Konfucianismus

konfucianismus – vlivný směr staročínské filozofie, založený Konfuciem (Kchung-C', 552 až 479 př. n. l.), později prohlášený za státní učení. Ve spojení s mýtoepickými prvky je to též čínské náboženství. Hlavní obsah k. tvoří soc. etika a státotvorná teorie. Podle k. zaujímá každý jedinec pevné místo ve spol. hierarchii, z čehož pro každého vyplývají určité povinnosti. Jejich plnění je prvořadým úkolem, stejně jako projevování lidskosti (žen). K. přesně stanovil vztahy podřízenosti a nadřízenosti a stal se trvalým stabilizujícím faktorem čínského spol. života. Kromě Konfucia rozvíjeli toto učení Mencius (Meng-c, asi 371–289 př. n. l.) a Sun-c (asi 298–238 př. n. l.). K. i přes výsadní postavení neodolal působení taoismu a buddhismu. Ve 3.–4. st. ustoupil do pozadí. K novému oživení došlo v 10. st. v podobě neokonfucianismu, který navázal na etiku k. a udržel si vliv až do současnosti.

Confucianism confucianisme Konfuzianismus confucianesimo

Literatura: Etika i ritual v tradicionnom Kitaje. Moskva 1988; So sprach der Weise. Chinesisches Gedankengut aus drei Jahrtausenden. Berlin 1986.

Stanislav Hubík