Syndrom Proustův

syndrom Proustův – soc. a intrapsych. důsledky prožitku cizí smrti, nikoliv nutně blízké osoby, který vede k přehodnocování hodnot a změnám v životním způsobu, někdy i k patologickému postižení osobnosti strachem ze smrti. Ten se stává dominantou všeho myšlení a celého vnitřního duševního života. Zejm. moderní člověk, který se se smrtí přímo setkává poměrně zřídka, sice většinou nevěří v nesmrtelnost, bývá však otřesen faktem vlastního stárnutí, onemocnění a umírání. S.P. však nevzniká z pocitu vlastního přímého ohrožení, ale z empatie, z vciťování se do vnitřního stavu umírající osoby. Těmito pocity silně trpěly některé uměl. osobnosti (např. V. Nezval). Název s.P. je odvozen z citátu Proustovy knihy Hledání ztraceného času: „Vzpomínky na vrstevníky jsou něčím jako tancem na hrobech.“ (Viz též: thanatologie, syndrom Lazarův.)

Proust's syndrome syndrome de Proust Proust-Syndrom sindrome di Proust

Literatura: Dobiášová, L.: Literárně psychologická studie o strachu ze smrti. Československá psychiatrie, 1977, č. 5, 6; Pondělníček, I.: Stárnutí, osobnost a sexualita. Praha 1981; Proust, M.: Hledání ztraceného času. Sv. 2.

Miloslav Petrusek