Sociologie průmyslu

sociologie průmyslu – s-gická disciplína zabývající se jednak studiem předpokladů, příčin a důsledků procesu industrializace, jeho souvislostí s jinými soc. jevy (např. urbanizací, dělbou práce, vzděláním, bohatstvím a chudobou), jednak zkoumáním povahy soc. vztahů v oblasti produkce zboží a služeb ve sféře průmyslu, typů organizace prům. výroby a prům. podniků, včetně jejích alternativních forem (např. průmyslová demokracie, samosprávy), továrního systému a jeho vlivu na vnější soc. prostředí, soc. rolí a vztahů v pracovních skupinách, funkcí odborů, soc. důsledků vztahu technologie a dělby práce, zvyšování prům. produkce z hlediska jejího dopadu na soc. rozvrstvení společnosti apod. Z mikrosociologického pohledu zkoumá s.p. člověka jako pracovní sílu, vnitřní a vnější podmínky práce, pracovní prostředí, kvalifikaci a možnosti jejího zvyšování, spokojenost s prací, motivaci k výkonu, pracovní zkušenosti, zdravotní stav pracujích aj. Z pohledu makros-gického s.p. studuje soc.-ekonomické a polit. změny ve společnosti, její vývoj z hlediska stability a flexibility soc. kult. systémů (viz např. výzkumy procesu modernizace a industrializace Indie nebo Japonska). S.p. se prolíná zejm. se sociologií práce, sociologií organizace a sociologií podniku. V teor. rovině úzce souvisí rovněž se sociologií města, s komunitními studiemi, s ekonomickou sociologií, s teoriemi ekon. vývoje a teoriemi sociální stratifikace. V rovině praktické aplikace bývají její doporučení využívána zejm. v soc. a veř. politice a v oblasti trhu práce.

Za zakladatele s.p. jsou považováni A. Smith, který ke konci 18. st. jako jeden z prvních studoval soc. organizace v industriální společnosti, C. H. Saint-Simon, prosazující myšlenku věd. řízení společnosti, a K. Marx díky svému pojetí kapitalismu, teorii třídního boje a koncepci odcizení. Inspirativní pro s.p. byl rovněž É. Durkheim svým pojetím dělby práce a M. Weber svým pojetím fungování byrokratických organizací. S.p. významně ovlivnily experimenty prováděné ve Western Electric Company v l. 1927–1932, které osvětlovaly důležitost neformálních soc. vztahů v práci, jejich vliv na postoje k práci a na chování pracovníků (viz efekt hawthornský) a z nich se vyvinuvší teorie human relations. Mayova práce z r. 1949, popularizující výsledky těchto výzkumů, byla velice působivá a podnítila další výzkumy malých pracovních skupin, zejm. výzkumy pracovní spokojenosti, výzkumy manažerského stylu, účasti pracujících na řízení apod. Ústřední témata s.p. se hist. proměňovala v souvislosti s hosp. a polit. změnami ve společnosti. V období po 1. svět. válce převládal zájem o studium hosp. cyklu a jeho ekon. a soc. důsledků (např. bankrotů a nezaměstnanosti), ekon. a polit. závislosti mezi státy (resp. mezi „třídami“ ekon. aktérů), role odborů ve společnosti a vztahu mezi kap. státem (Mussoliniovým korporativním státem, Hitlerovou Třetí říší) a finanční a prům. elitou (viz např. práci F. Neumanna: Behemoth: The Structure and Practise of National Socialism, 1942). Tato problematika vydržela v centru pozornosti s.p. i po 2. svět. válce (viz např. B. Moore:Social Origins of Dictatorship and Democracy: Lord and Peasant in the Making of the Modern World, 1973). V tomto období ale převládal zájem o zkoumání „pevnosti“ demokratických institucí v industriální společnosti (viz např. T. W. Adorno, 1950) a na mezoúrovni se bádání soustředil na problém intervence státu do nár. ekonomiky a na konstruování soc. záchranné sítě pro „oběti“ ekon. krize.

