Právo
právo – chápe se ve dvou zákl. významech, resp. pojetích. V prvním je považováno za soubor norem, v druhém za fakty, a to zpravidla chování nebo prožitky. 1. Koncepce definující p. jako soubor právních norem považují normy za pravidla chování, za vyjádření povinnosti chovat se určitým způsobem. Výklad p. spočívá ve zjišťování významu norem, aplikace p. je závazným určením následků nedodržení právních norem. Při výkladu norem je možné použít metody logiky a sémiotiky (analytická jurisprudence, ryzí nauka právní Hane Kelena), ale i metody s-gie, psychologie apod. 2. Pojetí p. jeho faktu se člení podle toho, zda jde o spol. fakt, anebo o psych. fakt. Spol. faktem je právně relevantní chování, psych. faktem je právní prožitek. Chováním, které je p., jsou rozhodnutí soudců, advokátů, prokurátorů, šerifů apod. Toto chování musí být definováno bez odkazu na právní normy, i když i ty zde hrají určitou, byť druhořadou roli. Zejm. ale právo jako prožitek může být vyjádřeno v normách, které se jeví jako projekce těchto prožitků. Výzkum p. jako souboru norem, chování či projekcí prožitků má z povahy věci s-gický charakter. Proto se vyskytují přístupy redukující teorii práva na sociologii práva. Proti tomu se ostře staví např. egologická teorie p., ale i normativismu. K určení, že jde o s-gickou teorii p., nestačí poukázat na její předmět, nýbrž je nutné vzít v úvahu též výzk. metody, jež používá. Navíc současná s-gie není jednolitou a upořádanou oblastí. Nicméně p. z aspektu s-gického se zkoumá jako společenský jev určitého druhu, zatímco z pohledu psychol. jako jev duševní. Právní psycholog myslí o p. v kategoriích emoce, vůle, psych. reakce, asociace představ apod. Společnou oblastí s-gického a psychol. zkoumání je problematika právního vědomí, motivační působení p. s důrazem na procesy rozhodování (vliv etiky jednotlivých profesí, role stereotypu, rutiny a profesionalizace při rozhodování). Z psychol. směrů, které se zabývají p., je možné uvést introspektivní psychologii, psychoanalýzu a behavioristickou psychologii.
Na p. se však nenahlíží jen jako na normu, spol. fakt či psych. fakt, ale též jako na hodnotu a na informaci (event. jen její množství). Úvahy o p. z axiologického aspektu jsou příznačné pro některé právní teorie. Hodnotící pojetí práva vychází z jeho identifikování se spravedlností nebo z jeho odvozování od spravedlnosti. Zájem o právní, polit. a morální hodnoty a povinnosti je spjat s problematikou hodnotového absolutismu či relativismu. Tyto úvahy o p. mají fil. povahu a souvisejí tzv. sekundárním hodnocením platného p. „Primárním hodnocením“ je formulace zákl. hodnot, cílů, ideálů či norem způsobem, jakým se setkáváme v systémech přirozeného práva a pozitivního práva, v systémech morálky či v politice. „Sekundárním hodnocením“ se rozumí vztažení těchto formulací k určitému svět. názoru, morálnímu systému, systému p. či politiky. Jsou to tedy výpovědi o jiných výpovědích. Pro tzv. primární hodnocení je příznačný požadavek, aby se právní věda věnovala řešení otázky, jak přimět adresáty normy chovat se za určitých podmínek určitým způsobem, a řešení otázky, zda právní norma má mít určitou hodnotu (má být správná, spravedlivá apod.). Vychází se z předpokladu, že je možné zjistit anebo stanovit cíle p. a že je možné jeho nezrelativizované, mimosystémové hodnocení. To z různých pozic popírá řada učení, např. zmíněný normativismus, egologie i marx. teorie. V rámci sekundárního hodnocení jde vlastně o výklad a srovnání různých výpovědí a nelze proto použít jiné metody nežli ty, které jsou používány při logicko-sémiotických výzkumech.
