Aglomerace
aglomerace – (z lat. agglomerare = seskupovat, shlukovat, dávat do klubka) – seskupení několika vzájemně těsně propojených sídel, územně, ekon. a soc. funkčně, v němž je jedno sídlo dominantní a tvoří centrum; bývá to větší město, resp. místo s velkým a význ. prům. komplexem. A. vzniká v důsledku atraktivity a aktivity tohoto centra, které ovlivňuje, usměrňuje a příp. i deformuje vývoj obcí ve svém sousedství a způsobuje jejich postupné srůstání. To se většinou jeví jako rozšiřování centrálního města o jeho blízké i vzdálenější okolí, a proto se hovoří o „městské aglomeraci“. A. není zpravidla jednotkou správní, administrativně to bývá řada útvarů různého řádu. Hranice a. jsou často vytvářeny „přechodnou zónou“. Vymezovány bývají různě, např. přerušením souvislosti městské zástavby, snížením hustoty zalidnění, podílu nezemědělského obyv., změnou fyziognomie zástavby, poklesem podílu obyv. dojíždějícího za prací do centra apod. Určení blízkosti či vzdálenosti aglomerovaných sídel od centra je relativní a není pouze prostorovou záležitostí. Význ. roli zde hrají „psychologické“ dimenze prostoru (viz chování prostorové), např. na ruském území považují za a. komplexy obcí vzdálených 50 km, v čes. zemích jde většinou o vzdálenosti do 10 km. Závislost aglomerovaných sídel na centru je vyvážena značnými výhodami: využívají jeho větších pracovních příležitostí i vzdělávacích institucí, dopravní a informační infrastruktury i jiných služeb (běžně zajišťovaných velkými městy i ve svém okolí) a mají možnost podílet se na jeho kult. a spol. životě. Některá aglomerovaná sídla přebírají obslužné funkce pro celou a. V této souvislosti se o nich hovoří jako o „satelitních městech“, „noclehárnách“, víkendových sídlech, univerzitních městečkách apod. S pojmem a. úzce souvisí pojem megalopolis, který zavedl J. Gottman. Je to pás území, kde proběhla rozsáhlá urbanizace a vytvořily se gigantické a. a konurbace. Megalopolis tvoří až miliónová města navzájem na sebe navazující, obklopená rekreačními sídly a dalšími menšími městy. Pojem a. se v literatuře nepoužívá jednotně. Pro některé autory je nadřazený pojmu konurbace a představuje prostě svazek měst (v tomto pojetí vystupuje i ve statist. a demogr. ročenkách OSN). Problémem je také to, že určité „aglomerování“ lze vysledovat i u neměstského osídlení, v územích s vysokou hustotou sídel bez jednoho výrazného městského centra. Pouhá prostorová souvislost sídel však nevytváří propojenost hosp. a kult. Klasické a. najdeme u většiny současných velkých měst na světě. Např. Praha má tento charakter (zahrnuje asi 100 v minulosti samostatných městských a venkovských sídel). Vývoj původních městských a. často přerostl i v administrativní připojeni malých sídel k centru. (Viz též geografie lidských sídel, sociologie města).
agglomeration agglomération Agglomeration agglomerato
Literatura: Gottman, J.: Megalopolis, the Urbanised N. E. Seabord of the United States. New York 1961; Hampl, M. – Gardovský, V. – Kühnl, K.: Regionální stniktura a vývoj systému osídleni CSR. Praha 1987; Iwanicka-Lyra, W.: Delimitacja aglomeracji wielkomiejskich w Polsce. Warszawa 1969; Mumford, L.: The Future of the City: Megalopolis as Anti-City. Architectural Record, 12, 1962.