Sportpropag
Sportpropag (1973–1984)
Sportpropag, respektive jeho oddělení komplexního modelování, byl jedním z pracovišť „šedé zóny“ české sociologie v období tzv. normalizace. Samotný Sportpropag přitom byl servisní organizací tělesné výchovy a sportu, která spravovala několik rekreačních středisek, vydávala propagační tiskoviny a další materiály (s tímto zaměřením se podnik transformoval do akciové společnosti i po roce 1989). Oddělení komplexního modelování do Sportpropagu přešlo v roce 1973 po krátké existenci v rámci agentury Technosport (1971–73) a jeho úkolem bylo zpracovat prognózu budoucího vývoje československé tělovýchovy a sportu jako podklad pro rozvoj příslušné infrastruktury. Vedoucím oddělení byl v letech 1971/73 – 84 prognostik a ekonom Miloš Zeman, pozdější český politik a prezident. Oddělení sídlilo v Kyselově ulici v Praze 8.
Paralelně k oficiálnímu výzkumnému programu oddělení, jemuž se věnoval především Miloš Zeman (ale rovněž Dagmar Hermancová a Jan Hutař), probíhalo teoretické modelování společnosti (Bohuslav Blažek, Jiří Kabele) a dílčí sociologické výzkumy (Martin Potůček), často za účasti externistů (Josef Alan, Miroslav Flek, Fedor Gál, Pavel Machonin). Zaměstnanci ústavu i externisté přitom patřili mezi sociology, jimž normalizační režim bránil ve vědecké činnosti, alespoň v rámci oficiálních akademických struktur. V rámci Sportpropagu mohli – nakolik sami chtěli, s omezenými možnostmi a publikačními výstupy – pracovat a diskutovat o výsledcích své práce, pokud příliš nevystupovali navenek. Osudným se mu stalo vydání sborníku Metodologické problémy společenskovědního výzkumu budoucnosti (1982–83, ed. M. Flek), po kterém na Sportpropag v Rudém právu otevřeně zaútočil jeden z koryfejů normalizační sociologie Karel Rychtařík. Po tomto útoku bylo oddělení na počátku roku 1984 bez náhrady zrušeno a jeho pracovníci se rozešli, většinou až do roku 1989 působili na oborově ještě marginálnějších pracovištích.
Literatura:
Jiří Kabele: „Sportpropag – nepravděpodobné místo pro studium společnosti. Osobní pohled.“ Sociální studia 2011, 1: 17–35.