V poslední době dospěla právní věda k poznání, že p. ve smyslu uspořádaného souboru právních předpisů působí i jako protředek komunikace mezi zákonodárcem a subjekty, jimž je právo adresováno. Z tohoto hlediska je pak p. pozorováno, definováno a zkoumáno jako složitý informační systém (názvy výzkumů zní např. Communication Science and Law, Information Science in Law apod.). Lee Loevinger uvedl do literatury výraz pravometrie (jurimetric), který se ujal především v am. vědě. Rozumí jí všechny kvantitativní výzkumy p. Am. pravometrie se utvářela pod vlivem behaviorismu a rozmachu aplikací výpočetní techniky při zpracování dat. Dnes se jí rozumí: a) aplikace matem. a statist. metod, b) použití logiky v oblasti p., c) použití počítačů ke zpracování výsledků empir. průzkumů a k modelování právních rozhodovacích procesů. V evrop. právní vědě se více užívá výraz právní kybernetika, o níž napsal monografii Mario G. Losano. Jeho práce je zároveň pokusem o definici nové disciplíny. Losano rozlišuje čtyři proudy (filoni) nebo též přístupy (approcci) v součaných právně-kybernetických výzkumech: 1. zkoumání p. jako celku a jako podsystému spol. systému na základě kybernetického modelu; 2. zkoumání p. jako samoregulátoru s „kybernetickou strukturou“; 3. koncentrace na formalizaci právního jazyka, na logické zkoumání právní normy, chápané jako „podsystém“; 4. přístup k právní normě jakožto informaci a aplikace výpočetní techniky v p. V tomto posledním proudu je podle Losana těžiště právní kybernetiky. Losano na mnoha místech své práce kritizuje pravometrii, která podle něho monopolizovala aplikaci kvantitativních metod v právních výzkumech. V literatuře něm., fr. i jiné se užívá výraz právní informatika (Rechtinformatik, informatique juridique), který se nejčastěji vztahuje na výzkumy automatizace některých činností při tvorbě a aplikaci p. Často se užívá též v souvislosti s vytvářením pomocných informačních jazyků, jež jsou podmínkou aplikace moderní výpočetní techniky při dokumentování pramenů právních informací. V SRN je právní informatika definována jako nauka o předpokladech, možnostech a důsledcích elektronického zpracování dat v oblasti p. Je součátí jak všeobecné informatiky, tak široce pojatých právních věd, zahrnující s-gii a filozofii práva. U některých teorií práva je patrná tendence ke komplexnímu pojetí p., považujícímu p. za složitý i složený jev, do nějž patří norma, prožitek, chování, popř. též hodnota a informace, a uznávajícímu potřebu aplikace různých metod v právních výzkumech (logicko-sémiotických, psychol., s-gických, axiologických anebo informologických). Redukcionistické teorie naopak pojímají p. jako něco stejnorodého a vyslovují požadavek, aby bylo zkoumáno v jednom ze jmenovaných aspektů (všechny ostatní považují za „neprávní“ nebo za „nevědecké“).
law droit Recht diritto
Literatura: Ehrenzweig, A.: Psychoanalytical jurisprudence. On Ethic, Aestethics and Law – on Crime, Tort and Procedure. New Yort 1971; Frank, J.: Law and the Modern Mind. New York 1963; Grzegorczyk, Ch.: La théorie générale de valeur et le droit. Essai sur le prémise axiologique de la pensée jurisdique. Paris 1982; Gurvith, G.: Sociology of Law. London 1947; Hall, J.: Studies in Jurisprudence and Criminal Theory. New York 1958; Knapp, V.: O možnosti aplikace kybernetických metod v právu. Praha 1963; Knapp, V.: Teorie práva. Praha 1995; Veverka, V. – Čapek, J. – Boguzsak, J.: Základy teorie práva. Praha 1995; Strömholm, S. – Vogel, H. H.: Le „réalisme scandinave“ dans la philosophie du droit. Paris 1975; Zippelius, R.: Grundbegriffe der Recht- und Staatsoziologie. München 1991.