Geografie lidských sídel

geografie lidských sídel – subdisciplína sociální geografie zabývající se různými druhy sídel, jejich vývojem, funkcemi, polohou, rozmístěním, vzájemnými vztahy. Obvykle se člení na geografii měst a geografii venkovských sídel. Jako celá geografie prodělala i g.l.s. vývoj od pouhého popisu nejrůznějších stránek sídel až po jejich komplexní studium, prošla stadiem přeceňování vlivu geogr. prostředí na vznik a vývoj sídel, stadiem pozitivismu a posibilismu. V jejím vývoji lze odlišit zhruba 3 etapy: 1. do 90. l. 19. st., kdy se sídelní geografové spokojovali s formulací zákl. charakteristik osídlení, popisem větších měst a některých jejich specif. úloh, částečně studiem polohy a velikosti sídel (vyjadřované např. počtem obyv. schopných vojenské služby, povinných odvádět daně apod.) a jen výjimečně bylo možno se setkat se zmínkami o menších městech či vesnických sídlech a s teor. zaměřenými pracemi; 2. od konce 19. st. do konce 2. svět. války, kdy se g.l.s. zabývala ponejvíce vznikem a rozvojem různých typů venkovského osídlení, morfologickou typologií sídel (podle jejich půdorysu), srovnávacími studiemi venkovských sídel, charakterizací rozdílů mezi městem a venkovem, vlivem komunikací a polohy na vývoj sídel; v tomto období vytvořil W. Christaller teorii centrálních míst, zabývající se prostorovými a ekon. závislostmi v rozmístění sídel; 3. od 2. svět. války, kdy se v souvislosti s požadavky na bydlení, výstavbu a obnovu sídel rychle rozvíjela geografie měst; vedle konkrétních plánovacích studií vznikala řada prací analyzujících sídla v souvislosti s populačním, soc. a hosp. vývojem, zabývajících se interakcí a prostorovými vztahy mezi přír. a sídelním systémem, vnitřní diferenciací měst, analýzou struktury a činností městského obyv., klasifikací měst z hlediska různých sídelních znaků (polohy, hierarchie a sféry vlivu, funkcí), vymezováním hranic měst a městských aglomerací, resp. konurbací. V poslední době jde zejm. o studium celých sídelních systémů (tj. vzájemně závislých a propojených soustav sídel) a sídelních procesů (urbanizace, suburbanizace, dezurbanizace). Nezřídka bývá g.l.s. spojována s geografií obyvatelstva a svým obsahem je blízká i geografii služeb, geografii dopravy, geografii průmyslu, teorii urbanismu, demografii, prostorové ekonomii, také sociologii města, sociologii venkova a zejm. tzv. sociologii lidských sídel.

geography of human settlements géographie des sièges (habitats) humains Siedlungsgeographie geografia degli insediamenti umani

Literatura: Beaujeu-Garnier, J. – Chabot, G.: Traité de géographie urbaine. Paris 1964; Doberský-Pohl, J.: Typy vesnických sídel v Čechách. In: Věstník národopisné společnosti. Praha 1934–1936; Chorev, B. S.: Problemy gorodov. Moskva 1971; Schwarz, G.: Allgemeine Siedlungsgeographie. Berlin 1966; Verešík, J.: Geografia sídel Slovenska. In: Slovensko. Lúd. I. časť. Bratislava 1974; Votrubec, C.: Lidská sídla, jejich typy a rozmístění ve světě. Praha 1980.

Eva Heřmanová