Otázka agrární

otázka agrární – soubor problémů zemědělství pojednávaných s akcentem na to, že tvoří specif. a spol. význ. celek a obecný apel. Mezi dimenze o.a. patří: formy vlastnictví půdy a formy hospodaření na ní, velikostní struktura zemědělských závodů a jejich charakter (zejm. podíl rodinných zemědělských hospodářství), úroveň dělby práce mezi městem a venkovem i uvnitř zemědělství, zapojení do tržních vztahů, úloha zahraniční konkurence, intenzita výroby a produktivita práce, úroveň mechanizace a chemizace, podíl námezdní práce, úvěrový systém, daňová, celní a dotační politika státu, resp. jeho agrární politika, dědické právo a jiné části právního řádu, využívání a rozšiřování družstevnictví, venkovská infrastruktura, soc. postavení zemědělců, jejich místo ve struktuře společnosti, prestiž, polit. vliv, styl života, vzdělání, vztah k místní kultuře a dnes i k ochraně přírody v souvislosti se zemědělskou výrobou atd. V jednotlivých hist. obdobích, regionech a státech vystupují do popředí ty či ony faktory. Po staletí bylo např. důležitým faktorem vlastnictví půdy, resp. „hlad po půdě“. Dnes je to v řadě hosp. rozvinutých zemí jev neznámý, dokonce se platí za to, že je půda zemědělsky nevyužívána. Jiný důležitý hist. posun spočívá v tom, že před sto lety změnila poměry v evrop. zemědělství zámořská konkurence dovozem obilí, dnes působí i na trhu živočišných výrobků, neboť jejich transport na dlouhé vzdálenosti umožňují chladírenská zařízení.

Zcela novým faktorem je ekologická problematika, která zvl. na severu ovlivňuje stále silněji všechny ostatní činitele působící v zemědělství (viz zemědělství alternativní). V souvislosti s prudkým rozvojem svět. trhu získávají na váze specif. podmínky jednotlivých oblastí a států. Jde zejm. o přír. a klimatické podmínky, o konkurenci levných pracovních sil, relativně nízké dopravní náklady apod. Tento trh přesunuje zemědělskou produkci do oblastí velmi úrodných a klimaticky příhodných, jednak do oblastí, které jsou i v jiných ohledech schopny produkovat konkurenceschopněji. Polit. vyústěním apelu na zemědělské problémy je agrarismus. Nastolení o.a. je spjato s agrární krizí z konce 19. st. Zemědělství nabývalo na významu i díky novým poznatkům a možnostem. Zatímco před tím se zemědělci řídili převážně svými zkušenostmi a tradicí, začaly se v této době aplikovat výsledky hosp. a tech. nauk a ukázala se potřeba pohlížet na zemědělství komplexněji. Svědčí o tom bohatství zemědělské literatury z tohoto období, které nemělo předtím obdoby. Některé z těchto prací mají i ve svém názvu o.a. Konzervativní proud, vyjadřující především požadavky velkostatku, kladl hlavní důraz na politiku a pomoc státu. Žádal od něho zejm. celní ochranu, daňová zvýhodnění, stavěl se proti zákonům na ochranu zemědělského dělnictva apod. Liberální směr se zasazoval o demokratizaci držby půdy, o zrušení fideikomisu, o dědické zákony umožňující dělbu pozemků in natura, podporoval rozvoj pomocného družstevnictví, odborného školství a vůbec vzdělání. Spoléhal především na zdatnost selského stavu a rozhodně odmítal vměšování státu do chodu zemědělství.

Social. hnutí se začalo vážně zabývat o.a. rovněž na konci 19. st. poté, co zejm. ve Francii a Německu získalo silné postavení ve městech a potřebovalo rozšířit svůj vliv na venkově. Především něm. socialisté provedli podrobnou analýzu o.a., avšak nedopracovali se k jednotnému stanovisku. Jedna část zdůrazňovala specifičnost zemědělské výroby v poměru k výrobě průmyslové a spoléhala proto na malé a střední zemědělské závody. Druhá část měla za to, že také v zemědělství bude probíhat koncentrace výroby a že tudíž jediným východiskem pro rolníky je sdružování do výr. družstev. Odlišně byla pojednána o.a. rus. bolševiky. V jejich pojetí mělo být zemědělství jako ostatní hosp. odvětví podřízeno centrálně direktivnímu řízení. Po přestálé krizi v 30. l. si evrop. zemědělství znovu našlo své pevnější místo a opadla pozornost věnovaná o.a.. Soustředily ji na sebe znovu jen nové tech. možnosti zemědělského hospodaření. Vých. social. země pokládaly o.a. za vyřešenu kolektivizací zemědělství. V 90. l. v souvislosti s odstraňováním celních, právních, obchodních a jiných bariér bránících volnému pohybu zemědělských výrobků se dostává o.a. znovu na pořad dne, zejm. v komisi ES, kde je řešena oblast napjaté agrární politiky pro záp. Evropu (agrární přebytky, státní dotace do zemědělství atd.). V čes. zemích se o.a. objevila v podobě apelu na rychlé vyřešení transformace státních a družstevních podniků na soukromé zemědělské závody, s čímž souvisí i problémy reaktivizace soukromé iniciativy, vytváření moderních forem rodinných zemědělských hospodářství, družstevnictví, problém pronájmu zemědělské půdy, státních úvěrů a dotací, zahraniční konkurence apod. Do ekon. otázek intervenuje ekologický apel a složitý proces přetváření vesnických komunit ve funkční jednotky decentralizovaného správního systému. Přetržení vývojové kontinuity a dlouholeté potlačování tradic organizace zemědělské práce i strukturace venkovského obyv. a jeho životního stylu vytváří hist. specif. variantu o.a., která je dominantním tématem současné sociologie zemědělství a sociologie venkova.

agrarian question question, problème agraire Agrarfrage questione agraria

Literatura: Fiedler, F.: Zemědělská politika. Praha 1899; Jäger: Die Agrarfrage der Gegenwart. 1888; Kautský, K.: Agrární otázka. Praha 1959.

Antonín Václavů