Frič Pavol

Frič Pavol

11. dubna 1956 v Trenčíně (Slovensko)

Vystudoval sociologii na filozofické fakultě Komenského univerzity v Bratislavě (1982), přičemž již od roku 1981 pracoval v Ústavu pro výzkum veřejného mínění FSÚ. V roce 1983 pak získal doktorát (PhDr.) a přestoupil do Kabinetu teorie vědy a prognóz Slovenské akademie věd, kde se brzy stal vedoucím pracovníkem. To mu sice neumožňovalo věnovat se plně klasické sociologii, ale nabízelo široký prostor k prognózování sociálního vývoje, analýzám mechanismů řízení vědy a ke komparativním analýzám sociálních problémů ve světě (např. USA). Publikoval v časopisech Sociológia, Ekonomický časopis a Teorie rozvoje vědy (viz Teorie vědy). Frič se zabýval metodologií prognózování, specializoval se na metodu psaní vývojových scénářů a byl spoluautorem originální metody participativního problémově orientovaného prognózování.

V listopadu 1989 se Frič angažoval ve vedení Verejnosti proti násiliu (tj. opoziční nátlakové organizace obdobné českému Občanskému fóru), kde založil Centrum pro výzkum společenských problémů, které se zabývalo analýzami společenských otázek a výzkumem volebních preferencí. Stal se také spoluzakladatelem Ústavu pro sociální analýzu Univerzity Komenského, kde se věnoval mezinárodnímu výzkumu procesů demokratizace, politických preferencí, intenzity nekonvenčních metod politické participace a teoriím sociálních hnutí. Od roku 1992 působí na katedře veřejné a sociální politiky fakulty sociálních věd Karlovy univerzity v Praze, kde se specializuje na výzkum sociálních hnutí, sociální problémy a občanskou společnost ve střední Evropě. Mezinárodní reputaci získal především výzkumy korupce, elit a dobrovolnictví. Na fakultě sociálních věd UK se rovněž habilitoval (2005), od roku 2001 přitom pracuje v Centru pro sociální a ekonomické strategie. V letech 1994–98 a znovu v roce 2008 působil také ve výzkumné agentuře GfK Praha.

Klíčovým momentem Fričova vědeckého směřování se stal teoreticky orientovaný článek Problem-Oriented Participative Forecasting: Theory and Practice (Futures, 1987; spoluautor F. Gál), který spolu s paretovskou teorií elit a hypotézou o jejich progresivní degeneraci nadále motivoval jeho empirické výzkumy. Fričova metodologie je poznamenána upřednostňováním kvantitativních metod před ryze kvalitativními. Pomocí dotazníků systematicky získával data o sociálních problémech celé české populace, což mu umožnilo poznávat míru časové proměnlivosti a územní rozrůzněnosti těchto problémů a porovnávat je s vývojem ve světě. Například v letech 1996–99 spolupracoval s Johns Hopkins University na rozsáhlém projektu komparace neziskového sektoru, 2003–05 vedl českou část výzkumu v projektu Third Sector European Policy, koordinovaném London School of Economics, dlouhodobě spolupracoval také s norskými výzkumníky na tématech korupce (2003–06) a dobrovolnictví (2009–10). V dalších výzkumech a dílech se věnoval také vývoji postkomunistické demokratizace, modernizaci, dárcovství, sociální soudržnosti, neziskovým organizacím a vůdcovství českých elit.

Knihy: Mýty a kontramýty: Sociologický a etnopsychologický výzkum slovensko-maďarských vzťahov na Slovensku (NAP Kiadó, Bratislava 1995; spoluautoři S. Bordás a K. Haidová; také anglicky a maďarsky); Korupce na český způsob (GplusG, Praha 1999; s kolektivem); Češi na cestě za svojí budoucností: Budoucnost a modernizace v postojích a očekáváních obyvatelstva (GplusG, Praha 2003; s kolektivem); Česká soda v Evropské unii: Scénáře strategického chování ČR v EU (GplusG, Praha 2004; s kolektivem); Vůdcovství českých elit (Grada, Praha 2008; s kolektivem); Czech Elites and General Public: Leadership, Cohesion and Democracy (Karolinum, Praha 2010; s kolektivem); Vzorce a hodnoty dobrovolnictví v české společnosti na začátku 21. století (Agnes, Praha 2010; s T. Pospíšilovou a kolektivem).

Studie: Problem-oriented Participative Forecasting: Theory and Practice (Futures 1987; spoluautor F. Gál); The Sociologists Professional Orientation in the Light of Societal Expectations (Sociológia 1990; spoluautoři F. Gál a I. Dianiška); Korupce – deviantní chování, nebo sociální dezorganizace? (Sociologický časopis 2001); Světlé a stinné stránky neformálních sítí v postkomunistické společnosti (Sociologický časopis/Czech Sociological Review 2008).

Příspěvky ve sbornících: The Uneasy Partnership of the State and the Third Sector in Czech Republic (S. P. Osborne, ed.: The Third Sector in Europe: Trends and Challenges. Routledge, Oxford 2008); The Third Sector and the Policy Process in the Czech Republic: Self-limiting Dynamics (J. Kendall, ed.: Handbook on Third Sector Policy in Europe. E. Elgar, Cheltenham 2009).

Vladimír Benáček

---

Pavol Frič je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.