Polyteismus

polyteismus – (z řec. polys = mnohý, četný; theos = bůh) – forma náboženství vyznačující se vírou v existenci více bohů. Vývojovým předchůdcem p. je polydémonismus, v němž jednotlivá božstva ještě nemají osobní jednoznačnost. V p. existují personifikovaní bozi, kteří se do jisté míry liší ve svém nadpřirozeném poslání a mají vlastní kulty. Lze však nalézt analogická božstva u různých polyteistických náboženství, protože potřeba božské ochrany byla v různých společnostech podobně strukturovaná. Skupina bohů zároveň často vytvářela jakýsi předobraz hierarchizované lidské pospolitosti. P. dodnes přežívá u řady národů, někdy v osobité směsi s prvky křesťanství či jiného monoteistického náboženství. Typickým p. bylo starořec. nebo starořímské náboženství. Bozi se sdružovali v panteonu, což byl v antických náboženstvích zároveň chrám zasvěcený všem bohům (nejznámější je římský, dokončený v l. 115–125). Charakteristickým rysem p. je patronace jednotlivých bohů panteonu nad hlavními oblastmi přírody a nejdůležitějšími lidskými činnostmi a často též plynulý přechod mezi bohy a lidmi (hrdinové a vladaři se blíží bohům, příp. jsou považováni za „polobohy“). U hist. p. se s prohlubující sociální diferenciací společností hierarchie bohů vyostřovala, vznikala představa hlavních, nejvyšších bohů, což vedlo k monolatrii, tj. k uctívání jednoho vybraného boha, aniž byla popírána existence a kompetence bohů ostatních. Ještě dále ve stejném směru zachází henoteismus, který též nevylučuje existenci dalších bohů, ale prakticky počítá již jen s jedním, na nějž přenáší atributy ostatních. Henoteismus tvoří poslední předstupeň monoteismu.

polytheism polythéisme Polytheismus politeismo

Dalibor Papoušek