Po 2. svět. válce se teor. bází s.p. stal strukturální funkcionalismus, i když se projevil i vliv Weberova pojetí byrokracie. Gouldner v r. 1955 objasnil zamýšlené a nezamýšlené důsledky byrokratických pravidel řízení v malých závodech na výrobu sádry a tato jeho analýza poskytla bázi pro vysvětlení konfliktu mezi managementem a zaměstnanci. Nejen v Británii, ale i např. ve Francii a v USA byly prováděny výzkumy, které vysvětlovaly vliv technologie použité v prům. podnicích na strukturaci organizace jako celku (Woodward, 1968) i partikulární role a vzorce soc. vztahů uvnitř prům. organizací a důsledky vedoucí k diferenciaci typických pracovních zkušeností a postojů k práci (Blauner, 1964). Zdůraznění důležitosti technologie umožnilo chápat prům. organizaci nejen jako soc. systém (což bylo typické pro pojetí strukturálních funkcionalistů), ale jako otevřený sociotech. systém se vzájemně závislými soc., technol., ekon. a psychol. dimenzemi. S výzkumy účinků technologie kontrastovaly výzkumy lidského činitele, resp. role lidské činnosti v prům. organizacích. J. H. Goldthorpe a jeho kolegové kritizovali v práci z r. 1968 jak směr human relations, tak přístup z hlediska „důsledků technologie“ pro jejich shodné pojetí stabilního vzorce potřeb prům. dělníků. Vyzvedávali akční přístup, který kladl důraz na definici situace aktéry dění. Očekávání a potřeby týkající se práce viděli jako kult. determinované proměnné, nikoli jako psychol. konstanty. Postoje dělníků a jejich chování chápali právě jen ve světle těchto variujících vztahů k práci.

Díky „akčnímu přístupu“ došlo v s.p. k posunu v pojetí konfliktu. Začal být chápán spíše jako „normální“ než jako „patologický“ rys industriálních situací (např. ve vztahu management-pracovník je „normální“, že aktéři dění mají rozdílná až protikladná očekávání). Ve svém dalším vývoji byla s.p. ovlivněna teorií kontingence. Existuje i výrazná marx. orientace s.p. Z této pozice je mnohými autory (např. H. Bravermanem v Labor and Monopoly Capital v r. 1974, Nicholsnem v r. 1980 apod.) nazírána problematika konfliktu jako střet zájmů mezi vlastníky a námezdně pracujícími, je zdůrazňováno odcizení se vykonávané práci a výsledkům vlastní činnosti v systému kap. výroby, problematika pracovní síly a její hodnoty, otázky vykořisťování i způsoby obrany a odporu proti němu, spec. pak problém intenzifikace práce a jejích důsledků (viz Nichols, 1980). V posledním desetiletí se v s.p. přesouvá zájem na studium zvyšující se role vzdělání a odborné přípravy, které jsou považovány za rozhodující faktory ekon. úspěšnosti země (viz též lidský kapitál), vztahu mezi managementem a zaměstnanci velkých firem a těmi, kteří jsou na „periférii“ ekon. dění (A. Kalleberg, 1983), na zkoumání diskriminace žen a etnických minorit z hlediska možnosti uplatnění se v zaměstnání a z hlediska výše jejich příjmů, na zkoumání pracovních sil integrovaných do trhu práce a dlouhodobě nezaměstnaných (W. Wilson, 1987).

sociology of industry, industrial sociology sociologie des industrie Industriesoziologie sociologia industriale

Literatura: Blauner, R.: Alienation and Freedom. Chicago 1964; Goldthorpe, J. H. et al.: The Affluent Worker: Industrial Attitudes and Behavior. 1968; Goldthorpe, J. H. et al.: The Affluent Worker: Political Attitudes and Behavior. 1968; Goldthorpe, J. H. et al.: The Affluent Worker in the Class Structure. 1969; Stinchcombe, A. L.: Information and Organization. Berkeley 1990; Wilson, W. J.: The Truly Disadvanteged. The Inner City, the Underclass and Public Policy. Chicago 1987; viz též sociologie práce, sociologie podniku, sociologie organizace.

Hana Maříková

---

Viz též heslo průmysl v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)