Antropologie politická

antropologie politická – subdisciplína sociální antropologie a kulturní antropologie zabývající se mezikult. komparativní analýzou vzniku, vývoje a fungování polit. systémů a institucí. Původně se orientovala na klasifikaci a analýzu polit. institucí v tzv. primitivních společnostech, v současné době zahrnuje polit. systémy předzemědělských, rolnických i industriálních společností. V centru zájmu a.p. stojí zejm. studium vlády, polit. autority, vůdcovství, uplatňování moci, soc. kontroly, polit. správy, legislativy a práva v konkrétních kulturních kontextech společností, přičemž v mezikult. perspektivě srovnávány jsou zejm. funkce polit. institucí, formy byrokratické organizace a typy soc. kontroly, rozsah a specializace vládních i nevládních polit. struktur atd. Význ. problémovým okruhem výzkumů a.p. je vznik a vývoj společností a jejich polit. systémů, od tlup přes kmenovou organizaci až ke státu v jeho různých podobách. Tato tematická oblast je úzce spjata s výzkumy, které probíhají v rámci ekonomické antropologie a antropologie práva. Podle G. Balandiera je možné představitele a.p. rozdělit na „maximalisty“ a „minimalisty“. Maximalisté považují politiku za sociokult. fenomén, který je neoddělitelnou součástí lidské společnosti, zatímco minimalisté vycházejí z předpokladu, že tzv. primitivní národy politickou organizací v pravém slova smyslu nedisponují. Právě studiu polit. moci ve společnostech, které nemají formální, institucionalizovaný, centralizovaný mechanismus vlády, a přesto dokáží udržet spol. řád a soudržnost, věnují antropologové značnou pozornost. Význ. problémovým okruhem a.p. je vztah mezi mocí, násilím a legitimitou vlády. Klasickou prací je E. E. Evans-Pritchardova kniha The Nuer (1940), věnovaná kultuře Nuerů v Súdánu, kterých zde žije kolem 200 tis. a udržují přitom organizovanou polit. strukturu, založenou na příbuzenském systému bez centralizované autority.

Kořeny a.p. se objevují už v evolucionistické antropologii 2. poloviny 19. st., zejm. v dílech H. J. S. Mainea a L. H. Morgana, kteří věnovali pozornost vývoji a fungování polit. institucí. V am. kult. antropologii anticipoval zrození a.p. ve 20. l. 20. st. R. H. Lowie, který definoval politiku jako systém legislativních, výkonných a právních funkcí společnosti. Lowie také upozornil na rozdíly mezi soc. strukturou tzv. primitivních společností, založenou na systému příbuzenství, a soc. strukturou vývojově vyšších společností, které jsou již organizovány na polit. základě. V brit. soc. antropologii přispěli ke konstituování a.p. jako relativně samostatné antropol. disciplíny B. Malinowski a jeho žáci, kteří ve 30. l. 20. st. prováděli výzkumy kult. změny v Africe a věnovali pozornost transformaci tradičních afr. polit. institucí. Další rozvoj a.p. stimulovalo také vydání práce Africké politické systémy (1940), editorované Evans-Pritchardem a M. Fortesem. Typickým rysem funkcionálních výzkumů polit. systémů, které prováděli např. L. P. Mairová, I. Schapera a M. Fortes, byla snaha o synchronní analýzu funkcí jednotlivých polit. institucí z hlediska jejich přínosu pro zachování integrity a stability soc. systémů. V souvislosti s nástupem teorie konfliktů byla funkcionalistická doktrína, která idealizovala pozitivní funkci polit. systémů v tradičních společnostech, opuštěna a výzk. akcent byl přenesen na studium role polit. konfliktů a střetu zájmů na individ. i soc. úrovni (M. Gluckman). Pro marx. orientovanou a.p. je typická snaha identifikovat ve vztazích polit. dominance a ekon. vykořisťování zárodky třídní diferenciace. Představitelé neoevolucionismu a kulturní ekologie obrátili v 60. l. pozornost antropologů k diachronní analýze a komparaci polit. systémů a institucí v hist. perspektivě (E. R. Service, M. H. Fried). Význ. přínos pro pochopení role polit. systémů v různém kult. kontextu představují také výzkumy rozvíjené v rámci směrů současné nové etnografie, zejm. ty, které jsou vedeny snahou o tzv. vnitřní deskripci kultury. Usilují o pochopení vnitřní logiky fungování konkrétních polit. institucí a provádějí jejich popis, klasifikaci a interpretaci z perspektivy příslušníků dané kultury. Jde prakticky o stejný přístup k výzkumu, jaký mají stoupenci tzv. interpretativní sociologie.

political anthropology anthropologie politique politische Anthropologie antropologia politica

Literatura: Balandier, G.: Anthropologie politique. Paris 1967; Claessen, H. J. M. – Skalník, P. eds.: The Study of the State. The Hague 1981; Gellner, A.: Národy a nacionalismus. Praha 1993; Swartz, M. J. – Turner, V. W. – Tuden, A. eds.: Political Anthropology. New York 1979.

Václav Soukup