Stabilita ekologická

stabilita ekologická – (z lat. stabilis = stálý, trvalý, pevný) – schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími činiteli a zachovávat své podstatné struktury a funkce. Tato schopnost se projevuje buď tím, že změny v ekosystému, vyvolané rušivým vlivem, jsou relativně velmi malé (rezistence), anebo tím, že po odeznění rušivého vlivu se ekosystém buď spontánně vrací do výchozího stavu, nebo – dojde-li k trvalé změně některých jeho vlastností – alespoň na původní vývojovou trajektorii (resilience). Nepůsobí-li rušivý vliv, pak se stabilní ekosystém buď nemění, resp. mění jen velmi málo (konstantnost), nebo jsou jeho změny přibližně pravidelné (cykličnost). Nejtypičtěji se s.e. projevuje ekologickou rovnováhou. Životním prostředím lidstva je biosféra, která má zásadně narušenou s.e. (viz ekologická krize, ekologická katastrofa). Možnou cestou k zachování, příp. k rekonstrukci s.e. daného území je ochrana, resp. vytváření tzv. územních systémů s.e. Tyto systémy zahrnují ekologicky nejstabilnější části daného území, vybrané a rozmístěné tak, aby obsahovaly a co nejlépe chránily přirozené a přirozeným blízké části krajiny (tzv. biocentra), umožňovaly migraci organismů a jiné formy „biologické komunikace“ mezi biocentry prostřednictvím tzv. biokoridorů a vytvořily rámec pro nestabilní části území vznikající s lidskou činností v krajině (sídla, průmyslové zóny atp.).

ecological stability stabilité écologique ökologische Stabilität stabilità ecologica

Jiří Plamínek