner, dále se uvažovalo o zřízení brněnské pobočky ústavu (k tomu už nedošlo). Sociologický ústav a jeho pracovníci se v různé míře profilovali ve všech těchto subdisciplínách, výrazná byla především výzkumná činnost v oblasti sociologie průmyslu ([[Slejška Dragoslav|Slejška]]), náboženství ([[Kadlecová Erika|Kadlecová]]) a výzkumu volného času ([[Filipcová Blanka|Filipcová]]). Pracovníci ústavu reprezentovali československou sociologii v zahraničí, s klíčovým referátem na sociologickém kongresu v Evianu v roce 1966 vystoupili Miloš [[Kaláb Miloš|Kaláb]] a Zdeněk [[Strmiska Zdeněk|Strmiska]].
@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 Ladislav Prokůpek: „Normalizace Ústavu po filosofii a sociologii ČSAV.“ Pp. 201–217 in Antonín Kostlán (ed.): ''Věda v Československu v období normalizace (1970–1975)''. Výzkumné centrum pro dějiny vědy, Praha 2002.
+Marek Skovajsa et al. [Marie Čermáková, Pavel Machonin, Jiří Musil, Michal Illner, Magdalena Piscová, Otto Sedláček, Miloslav Petrusek]: Blok textů ke 40. výročí založení Sociologického ústavu AV ČR. ''Sociologický časopis/Czech Sociological Review'' 42, 2006, 1: 175-202.
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />